Střelnice Žďár v severovýchodní části vojenského újezdu

Střelnice Žďár v severovýchodní části vojenského újezdu | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

Zakázaný výlet do nitra Doupovských hor. Sem se podíváte jen na povolení

  • 24
Tam, kde se ještě před 65 lety nacházelo náměstí malebného městečka, se dnes sbíhají jen tři asfaltové silničky, už nejsou patrné ani základy domů. Okolní krajinu prostupují nekonečné řady křovin, do luk se rozšiřuje stromový nálet. O kus dál se k nebi krajinou výhružně tyčí věž vojenské střelnice. Vítejte v Doupově.

V Česku je to poslední terra incognita, nepoznaná země. V centrální části Doupovských hor na západě Čech naprostá většina běžných smrtelníků nikdy nebyla a možná se tam ani nikdy nepodívá. Už šedesát let tady totiž vládne armáda.

Tip na dovolenou

Poznávejte krásy Česka. Cestujete s dovolenou.iDNES.cz.

Po skoro čtyři desetiletí, od roku 1953, se tu proháněly tanky a obrněná vozidla ve službách totalitního státu, teď Vojenský újezd Hradiště, jak se území oficiálně nazývá, využívá k výcviku Armáda České republiky.

Pro potenciální návštěvníky, toužící odkrýt "poslední hranici", se toho ale změnilo jen málo. Doupov, jak se oblasti odjakživa říká, zůstává pro civilisty nepřístupný.

Vojenský újezd Hradiště

Základní fakta
plocha: 332 km2 (největší vojenský újezd v Česku)
počet obyvatel: 600
rok vyhlášení: 1953
nadmořská výška: 380–934 m
počet zaniklých obcí a osad: asi 90

Varování
Vstup na území Vojenského újezdu Hradiště je v současnosti bez povolení Újezdního úřadu přísně zakázán a může být životu nebezpečný. V území pravidelně probíhají ostré střelby a pohyb vojenské techniky.

Informace
Oficiální stránky Vojenského újezdu Hradiště: www.vojujezd-hradiste.cz
Informace o obcích a nemovitých objektech v Česku zaniklých po roce 1945: www.zanikleobce.cz(doupovské obce najdete ve speciální sekci VVP Hradiště.) 

Na rozdíl od jiných velkých vojenských újezdů, kam se čas od času turistům vstup omezeně povoluje (Libavá) nebo které v dohledné době možná dokonce úplně zaniknou (Brdy), jde v případě Doupova jen o kosmetické změny.

Před několika lety byly zpřístupněny pouze nepatrné a nepříliš atraktivní části při jižním a západním okraji Vojenského újezdu Hradiště, například oblast severně od Bochova. K roku 2015 se uvažuje o zmenšení "Doupova" asi o 15 %, ovšem nejatraktivnějších území by se to opět netýkalo.

Jaké by to tedy bylo, kdyby...? Vydejme se na imaginární prohlídku Doupovských hor. Na prohlídku krajiny, která je v českém měřítku jedinečná. Do kaldery (kráteru) obrovského třetihorního stratovulkánu, do níž není z žádné strany vidět. Na prohlídku míst, kde ještě před sedmdesáti lety kypěl běžný život.

Přes okraj stratovulkánu do Doupova

Snadný přístup do erozí rozrušené kaldery je od jihu, kudy do Doupovských hor vede několik silniček. Je nutné překonat táhlé, ale mírné stoupání přes Velký Hlavákov asi do výšky 700 m n. m.; z návrší se otevře daleký výhled do nitra kráteru. Dál terén klesá, projeli byste prostorem zaniklé osady Mětikalov (Meckl), kde se v současnosti nachází střelnice bojových vozidel, jedna z největších v Evropě.

Hrobka Zedwitzů nad Doupovem

Asi po deseti kilometrech vytrvalého klesání byste se dostali do míst, kde stávalo město Doupov (Duppau). Před druhou světovou válkou tady žilo přes 1 500 obyvatel, prakticky všichni Němci. Doupov měl tehdy výstavní náměstí, zámek, několik kostelů, železniční stanici a vše, co k normálnímu městu patří, dokonce byl sídlem okresního soudu. Po tom je ovšem veta, všechny budovy byly po zřízení vojenského prostoru vyhozeny do povětří (některé zanikly ještě před tím v důsledku odsunu/vyhnání původních obyvatel) a terén zplanýrován. Nebýt cedule, nejspíš by návštěvník místo minul zcela bez povšimnutí.

Ke hrobce Zedwitzů

Jedinou v současnosti stojící historickou budovou v centrální části Doupovských hor je rodinná hrobka rodu Zedwitzů, postavená ve strmém svahu necelé dva kilometry západně od bývalého Doupova. Ve druhé polovině 19. století ji nechal vystavět Kurt Karl Zedwitz, tehdy nový majitel panství. Hrobka jako zázrakem unikla poválečnému běsnění a dožila se až dodnes, byť ve zbědovaném stavu.

Ke hrobce byste se dostali po prudce stoupající silničce ve směru na Kyselku. Z komunikace je ovšem třeba asi po půldruhém kilometru odbočit doleva – za současného stavu věcí se to nehledá právě snadno. V posledních letech byla hrobka alespoň staticky sanována, ale pohled dovnitř skrze pseudogotická okna prozradí zkázu a zmar.

Podél Libockého potoka zpět do civilizace

Hlavní silniční osa Doupovských hor pokračuje z bývalého Doupova podél Libockého potoka. Údolí se na chvíli zahlubuje mezi strmé zalesněné stráně - právě zde potok erozí prorazil stěnu kaldery - a stáčí se prudce k východu. Za pár kilometrů se zase otevřou rozsáhlé bezlesé pláně. Silnička prochází prostorem rozsáhlé střelnice Žďár; kdysi tu stávala stejnojmenná vesnice (německy Saar). Ani po ní ale samozřejmě nezůstalo nic.

Za střelnicí byste se už blížili k současné hranici vojenského újezdu. Určitou raritu tvoří torzo osady Obrovice (Wobern) po pravé ruce. Toto sídlo totiž zůstalo i v současnosti částečně obydlené, ač se nachází stále na území vojenského újezdu, a dokonce sem zajíždí autobus.

Prvním civilním lidským sídlištěm je ale až Kadaňský Rohozec, kde v současnosti také ve směru z vnitrozemí končí železniční koleje. A Doupovské hory jsou za vámi.

, pro iDNES.cz