Náš hotel je mimořádný ještě z jiného důvodu. Otec majitele byl tak trochu sportovec. Alpský lyžař Josef Rieder se stal roce 1958 mistrem světa a dvojnásobným vicemistrem světa. Ve slalomu získal zlato, v obřím slalomu stříbro a v kombinaci také stříbro.
V roce 1962 Rieder působil jako trenér rakouského národního týmu, který celkem získal patnáct medailí. To je historicky největší úspěch Rakouska. V roce 1964 zažehl olympijský oheň na OH v Innsbrucku.
Na dovolenou ovšem nejedete kvůli hotelu, aspoň tedy ne na sportovní, i když v tomto případě si pár dní za nepřízně počasí dovedu představit pohodově. Samozřejmě vám představíme i to, co se tady dá vidět, vyzkoušet, užít.
A máme pro vás rovnou několik vychytávek a tajných tipů. Hned první z nich je, že do Zugspitze areny, tedy sdružení několika obcí na tyrolské straně hory, dojedete bez rakouské dálniční známky.
Zugspitze protíná hranici Německa s Rakouskem, takže jste tu z Prahy přes Mnichov a Garmisch – Partenkirchen za pět a půl hodinky. V Německu je dokonce nejvyšší horou, v Rakousku tedy zdaleka ne, ale pěkná je taky, ba hezčí. My si ji dnes představíme právě z té Tyrolské strany.
Při naší návštěvě jsme měli štěstí, že se nás ujal Čech – Matěj. Matěj pracuje pro místní sdružení Tyrolské Zugspitze areny. A protože dobře ví, co Češi chtějí, ukázal nám několik těch zmíněných fint.
V údolí kolem Lermoos je síť cest a silniček téměř bez provozu, kterými můžete kroužit a pozorovat Zugspitze, Sonnenspitze nebo Grubigstein, které údolí stráží, aniž byste se s nimi museli utkat. Pokud se však taky těšíte na další tip, vyrazíme spolu asi patnáct kilometrů západně na Heiterwangsee.
Levnější Lago di Garda
Lago di Garda, jenom levnější a méně lidí. Heiterwangsee je opravdu vrchol alpské krásy, který ovšem zatím zůstal neobjeven. Člověk má skoro pocit, že to jezero je nové a lidi si o něm ještě nestihli říct.
Matěj tahá z rukávu místa, která nenajdete v reklamním katalogu Rakouska. Některá ubytování prý dokonce nejsou ani na internetových portálech, ale v informačním centru Zugspitze areny vám je rádi doporučí.
Heiterwanger See
Pokud byste hledali ubytování na internetu, portál informačního centra vás odkáže na vlastní interaktivní vyhledávač, kde si mezi ubytovacími zařízeními můžete vybrat podle vlastních představ. Stejným způsobem to mimochodem funguje v celém Rakousku.
Vleky bez front
Další Matějův tip bude tentokrát zimní. Míříme do paralelního údolíčka, kde se nachází jiná obec sdružení, Berwang. Místní sjezdařský areál prý málokdo zná a dá se tady lyžovat v podstatě bez front na vleku. Kdybychom to nezažili na Běžkotoulkách na jiných místech v Rakousku, řekl bych, že si vymýšlí. Nicméně tady opravdu na ty přeplněné sjezdovky z českých hor můžete zapomenout. A pozor! V zimě se tu udržují běžkařské stopy!
I na kole jste tu skoro sami. Příroda působí opravdu ještě velice autenticky. Hory a údolí, jak je známe z Alp, ale klid a pohoda, jak je známe spíš z Beskyd. Na loukách se pasou koně a krávy. Takové Alpy jako u nás doma.
V Rakousku symbiózu zemědělství a turistiky tak nějak očekáváte. Na krávy už jsme si v Alpách zkrátka zvykli. V Ehrwaldu, další obci sdružení Zugspitze arena, je ovšem člověk, který chová kozy a nikdo mu neřekne jinak než Ziege Peter, tedy Kozí Petr.
Je to rodinná tradice a sám Peter začal se svým chovem už před více než dvaceti lety. V současnosti má čtyřicet koz a z jejich mléka vyrábí pomazánky, měkký sýr, kozí camembert a sýr holandského typu, který zraje asi šest až osm týdnů. Další specialitou je roquefort, sýr z kozího mléka se zelenou plísní. Ten zraje měsíc a půl a v Rakousku je to opravdová rarita. A už jste někdy měli z kozího mléka zmrzlinu? Tady vyrábí dokonce mnoho různých příchutí.
Singletrail a pumptrack
Ale zpátky k horám. Jsme v regionu singletrailů, takže pokud se chystáte sjet si kopec s trochou adrenalinu, mohlo by se vám hodit trochu se rozcvičit na některé z tréninkových atrakcí v Lermoos. Třeba pumptrack.
Pro ty z vás, kteří to slovo třeba nikdy neslyšeli, je to soustava rychle se za sebou střídajících kopečků do výšky zhruba jeden a půl metru, které byste měli přejíždět po naznačené dráze tak, abyste v podstatě nemuseli šlápnout. Energii jízdy by vám v ideálním případě mělo dodávat pumpování (pumptrack!) řídítky a těžištěm. Je to nácvik právě na horské singletraily.
Když už jsme u toho vysvětlování, to jsou zase speciální cesty, kam se vejde jen jediný cyklista – tedy single. Vedou jen z kopce dolů, tedy jednosměrně, a nemají na ně přístup ani pěší, takže by vaše jízda měla být nerušená. Mají různé obtížnosti a ty si můžete vyzkoušet v Lermoos u lanovky, abyste věděli, na co si můžete troufnout.
Samozřejmě jak pumptrack, tak zkušební dráhy singletrailů budou bavit i ty, kteří se na sjezdy nechystají. Zvlášť na pumptracku většinou rády řádí děti, ale i dospělí si na něm mohou vyzkoušet některé technické dovednosti, na které při běžné jízdě zkrátka není čas.
Zugspitze jako na dlani
Ať už se chystáte sjet dolů na kole, sejít pěšky, nebo sjet lanovkou, hora Grubigstein vám k tomu ráda poskytne svých zhruba 2 200 metrů. Z ochozu u restaurace bude Zugspitze a celé údolí jako na dlani.
Tady nahoře už začínají traily. Držte se plánu a napoprvé moc neriskujte. Musím přiznat, že místy nejsou, alespoň pro nás začátečníky, úplně jednoduché. Je dobré mít speciální, celoodpružené kolo, snížené sedlo, protiskluzové pedály. Vůbec je lepší si ho tady půjčit. No a pokud si nejste jistí, můžete jet třeba po normální komunikaci, která sama o sobě je nakonec taky pěkný sešup.
Grubigstein
Matěj hází na stůl další trumf. Milá a útulná horská chata Wolfratshauser Hütte. Mezi vrcholem a přestupní stanicí lanovky najdete trochu stranou restauraci, která byla útulnou už před sto lety. Dnes sem směřují místní a zkušení turisté, kteří vědí, že ty nejlepší věci jsou mimo hlavní trasy, na lokální kuchyni a tradiční pohostinnost.
Na starých fotografiích jsou zobrazeny její začátky. Tedy rok 1921, kdy to bylo jen místo k přenocování. Kuchyně tu vznikla až v šedesátých letech. Současní majitelé tuhle chatu vlastní už jednatřicet let. Snaží se, aby když už k nim člověk podstoupí tu náročnou cestu, dostal to nejlepší. Dobrou kuchyni, výhradně domácí produkty, maso od farmáře, milý personál a panáčka na trávení. Co chcete víc!
Nikomu to neříkejte
Vracíme se do trailů a kolem přestupní stanice lanovky se napojíme na Blindsee trail. Obtížnost je S2 a kdo si nevěří, tak občas zkrátka někde třeba sleze z kola. Odměnou vám za to bude nejen nevšední zážitek, ale i cíl vaší cesty, Blindsee. Čiré jezero, kde je prý většinou vidět na dno do hloubky třeba až třiceti metrů, nabízí koupání, stand up paddleboard, procházky, projížďky a nevídanou krásu v nezvykle klidném prostředí. Jezero Blindsee je opravdu kus divoké přírody.
Matějova třešnička na vychytávkovém dortu. Tento úsek tyrolských Alp je myslím schovaný pro Čechy. Ale nikomu to neříkejte!
