Kliknutím na mapu se zobrazí turistická červená trasa z Havraníků
Cestu do Národního parku Podyjí začínám v Havraníkách, vinařské obci jihozápadně od Znojma. Odtud přes Havranické vřesoviště vede červená značka na vinici Šobes.
Havranické vřesoviště je plné pokladů. Žijí tu zelené ještěrky a koncem léta se tu vyskytuje nápadný hmyz - kudlanka nábožná.
Počátkem července bývají mladé kudlanky většinou malé na to, abychom je bez velkého hledání objevili. V srpnu je už však nepřehlédnete.
Asi po kilometru spadá cesta dolů k Dyji, vede řídkým listnatým lesem, který se otřásá ptačím zpěvem. Nejhojnější jsou všudypřítomní drozdi a pěnkavy. Zahlédl jsem však i datla, dravé ptáky a různé druhy pěnic. U cesty spatříte lilie kvetoucí ve stínu stromů.
Cesta k Šobesu pak vede kus podél řeky a po vratké lávce na druhý břeh. Tady mi nad hlavou plachtí čáp černý - pták, který je ve znaku Národního parku Podyjí.
Suchomilná květena na Havranickém vřesovišti
Krouží a využívá teplých vzdušných proudů nad údolím. Lze ho docela dobře pozorovat i pouhým okem, v dalekohledu je pak vidět výborně. Od čápa bílého se liší menším vzrůstem a samozřejmě barvou - převažuje černá.
Rozeznat je od sebe v letu už tak jednoduché není, oba proti světlé obloze vypadají tmavě. Na první pohled je odlišují siluety. Zatímco čáp bílý má při letu natažený krk a zobák rovně dopředu, čáp černý má krk nakloněný k zemi.
Vinařský poklad - vinice Šobes
Na Šobesu je otevřený stánek, kde si kupuji láhev s vodou a ve kterém si můžete ochutnat zdejší vína. Půl deci stojí od osmi do dvaceti pěti korun.
Nejdražší jsou speciality přímo ze Šobesu a prodavač mi ochotně ukazuje konkrétní řádky, ze kterých víno pochází.
Šobes je zcela unikátní místo. Ještě před pár lety o této vinici věděli jen zasvěcení znalci, dnes je magnetem celé znojemské vinařské oblasti. Dočtete se o ní ve všech encyklopediích a odborné literatuře.
Leží totiž v hlubokém údolí Dyje na ostrohu obráceném na jih, v samém srdci Národního parku, kde je skryta před civilizací.
Na vinicích Šobes žijí všechny čtyři druhy našich užovek
Podle odborníků je vinice Šobes nejpůvabnějším i nejkvalitnějším místem pro pěstování vinné révy v zemi. Zdejší mikroklima se prý podobá podmínkám na Rýně či v údolí francouzské Rhony
Réva se na zdejších kamenitých terasách pěstuje odedávna. Ty však neslouží jen vinařům, úkryt v nich nachází i řada tvorů. Šobes je tak zřejmě jediné místo v Česku, kde žijí všechny čtyři druhy našich užovek.
Nejvzácnější z nich je veliká, až dva metry dlouhá užovka stromová. Jednu jsem pozoroval, jak přede mnou mizí mezi kameny. Našel jsem i dvě nebo tři velké svlečené kůže.
Červená značka pokračuje dál do kopce k Podmolí a Lukovu. Asi po kilometru chůze se otevřou krásné výhledy do údolí řeky.
Netopýři a divizny na hrádku
Další cesta vedla po zelené značce z obce Podmolí k zřícenině Nového hrádku. Ten je zajímavý z historického hlediska. Jde vlastně o dvojhrad (starý a nový), který měl chránit zemskou hranici.
Dnes na něm žije řada vzácných rostlin a živočichů. "Tady bývají netopýři a plch, tohle je pelyněk, svída, dřín, routa ...," zdejší průvodce sype jména vzácných rostlin i živočichů jako z rukávu.
Na nádvoří Nového hrádku rostou nádherné divizny
Pozornost každého upoutají především desítky obřích divizen nádherných. Nový hrádek je údajně jedním ze tří míst, kde se u nás vyskytují.
Podle průvodce se jejich stonky používali ke svícení. Uschlé je namáčeli do lipového oleje a pálili jako louče.
K cestě na Nový hrádek se mi váže jedna vzpomínka. Před několika lety jsem tu zažil prudkou letní bouřku spojenou s krupobitím. Po ní se ochladilo.
V té chvíli začalo vylézat ze země množství žlutočerných mloků, kteří se chladili v tajících hromádkách ledových krup. Asi po deseti minutách představení skončilo a obojživelníci se vrátili do děr.
Cestou k Novému hrádku jsem šel předtím i potom několikrát, ale mloka jsem už znovu neviděl.
Co však můžeme spatřit v okolí Nového hrádku, a vlastně celém Podyjí téměř vždy, jsou nápadné ještěrky zelené. Jejich samci dorůstají hodně přes třicet centimetrů a jsou smaragdově zelení s modrým spodkem hlavy. Samičky bývají o něco menší a jsou hnědozelené.
Celé Podyjí je přírodním rájem: na teplých svazích můžete najít bramboříky i další teplomilné rostliny a živočichy. Ve vlhkých roklích zase přežívají chladnomilní tvorové. Máte-li rádi přírodu, rozhodně si tu užijete.
Kvetoucí lilie v Národním parku Podyjí
Může se hodit
Odkazy na internetu:
Pozor, stezka ze Šobesu není bezpečná. Spodní úsek cesty pod prodejním stánkem Znovínu směrem k řece Dyji se stále více podemílá a vinou deštivého počasí se stav tohoto úseku ještě zhoršuje. |
