Nevím, jak to moje žena dělá, ale na kole jezdí pomaleji, než chodí. Přitom ve fyzické kondici to není, v té mě strčí hravě do kapsy. Ale prostě na kole jezdí doslova zoufale pomalu. A dálkové trasy jsou pro ni černou můrou.
Přesto jsem se rozhodl zariskovat a letošní dovolenou s ní strávit na cyklistickém výletu u Neziderského jezera, do kterého jsem se zamiloval už před víc než patnácti lety, kdy jsem ho jako cyklistický ráj objevil.
Teplá mělká a čistá voda, nedohledné vinice, příroda národního parku, atrakce pro děti, zámky, muzea, operní scéna v bývalém římském lomu, operetní amfiteátr na vodě jezera, vodní buvoli, divocí koně a osli, hejna ptáků. To všechno si tady můžete užívat naplno.
K tomu všemu létem dýchající atmosféra balkánské Panonie, jejímž posledním výběžkem je právě okolí Neziderského jezera. A v dálce se navíc rýsující první vrcholky Alp v čele s dvoutisícovým Schneebergem. Úplně nejlepší je to tu ze sedla kola. Autem, pěšky, ani vlakem to prostě není ono.
Svoji drahou jsem na kolo k Neziderskému jezeru nalákal především na to, že nás po celý prodloužený víkend nečeká žádný kopec. To byla pravda jen na půl, protože třeba k římskému lomu, kde se konají ona operní přestavení, se musí přes téměř pět set metrů vysoké pohoří Leitha a to je vzhledem k hladině jezera téměř na úrovni moře pořádná výška.
Pro klid rodinného víkendu jsem ale tento bod trasy vyškrtl. I přesto hrozilo, že jako na občasných výletech po Čechách budu na manželku na každé křižovatce čekat a nebo se otráveně vláčet hlemýždím tempem. A sem tam nějaká hádka nás nemine.
Turbomanželka
Spása ovšem nastala v půjčovně kol v Podersdorfu, městečku s nejlepšími plážemi, které je ideální základnou pro cestu kolem jezera. Ve skvěle zásobeném podniku měli vedle „normálních“ kol i elektrokola, nebo jak říkají v Rakousku „e-biky“. Rozdíl v ceně byl deset euro na den, neboli v přepočtu dvě velká piva. „Tak si to zkus,“ řekl jsem ženě a ta souhlasila. Pod podmínkou, že to nebudu nikomu na potkání vyprávět.
E-bike ve svém nejrozšířenějším provedení, který jsme si půjčili, ani jako kolo s motorem nevypadá. Motor je ukrytý ve středu kola a z větší dálky, kromě nevelké baterie pod nosičem, ho od normálního kola nerozeznáte. Při potěžkání samozřejmě ano, váží jako poctivá „ukrajina“ z kvalitní tankové ocele. Ale to, co předvádí, váhu e-biku dostatečně vyváží.
Musíte ale zapomenout na představu, že když máte kolo s motorem, tak na něm nemusíte šlapat. I na e-biku platí, že kdo nešlape, tak nejede. Zato kdo šlape, jede s poloviční námahou stejně rychle, jako ten, kdo jede na normálním kole.
Manželčin e-bike měl tři rychlosti, k její cti je třeba poznamenat, že většinou ji na dorovnání rychlosti se mnou stačil nejnižší výkon elektromotoru. A když přepnula na ten nejvyšší, pod značkou „Turbo“, tak mi za pár minut zmizela za tichého vrnění elektromotoru skoro třicítkou z dohledu. A zatímco já si po půl hodině utíral pot nejen z čela, manželce by stačilo pár kapek parfému a mohla jít rovnou na večeři do vybrané společnosti.
Divocí koně, plachetnice a víno
Vyrovnané síly a dávkovaně předváděná převaha mé ženy „elektrocyklistky“ zařídila, že romantická cesta kolem jezera probíhala v tak klidné atmosféře, jakou jsme na žádném z našich cyklovýletů ještě nezažili. Po chvíli si navíc nepřipadala se svým elektrokolem ani trochu jako exot, protože takových motorizovaných cyklistů jsme potkali desítky. Od důchodců přes rodiče s dětmi až po sportovně vyhlížející mladé páry.
Cesta ubíhala rychle. Viděli jsme i ty divoké koně, orientálně působící vodní buvoly, volně se pasoucí prasata mangalici, hejna ptáků na mělkých solných jezerech v oblasti Seewinkel a v klidu jsme i s obědem v Podersdorfu stihli přívoz na druhou stranu z Ilmitzu do Mörbische. S „elektropodporou“ přišlo mé drahé polovičce dalších asi deset kilometrů do našeho penzionu v krásném středověkém městečku Rust jako lehká vyjížďka.
Rust, nejmenší město Rakouska, slavné svým vínem, které je tu nejlepší v celé alpské republice, jako vždy nezklamal. A naši čeští sousedé v designovém penzionu Drahteselböck, také pravidelní návštěvníci jezera, nám dávali za pravdu, že v poměru ceny a kvality to byl skvělý tip na ubytování.
Z Rustu, kde jsme ještě v tamním přístavu strávili báječné odpoledne projížďkou na plachetnici po jezeře (které je ideální pro všechny druhy vodních sportů), nám k uzavření prodlouženého cyklovíkendu zbývalo ještě několik desítek kilometrů.
Protože na rozdíl od přes noc dobité baterky manželčina elektrokola jsem neměl chuť na nějaké rekordní výkony, zvolili jsme příjemnější, tedy lehčí variantu. Ta neobjížděla celé jezero, ale v přístavu u městečka Breitenbruun využívala pravidelnou lodní dopravu zpět do Podersdorfu. Ostatně cyklostezka se docela klikatila, občas se dokonce dotkla i strmých svahů pohoří Leitha, což pro e-bike nebyl problém. Pro mě osobně to bylo o malinko těžší.
Kudy jet?Trasa Podersdorf am See - Ilmitz, přívozem do Mörbisch am See, na kole do Rust, pak do Breitenbrunn (do přístavu asi tři kilometry od města) a lodí zpět do Podersdorf am See. Dohromady se připravte zhruba na 65 kilometrů na kole. |
Být v přístavišti o pár desítek minut dříve byl dobrý plán. O nastoupení do malého parníčku, posledního spoje na druhou stranu, se ten den pokoušelo několik desítek kolařů (značná část z Česka), takže kapitán musel doslova naskládat kola kam se dalo. Když už jsme se odpoutávali od břehu, přijela ještě mladá rodinka s dvěma malými dětmi. Kapitánovi se jich nakonec zželelo a tak na už přetíženou loď putovala ještě tři kola a přívěsný vozík, v němž se vezlo nejmladší dítě.
A když jsme kolem šesté večer vraceli kola v půjčovně, tak se moje milovaná žena zasnila: „Kolik by stálo takové elektrokolo? Že bys mi ho koupil k narozeninám?“ Nebudu tvrdit, že mě to nenapadlo. Protože co byste nedali za takový pohodový víkend na kole s vlastní ženou, že?
Může se hoditUbytování Co určitě nevynechat Z místních specialit určitě ochutnejte uzeniny či jinak udělané maso z mangalici, volně chovaných prasat. Ke sledování ptáků či divokých koní je dobré mít s sebou dobrý dalekohled, dá se ovšem zapůjčit i v informačních centrech Národního parku. Za pár kilometrů zajíždky stojí i výlet do Maďarska, především do malebného města Sopron. Podobně hezký je i Eisenstadt, hlavní město Burgenlandu, s mohutným zámkem. Děti nepochybně nadchnete návštěvou rozsáhlého zábavního Familyparku kousek od Rustu. |
