Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvMnoho lidí si stále neuvědomuje, že instrukce, které nám dávají letušky před odletem, mají svůj smysl. A důležité jsou i drobné detaily, na které možná všichni zapomínáme.
V případě nečekané události během letu nebo při tragické nehodě přitom můžou zachránit život nejen nám, ale i ostatním cestujícím.
„Informace, kterým cestujícím před letem předáváme, se mohou v rámci leteckých společností trochu lišit, je potřeba bezpečnostní instruktáži věnovat pozornost. Přiznám se, že vidím, že cestující tyto informace neposlouchají a často mne to mrzí,“ postěžoval si v úterním Rozstřelu vedoucí výcviku vedoucí výcviku palubních průvodčí CATC.
Důležitým úkolem palubních průvodčí je uklidňovat cestující, kteří se v letadle necítí dobře. „Zažil jsem několik cestujících, kteří měli strach, většinou stačí se s nimi pobavit, zodpovědět jim na pár jednoduchých otázek,“ říká Kubelka. „Většinou se ptají na výcvik personálu, proč letadlo letí tak, jak letí a podobně. Cestujícího se strachem poznáte většinou podle prvních znamení – například podle nadměrné konzumace alkoholu nebo podle oťukávání trupu letadla.“
V okamžiku, kdy na palubu nasedá cestující, který požil nadměrné množství alkoholu, samotný palubní personál má instrukce, jak se k takovému pasažérovi zachovat, ale nemá možnost jej vyloučit z přepravy. Je to až krajní řešení, které navrhuje kapitán letadla.
„Ale stále častěji se stává, že letadlo muselo být i z těchto důvodů odkloněno, nebo nevzlétne, a cestující je vyloučen z přepravy a předán policii. Takové případy jsou čím dál častější,“ míní Kubelka.
Zrušit podávání alkoholu na palubě letadla ale podle Kubelky není řešení. „Stává se, že cestující pronesou alkohol z duty free shopu a konzumují jej na palubě letadla. A to je problém, protože palubní personál nemá přehled o tom, kolik toho vypil, zda je podnapilý atd.“
Palubní personál je připravený i na nejrůznější zdravotní indispozice cestujících. „Palubní průvodčí mají potřebné zdravotnické kurzy. Pokud jde například o srdeční příhodu, je palubním telefonem vyvolán lékař z cestujících a každé letadlo je vybaveno defibrilátorem,“ tvrdí Kubelka.
Personál je školený i na extrémní situace. „Jednou za tři roky musí v rámci výcviku palubní průvodčí uhasit otevřený oheň,“ říká Kubelka. Ve fotogalerii můžete vidět cvičný zásah při vzniku požáru uvnitř elektrické trouby na ohřev jídel.
Ohnivá tragédie
Jak je důležité správné chování pasažérů i pečlivě zvládnutá evakuace, ukázala květnová nehoda ruského letadla Suchoj Superjet společnosti Aeroflot, které nouzově přistálo na moskevském mezinárodním letišti Šeremetěvo a po nárazu začalo hořet. Hašení trvalo 45 minut, 41 lidí nehodu nepřežilo, 37 členů posádky se zachránilo.
„V tomto měsíci byla zveřejněna pouze předběžná zpráva z vyšetřování, neznáme spoustu detailů, které bychom potřebovali,“ tvrdí Kubelka. „Cestující v prvních řadách se nicméně starali o to, aby si vzali kufr a znemožnili tak těm vzadu, aby se evakuovali. To, že cestující vstali a vzali si zavazadlo z úložních prostor, já považuji za naprosto automatické chování člověka v krizové situaci, což ovšem neznamená, že je správné. V tomto případě bohužel neumožnili personálu evakuovat všechny cestující za devadesát vteřin,“ říká vedoucí výcviku palubních průvodčí.
Výcvik palubních průvodčích v pražském Czech Aviation Training Centre
Výcvik palubních průvodčích v pražském Czech Aviation Training Centre
„Palubní průvodčí mají nadrilované pokyny, povely, které na cestující křičí. Pokud jsme se dočetli, že stevardka vzala cestujícího za límec a dotlačila ho k východu, je to správná reakce, protože nelze nastudovat všechny situace a veškerá nepředvídatelná nestandardní chování cestujících v praxi,“ tvrdí Kubelka.
„Bylo by dobré, kdyby všichni, i cestující, již při nastupování do letadla věděli, že na evakuaci je devadesátivteřinový limit. To se bohužel nikde nedočtete. Cestující bohužel berou ohled jednoznačně pouze na sebe a když nevidí otevřený oheň, nemusí situaci vyhodnotit jako kritickou pro vlastní osobu.“
Krizové situace podle Kubelky závisí právě na přístupu ostatních cestujících, kteří by měli stoprocentně respektovat pokyny posádky. „Pokud sedíte i ve dvacáté řadě od nouzového východu, musíte stihnout k tomuto východu dojít do těch kritických devadesáti vteřin,“ říká..
Práce na palubě?
Práce letušky nebo stewarda byla vždy vnímaná jako poměrně prestižní zaměstnání. A podle Kubelky je o práci palubních průvodčích stále velký zájem. „Nedostává se nám lidí,“ tvrdí. „Pokud člověk touží po tom létat po celém světě, je dobré se poohlédnout po práci třeba ve Spojených arabských emirátech, pokud chcete létat po Evropě, je dobré si vybrat některého z nízkonákladových přepravců,“ doporučuje.
Výcvik palubních průvodčích v pražském Czech Aviation Training Centre
V pražském Czech Aviation Training Centre nabízejí také výcvikové programy pro piloty.
Podle Kubelky je důležité, aby zájemce byl starší osmnácti let, prošel zdravotní prohlídkou a prokázal trestní bezúhonnost.
Nutné je také perfektně ovládat angličtinu, ideálně i druhý jazyk. „Pak už přichází na řadu konkrétní požadavky jednotlivých přepravců. V postupech je ale vydáno doporučení pro minimální výšku palubního personálu 160 cm. Některé bezpečnostní prvky jsou totiž uloženy v místech, kam musí letuška dosáhnout.“
„Důležitá je i váha,“ upozorňuje Richard Kubelka, vedoucí výcviku vedoucí výcviku palubních průvodčí CATC, s tím, že ale není nikde napsán žádný váhový limit. Podmínky pro práci u jednotlivých přepravců se liší. „Letecké společnosti také standardně nepřijímají uchazeče s viditelným tetováním nebo piercingem. Ve výběrové komisi je však rozhodující pocit, který z člověka máte, takzvaný „feeling“, který z člověka vyzařuje,“ řekl Kubelka.
