Ale než se vydáte po schodech, které tu před časem někdo improvizovaně zhotovil z žulových starých patníků, prohlédnete si starý most přes potok - ten oblouk seskládaný z kamenů za to stojí. Stejně tak si všimněte kamenného ústí staré svahové dešťové kanalizace, která se nachází hned vedle, ale která je už bohužel nefunkční. Ještě před lety se dalo jít proti potoku cestou po levé i pravé straně, ale dneska jděte raději už jenom po té pravé.
Ostatně, to je ta pravá cesta, která vás dovede po pár metrech k velkému žulovému balvanu v potoce, do kterého nechal německý spolek turistů vytesat v roce 1872 pamětní desku s upomínkovým nápisem. Asi se jim to místo líbilo, ale snad to nebyl cíl jejich cesty, protože to byl divný spolek turistů. Za povšimnutí stojí také torzo tmavého erbu nebo znaku na jiném kameni vpravo od německého nápisu. Ten erb, či znak začal tehdy někdo tesat do balvanu přímo u cesty vpravo, ale kámen se uštípl, a tak si tvůrce našel nové místo. Vytesaný pravý horní kus erbu u cesty je dneska sice pokrytý mechem, ale stále jde rozpoznat.
K vyhlídkám
O kousek výše po cestě je rozcestník. Je lákavé poslat vás po cestě dále proti potůčku, ale napoprvé jděte určitě doprava a cesta vás brzy dovede k první vyhlídce. Ze zastřešeného altánu toho sice zase až tak moc vidět není, protože je zarostlý, ale je to tu příjemné místo na malé vydechnutí. Pak pokračuje cesta po vrstevnici v lesním svahu nad silnicí a mezi stromy tu a tam spatřujete Loket, který velkým obloukem obcházíte.
Na jedné ze skal, které říkáme jeskyňky a která zasahuje až do cesty, před časem někdo vytesal obdélníkovou plochu a zřejmě se chystal vepsat i nějaký nápis. Ten však dodnes chybí, a tak připravená skalní deska zůstala zatím čistá. Zřejmě jde o stejného autora, který v téže době, tedy někdy kolem roku 1989/90, vytesal nápis na Kolowratskou skálu s romantickým tunelem, a která se nachází u silnice nad řekou o pár desítek metrů níže. Stojí tam: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, Václav Havel.
Nejhezčí pohled na Loket
Za chvíli vás cesta dovede na druhou vyhlídku, která sice nemá stříšku, ale za to je tu jeden z nejhezčích pohledů na město! Hrad, barokní kostel svatého Václava, průmyslovka, Zahradní ulice vedoucí podél řeky, betonový most, za ním v dálce stoupající serpentiny karlovarské silnice, Šibeniční vrch s telekomunikačním vysílačem i motokrosový areál, to všechno máte jako na dlani. Když je dobrá viditelnost, můžete v dálce spatřit i Klínovec, nejvyšší horu Krušných hor. Cesta pak pokračuje dál, ale je trochu divoká, což způsobily zejména větrné smrště, které zde občas vyvracejí stromy, jejichž torza pak lemují cestu a ničí jinak vcelku zbytečné zábradlí.
Liščí nora
V jedné ze skal lemujících cestu mezi druhou a třetí vyhlídkou je díra, které říkáme Liščí nora, přestože v ní nikdy žádná liška určitě nežila. Poslední vyhlídka, která je kousek před tím, než sejdete k silnic, je zase oddychová a jako v prvním případě jde o malý zastřešený altánek. Na cestě přímo u vyhlídky je ve skále vytesaná i lavice pro unavené pocestné. Ale sedět na ní studí, a také o únavě ještě nemůže být řeči, když nejsme ještě u konce cesty. Lesní pěšina se pak u potůčku napojí na Robičskou cestu, po které byste se dostali až do loketských Dvorů, což je také hezký výlet, ale do kopce, a tak tam půjdeme někdy jindy.
Když dorazíte na silnici, tak si hned naproti všimněte malého odpočívadla s vyhlídkou na Loket, ale projíždějící auta to tu trochu ruší. Snad tu kdysi stávala nějaká socha nebo kříž, tak sem někdo umístil dvě lavičky, ale dneska tu není ani socha, ani kříž a vlastně ani lavičky. O kus dál po silnici směrem k betonovému mostu (pozor není tu chodník!), dnes navíc za svodidlem, stával kdysi malý pomník, ale poslední léta je tu někým "silným" povalen. Chystá se však akce na jeho záchranu, a tak se nevracejte hned přes betonový most do města, ale sejděte parkem u benzinové pumpy do amfiteátru. Ta scenérie! A to si představte, když se tu odehrávají koncerty nebo různá představení. Za jevištěm hučí řeka a za ní tvoří přirozenou kulisu nasvícený hrad - to je prostě nádhera, která se hned tak nevidí.
Máte-li fantazii a postřeh, pak jedna ze skal pod hradem vypadá jako hlava Moai z Velikonočních ostrovů. Až se dostatečně pokocháte, podejděte most a kolem zahrádek pokračujte ve směru po proudu řeky. Všimněte si mohutných opěrných zdí ve svahu k silnici. Ty pamatují ještě starý řetězový most, který stál přesně na místě současného. A tam, jak končí zahrádky a začíná "netopýří" skála, kousek opodál stávala nízká dřevěná lávka těsně nad řekou a pouze pro pěší. Romantická pěšina vás pak vede mírně vzhůru, skoro až k silnici. Ve svahu je v místech, kde je svedena dešťová voda pod komunikací, obrovská eroze, která vymílá stále větší koryta a způsobuje pády stromů, a v budoucnu je tu zaděláno na velký problém.
Tunel v Kolowratské skále
A konečně jsme u "tunelu" který byl vytesán do Kolowratské skály. Odsud je také dobře vidět město a za povšimnutí stojí kromě zmíněného Havlova citátu na skále i další nápisy. Nenechte se pak zlákat silnicí a pokračujte dolů po schodech k řece. Dál podél řeky dojdete až na hřiště u houpacího mostu, tedy na místo, odkud jste vyšli.
Z knihy P. Gardnera, F. Kučery a P. Urie Mystika loketských lesů, Loket 2001
 |
