Úzká silnička se kroutí vzhůru lesem, po chvíli se stromy rozestoupí a najednou jste na pasece ohraničené divnými, umělými kopci. Před vámi se naježí dvojitý plot z ostnatého drátu, k nebi se tyčí strážní věž a dovnitř projdete skrze bránu se zlověstným nápisem "Prací ke svobodě".
V Památníku Vojna, který dnes slouží jako muzeum připomínající hrůzy komunistického režimu 50. let, panuje spíše tíživé ticho. Před necelými 60 lety se tu ale ozýval zlověstný křik strážných a svistot kulek.
Napřed Němci, pak političtí vězni
Lesy v okolí Příbrami skrývají mnohé pozůstatky po dolování: po staletí se tu těžilo stříbro a barevné kovy, ve 20. století také uranová ruda. A právě uranová těžba byla důvodem, proč v této oblasti komunistický režim internoval záhy po převratu v roce 1948 tisíce převážně politických vězňů, kteří tu museli otrocky dřít při dobývání uranu.
V případě tábora Vojna to ovšem bylo o něco složitější: když sem komunisté v polovině roku 1949 nahnali v okovech první politické vězně, měla Vojna své "období záběhu" už za sebou. Tábor totiž vybudovali v letech 1947–1949 němečtí váleční zajatci a teprve poté, co na základě mezinárodních dohod odešli, zde vzniklo místo pro oponenty nového režimu. Vojna tak v sobě slučuje hned dvě ne zrovna slavná období moderních českých dějin.
Ani po zrušení pracovního tábora v roce 1961 tu nevládla zrovna idyla, prostory lágru totiž pak využívala skoro čtyřicet let armáda.
Teprve v roce 1999 rozhodla česká vláda o vybudování památníku, pietního místa připomínajícího utrpení občanů v době komunistické zvůle. Důvodem bylo hlavně to, že se jedná o poslední lokalitu s některými autenticky dochovanými vězeňskými objekty z doby komunistické perzekuce. Následovala rekonstrukce objektů a od roku 2005 je areál přístupný veřejnosti.
Hrdinové odboje vedle kolaborantů a vrahů
Při organizaci práce v Nápravně pracovním táboře Vojna, jak se zařízení v 50. letech nazývalo, používali věznitelé metody osvědčené z Jáchymovska i jiných temných míst: k politickým vězňům "přimíchávali" obyčejné kriminálníky včetně vrahů nebo bývalé konfidenty gestapa. To umožňovalo snadnější infiltraci politických vězňů a zároveň ztěžovalo vybudování podzemních organizací v táboře.
Většinu trestanců tady ovšem vždy tvořili lidé odsouzení z politických důvodů, tedy jazykem režimu "...nejnebezpečnější, zvláště státně bezpečnostní zločinci". Mezi typické vykonstruované přečiny, za které tu nevinní lidé trávili dlouhá léta, patřila například velezrada či podvracení lidově demokratického zřízení.
V lágru Vojna trávili nedobrovolně dlouhá léta mnozí českoslovenští váleční hrdinové, především ze západní fronty. Zvlášť dramatický byl osud plukovníka Pravomila Raichla, který přišel na Vojnu s doživotním trestem a v roce 1951 se odtud pokusil neúspěšně uprchnout. Útěk z komunistického žaláře se mu pak zdařil až na druhý pokus z Leopoldova.
Vězněn tu byl například i legendární československý válečný stíhač ze západní i východní fronty a úspěšný pilot Slovenského národního povstání, generál František Chábera.
Z dlouhé řady vězňů lze připomenout i některé literáty, např. Karla Pecku, katolického básníka Zdeňka Rotrekla či Jiřího Stránského, předsedu PEN klubu a autora scénářů k několika filmům s tematikou 50. let.
Lenin, Gottwald i Stalin
Prohlídkou tábora strávíte asi hodinu. Co se barevnosti týká, můžete získat pocit, že vás náhle postihl šedý zákal - šedé až šedočerné jsou totiž trestanecké baráky i haldy uranové hlušiny okolo. Jen v interiérech občas probleskne červená. Pardon, rudá.
Začněte vyhlídkou z věže, která vám dá dobrou představu o velikosti místa. Pak si za účasti průvodce projděte některé z táborových baráků. Ač jde částečně o rekonstrukci, působí Vojna velmi autentickým dojmem, a to i díky dovedně naaranžovaným interiérům.
Možná vás zamrazí při návštěvě tzv. korekce, studené místnosti z holého betonu bez vytápění, kam byli až na několik dnů zavíráni neposlušní vězni. Prohlédnout si můžete i velitelské baráky nebo třeba knihovnu až po strop nacpanou ideovou literaturou. Na hřbetech knih se to hemží Marxem a Leninem, z obrazů na stěnách tomu přihlížejí například první komunistický prezident Klement Gottwald i ruský diktátor Stalin. Ve kterém roce a zda vůbec byl Stalin taktně odstraněn, se tu ovšem nedozvíte...
Démoni komunistických lágrů v dílech Karla Pecky
Snad nikdo jiný nedokázal popsat hrůzy komunistických koncentráků tak sugestivně a přitom historicky věrně jako spisovatel Karel Pecka (1928–1997). Hořkou zkušenost ne méně než jedenácti let tvrdého žaláře, který na něj režim uvalil po neúspěšném pokusu o přejití státní hranice v roce 1949, vytěžil Pecka v řadě románů a povídkových knih. Není to ale četba, kterou byste brali do rukou večer před spaním - démoni Jáchymova a dalších bolševických lágrů by vás totiž mohli ve snu pronásledovat až do rána, takovou sílu Peckovo psaní má.
Závěr pobytu za mřížemi strávil Karel Pecka v táboře Bytíz, asi 8 kilometrů od Památníku Vojna, odkud také propašoval ven některé své rukopisy na motácích. Tak spatřila světlo světa kniha povídek Na co umírají muži. Ozvěny vězeňského pobytu v příbramských šachtách najdete i v Peckově nejslavnějším díle nazvaném Motáky nezvěstnému.
Může se hoditJAK SE TAM DOSTAT PAMÁTNÍK VOJNA Zdroj: Mapy © PLANstudio
Co vidět v okolíHornické muzeum Březové Hory Památník poslední bitvy Svatá Hora Vysoká u Příbrami |
