Když se nabažíme informací o zajímavých minerálech, vyrazíme a na křižovatce se dáme doprava.
Údolím Bílé Opavy
Po několika stech metrech nás určitě upoutá panel Naučné stezky, a tam začíná napínavější část výletu. Zpočátku vede pohodlná cesta vzrostlým lesem, a tak se můžeme za chůze rozhlížet kolem. Všude jsou totiž připomínky minulých koryt, jimiž říčka tekla.
Bílá Opava, dlouhá až po souběh se Střední a Černou Opavou pouhých 8,4 kilometru, se na své krátké pouti dokáže pěkně rozbláznit. Před šesti lety se velmi aktivně zapojila do všeobecné zkázy moravských povodní a smetla všechno, co jí stálo v cestě. A tak, když přijdeme na palouček s dřevěnou chatkou, nelitujme desetikoruny a přispějme symbolickým vstupným na údržbu stezky, po níž šlapeme.
|
Je to k nevíře, ale i tady se občas objeví maminky v lodičkách a s rozkládacími kočárky v rukou, zatímco nemluvňata v náručí otců nechápavě hledí, kam je rodiče vytáhli. Inu, i ve věku internetu je dobré vzít do ruky poctivou mapu a podívat se, jak jsou vrstevnice husté, a pak poslechnout zdravý rozum... |
Jsme už dávno v Chráněné krajinné oblasti a teď i navíc v přírodní rezervaci. Příroda si tu sama vládne, sama řídí své pochody, sama pomalu likviduje padlé stromy. Člověk do ní nezasahuje, a stará se jen o úzký pruh kolem stezky. Je o co se starat, protože zprvu mělké údolí se začíná svírat a stoupání přibývá.
Objevují se lávky, můstky, schůdky a žebříky, vše ze dřeva a vše pro nás, abychom nemuseli po čtyřech prudkými svahy.
U Malého vodopádu
Už tak úzké údolí je najednou přehrazeno rulovým masivem, a fotoaparáty turistů začnou cvakat. Skoro by se chtělo napsat, že i kamery začínají vrčet, ale je to anachronismus, dnešní videokamery jsou nehlučné, zato četné. Jsme u Malého vodopádu.
Sráz vpravo nad námi nese jméno Mechová stráň, ale není radno se do ní šplhat. Může stačit, že obtíže cesty stoupají, kameny jsou ve stínu smrků věčně mokré a klouzavé a dech se krátí.
Karlova Studánka
Hlavní atrakce výletu
Blížíme se k hlavní atrakci výletu, Velkému vodopádu. Je vysoký osm metrů a čirá voda padá do hloubky z kamenného stupně se solidním hřmotem. Jsou vidět i obří hrnce, které ve skalách vymlel štěrk a písek, unášený rychlou vodou. A ta voda je chladná a jiskřivá a láká k napití. Ještě lepší je napít se ze studánky u cesty a vyrazit zase vzhůru.
Nad vodopády se údolí opět rozšiřuje a objevuje se zase solidní pěšina. Stále sledujeme žlutou značku, a když přijdeme na rozcestí, modrou ignorujeme, je zavřená a lesáci nemají rádi, když někdo zákaz poruší.
Zbývá poslední výstup doleva na Ovčárnu a jsme ve výšce 1300 metrů nad mořem. Kdo chce, může jít dále, třeba až na Červenohorské sedlo, anebo po hlavním hřebeni na Skřítek. Komu dnešní námaha stačí, může na Ovčárně počkat na autobus a svézt se zpátky do civilizace....
|
Připraveno ve spolupráci s autory pořadu Toulavá kamera na ČT1 |
 Vodopády Bílé Opavy |
