Vzhůru do Zubří země
Od vlakového nádraží v Nedvědicích můžeme po červené turistické značce zamířit proti toku Svratky na další staré sídlo rodu Pernštejnů. Bude nás čekat krásných 16 lesnatých kilometrů s mnoha zajímavými lokalitami.
Nádraží v Nedvědicích se siluetou Pernštejna
Naše stezka se dotkne vesnice Ujčova a zavede nás do Štěpánova nad Svratkou (který nese své jméno po někdejším purkrabím Štěpánovi z Medlova).
Štěpánov býval průmyslovým centrem pernštejnského panství, v jeho okolí se od 13. století těžilo stříbro, měď a železná ruda. Ta se zde zpracovávala ve výhních a hamrech, které byly předchůdci zdejších štěpánovských železáren.
Po prohlídce místního farního kostela sv. Petra a Pavla, či po vydatném obědě již ale zamíříme (stále vedeni červenou značkou) strmými stezkami vzhůru do srdce Zubří země. Ta kdysi oplývala nejen hustými neprostupnými hvozdy, ale i bohatstvím zvěře: zubrů, losů, medvědů i vlků.
Vesnička Pivonice
Pivonice bez piva?
Cesta nás zavede do vesničky Pivonice (dnes má 63 obyvatel). O jejím jménu se vedou spory: patrně je pojmenována po rodu Pivoňových, ale podle jiné (úsměvné) verze tak prý poddaní oznamovali vrchnosti nedostatek piva – “pivo nic”.
V Pivonicích najdeme kapli sv. Anny a u rozcestí ke Kobylnicím železný “Hanáčkův” kříž, ke kterému se váže zajímavá pověst:
| Podle ní se zde místní silák Hynek Dvořák, přezdívaný Hanáček, utkal s vlkem. Jednou v zimě se Hanáček vracel za krutého mrazu domů do Pivonic. Protože poobědval hrachovou kaši, přišla na něj “těžká chvíle”. Jakmile stáhl kalhoty, skočil mu na záda hladový vlk. Silák však vlka chytil za přední nohy a pevně k sobě přitiskl. S živým břemenem na zádech se maličkými krůčky – v pořádné chůzi mu bránily spuštěné kalhoty – vydal domů. V Pivonicích mu sousedé zabili šelmu přímo na zádech. Prý… |
Kaple sv. Anny v Pivonicích
Hrad plný historie a mýtů
Přímo nad Pivonicemi (ve výši 688 m n. m.) se vypíná impozantní zřícenina hradu Zubštejna. První zmínka je o něm z r. 1344. Latinsky byl nazýván Lapis (tedy Kámen), později byl jmenován Zubří kámen, Zubrštejn a nakonec Zubštejn. Archeoložka dr. Menclová datuje zubštejnskou nasucho kladenou hradištní konstrukci do 11. – 12. stol.
Zimní pohádka pod Zubštejnem
Čeští bratři i komunisté
Zubštejn střežil hlavní osu kolonizace, která expandovala proti toku Svratky. Hrad postupně měnil majitele, ale většinou náležel rodu Pernštejnů. K Zubštejnu se váže mnoho pověstí - například o pokladu v hradní zřícenině, o tajné chodbě, o duchu nešťastné Blaženky, která zde pykala za svou zrazenou lásku.
Na Zubštejně prý měla být vězněna i dcera Jiřího z Poděbrad a právě český král Jiří prý měl hrad dobýt; i to je však “pouhá” pověst. (Pověsti nejen o hradu Zubštejnu najdeme v knize Hynka Jurmana Zubštejnské dědictví, které vydalo nakladatelství Sursum v roce 2001.)
V 17. a 18. století se na troskách hradu scházeli tajně čeští bratři, za 2. světové války zde bylo místo schůzek komunistů.
Zubštejn v zimě
Do dnešních dnů se ze Zubštejna dochovaly zbytky obytné věže (donjonu) s pozdně gotickými arkýřovými krakorci, zbytky hradního paláce a části hradeb. Z upravené plošiny nad troskami paláce je nádherný výhled, který využívají nejen turisté, ale i krkavci.
Zlatý kalich a meč na Pyšolci
Turisté, kteří se namlsali nádherné vyhlídky, nemusejí pomýšlet na návrat. Červená turistická stezka nás povede dále nádhernými lesy až na další (tentokrát dobře ukrytou) zříceninu hradu Pyšolce. Ten kdysi patřil Filipu z Pernštejna, později markraběti Janovi a pánům z Lomnice, aby od roku 1446 opět náležel Pernštejnům.
Ruiny Pyšolce se tyčí vysoko nad řekou: Svratka zde chrání skalní ostroh ze tří stran. Ze zříceniny je úchvatná vyhlídka na údolí Svratky; někdejší majitelé tu měli dokonalý přehled o cestě, vinoucí se po říčním břehu.
I hrad Pyšolec je opředen mnoha pověstmi, podle jedné z nich zde má být zakopán zlatý kalich a meč.
Zřícenina hradu Pyšolec
Autor: www.fotobanka.cz/surikata
Vírský vánek chutnal i Čapkovi a Destinové
Z Pyšolce můžeme sestoupit po značené červené turistické značce do Víru, který leží na soutoku Svratky s Bystřičkou u známé Vírské přehrady. Bohužel, v některé z místních restaurací dnes již neokusíme věhlasný “Vírský vánek” – bylinný likér. Ten tu hostům naléval osvícený hostinský František Šťastný (1836 – 1909). Rodinný podnik předal svému synovi, který byl považován za mistra reklamy: z Víru udělal centrum turistiky, do kterého přivedl špičky české kultury: např. K. Čapka, Bezruče, A. Mrštíka, Basse, Destinovou, Peroutku, Johna, Herbena, A. Nováka, J. Masaryka, R. Firkušného a další známé hosty.
Součástí Víru je Hrdá Ves: v místním hostinci zde skonal 7. července 1991 ve věku 44 let legendární gladiátor a herec Franta Kocourek nad sklenicí piva.
Dolní Hamr a perpetum mobile
Pod hrází vyrovnávací nádrže Vír II najdeme budovu se zajímavou minulostí: kdysi to byl tzv. “Dolní Hamr”, kde Eduard Hamerský (1834 – 1906) využíval vodní sílu, která mu poháněla stroj na výrobu šindele, přepravovala zájemce po laně na židli přes řeku i kolébala jeho děti v kolébce. Posledních patnáct let svého života se pan Hamerský usilovně (a pochopitelně neúspěšně) věnoval sestrojením perpetum mobile.
Z Víru pochází legendární “Navrátilův mlýnek”, což je soubor dřevěných figurek, které poháněl potok tekoucí od Rovečného. Dnes “mlýnek” najdeme v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě.
Mimochodem, ve stejném muzeu najdeme i 295 cm dlouhé lyže z jasanového dřeva: patřily vírskému kronikářovi a prvnímu lyžaři na Vysočině Františku Houdkovi (1863 – 1925). Pan Houdek začal ve Víru lyžovat již v zimě 1886!
Rady do batohu
|
Jaroslav Monte KVASNICA, foto: Filip CHLUDIL
