Všichni zdraví, a teď domů!

  19:03
Základní tábor pod Qgirem je jedno velké nákladové nádraží. Balí se. Odpoledne začali chodit nosiči. Pákistánské agentuře jsme mailovali, že pro kuchyni a tak je zapotřebí 23 nosičů a Bouda za expediční členy odhadl, že my budeme mít cca 650 kg váhy k odnesení. Vychází to celkem na nějakých 49-52 nosičů. Včera první dorazivší "porters" s radostí oznámili, že se blíží "všech 40 nosičů". Ouha. Deset bude chybět. Tak Fída, zkušený expediční kuchař a výškov nosič telefonoval někam do agentury a křičel. Teď - 15.40 místního času - je jich tu tak půlka. Uvidíme....

Lezci si zatím během těch dvou dní, kdy se konečně vrátilo celkem pěkné a teplé počasí, pomalu dali zase dohromady, dojedli se a dospali. Ve stěně jde vždycky jen o nějaký ten čaj, lehku instatní polívku a nějakou sladkou tyčinku, nic víc. Takže v
základním táboře teď Fída vaří jako o závod a jako projev návratu formy většiny členů expedice, přišlo včera už zase na stůl Člověče, nezlob se a na chvíli i mariáš.

Program na následující tři, možná čtyři dny je stejný jako na úplném začátku: těžký pochod. Hned zítra míříme přes Concordii do Aliacampu, nějakých 7-8 hodin po ledovci a morénách. Druhý den vstáváme kolem druhé ráno a stoupáme do sedla Gondogoro-la. Průvodce uvádí 5960m, ale odhad místních zní asi o 300 metrů méně. V každém případě je možné ho zdolat bezpečně právě jenom na přelomu noci a dne, neboť jakmile vysvitne slunce a ohřeje led, uvolní se kamení a jako neřízené střely osudu létají dolů. Třetí den už bude jen o sestupu do zeleně. Na trávu, keře a stromy se všichni, kteří dosud půldruhého měsíce neměli na očích nic jiného než modrou na nebi a pak už jen všechny varianty šedé, děsně těší.

Na tvářích lezců tady v kempu není znát prakticky žádná patrná rozmrzelost z faktu, že se nikdo z týmu nedostal až na vrchol. Šéf expedice Zdeněk Hrubý o tom řekl: "Vysoké hory jsou o vrcholech, to je pravda. Každý se na to ptá. Ale nám se podařilo úspěšně prostoupit mimořádně exponovanou a lezecky velmi ceněnou česenovou cestou - 3 kilometry vysoký skalní pilíř ústící do normální výstupové rasy
na úrovni 8000 metrů. Sportovní výsledek je to rozhodně velký. Pokud mám mluvit o vrcholu, nejméně čtyři jsme byli připraveni z posledního výškového kempu zaútočit, ale prudká změna počasí - zcela mimo jakoukoliv předpověď - nám to znemožnila, takže to nejdramatičtější nakonec byl návrat. Vzhledem k podmínkám je i úspěchem, že jsme všichni v pořádku dole."

Pod K2 dorazila prapodivná skupina. Nějakých 20-25 nosičů doprovázelo dva "bílé". Rumunku středního věku a jejího manžela. Všichni vehementně tvrdí, že jsou treková skupina, a že se chystají pod Qgirem strávit 15-20 dní. Věc mimořádně podezřelá. Qgir BC je totiž na konci bočního ledovce, před pákistánsko-čínskou hranicí a je to vlastně pro všechny trekaře konečná. Není odsud jiné cesty než
čelem vzad. A ještě když jsme na jednom z přinesených batohů viděli čtyři cepíny, podezření zesílilo: zjistili si, kdy všechny expeice od K2 odcházejí, počítají s tím, že fixní lana jsou ještě v pořádku na místě, zaplatili jenom povolení na trekk a
potichounku - styčákovi strčí nějakou tu stodolarovku - si tu K2 zkusí vylézt. Pokud půjdou normální cestou po Abruzzim, lze počítat dokonce s ještě stále stojícími kempy, protože Korejci se "uklízením" kopce po svém výstupu nijak neobtěžovali.

Včera jsme náhodou našli další pozůstatky horolezce v laviništi pod nástupem do česenovy cesty. Jsou na nich cáry ze stejného blečení jako u nálezu prve, jen tady je ještě chodidlo v botě. Malé číslo výškové boty napovídá, že mohlo jít i o ženu. Opodál je i mačka.

ZOO efekt a III. dějství ekologické story

Do BC K2 přicházejí za pěknho počasí trekkové supiny. Většinou přijdou, svalí se, funí, fotí, a za nějakou hodinu jdou zase dolů. Jenomže mezi tím dojde k takzvanému ZOO-efektu: horolezci, kteří pod stěnou druhé nejvyšší hory dočasně žijí, jsou prazvláštní tvorové a je třeba člověkem turistickým zkoumat. A to jdou zábrany stranou.

Takže se začne tím, že si trekkař vytáhne - bezeslova dovolení - židli z našeho jídeního stanu. Pak je naší povinností mu sděit, že jsme Češi, lezeme na K2, kde kdo v jakém kempu je, kdy půjdou na vrchol, kolik nás je, jestli máme kyslík, kde je Česká republika a... A čeká samozřejmě, že dostane čaj. Zpočátku jsme to také ze slušnosti a horské bratrskosti dělali. Ale když, takových přislo 15 kusů a zatímco si velkomyslně nabízeli naše židle a my neměli kde u oběda sedět, došla trpělivost.

Ale teprve tehdy přišly ty pravé ukázky ZOO-efektu: koukají nám, nebo dokonce si i fotí spací stan a nepořádek uvnitř, strkají nám foťáky a šplhají k vlajce a nakonec
jeden takový trekkový oprsklík přímo v našem stanu vytáhne píšťalku na provázku a hvízdá na nosiče.

Poslední dardu jsme obdrželi včera, když se objevila francouzská skupina. Dostali od našeho kuchaře dvoulitrovou termosku s čajem, myslím, že i nějaké sušenky, potom si dlouze fotili svinčík po Korejcích. A když odcházeli, jeden z nich si stoupl k našemu stolu v jídelním stanu, houpal se po učitelsku na patách a mentoroval: Doufám, že po vaší expedici nezůstane podobný nepořádek, jako je tam
nahoře...!!! A já myslel, že ho natřu lžící od instantní bramborové kaše rouvnou přes.... Ale jo, měl pravdu.

Došlo na naše slova

Pomocník v kuchyni, jinak také průvodce pro případ, že by někdo z nás chtěl vyrazit po okolí, jménem Hussein, není hloupý člověk. Do škol chodil celkem 14 let, hovoří pěkně anglicky, ve Skardu má prý tři obchody, vyzná se v minerálech. Leč, jak mi řekl, ačkoliv po táboře normálně hodí po západním stylu, v teplákách, triku a bundě, jakmile má někam dál vyrazit, oblékne pákistánský lidový stejnokroj - široké kalhoty na provázek v pase a dlouhatáááánskou košili s podolkem pod kolena vpředu i v zadu.

O způsobu, jakým Pákistánci vykonávají své tělesné potřeby jsem se už zmiňoval. A často nám to také před snídaní znovu a znovu předvádějí. Shodli jsme se proto, že dlouhý podolek vzadu, je pro výkon v podřepu velice riziková část oděvu. Velice riziková! A předevčírem se opravdu ucho utrhlo. Zdržím se popisu detailů, ale na zadní části Husseinovy košile... No řekněme, že nebylo pochyb, k jaké nehodě došlo.

A Hussein to nevěděl. A vida, že ho zlomyslně nevaroval ani kuchař Fída, nemíchali jsme se do tohoto ryze pákistánského vnitrostátníh problému ani my. A Hussein korzoval mezi jídelnou a kuchyní a servíroval polévku, potom hlavní chod, potom kompot a měl radost, že my máme tak výbornou náladu, protože se pořád smějeme. Takže nakonec přinesl i puding. A to všechno s posranou košilí.

Až tento report převezme v datové podobě družice, zmizí po měsíci a půl i počítač HP stejně jako celý základní tábor expedice Qgir-K2 v batohu a ozve se opět za nějaké tři, čtyři dny. Příští relace by už, moc se těším, měla do České republiky přijít odněkud z civilizace.

Stojící řada zleva: Soňa Vomáčková, Hussain (pomocník v kuchyni), Petr Mašek. Prostřední řada zleva: Luděk Ondřej, Zdeněk Hrubý, Jan Rýdl. Dolní řada zleva: Miroslav Caban, Radek Jaroš, kuchař Phida a pomocník Mahmet.

Autor:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...