Kutnou Horu neproslavil jen blyštící se kov. Ještě větší lesk jí dodával pražský groš, měna, která se tady, ve Vlašském dvoře na jižním okraji města, razila po čtvrt tisíciletí.
Za tu dobu prodělala mohutná a dnes málo půvabná stavba u kostela svatého Jakuba zajímavou proměnu z pokladnice ve skvělý palác - a pak zase zpátky, z paláce na úřad. Ještě předtím, než se ve Vlašském dvoře usídlili skuteční Vlachové, znalci mincovnictví z italské Florencie, byl tu už ve 13. století královský sklad stříbrné rudy. K ní přibyla kolem roku 1300 mincovna, jediná v celém království. Nahradila 17 původních mincoven, které připomínají znaky u gotických oblouků na nádvoří Vlašského dvora. Pod těmito oblouky se kdysi nacházely šmitny, v nichž se stříbro tvarovalo tak, aby bylo vhodné k ražbě mince. Odsud pak putovalo naproti do pergovny, kde se razily groše a od roku 1520 i tolary. Ty nakonec spočinuly v pokladnici pod královskou kaplí, ale často jen na malou chvíli. V místech pokladnice se sice zachovalo ostění dveří s latinským nápisem Noli me tangere - Nedotýkej se mne, leč jen málokterý panovník dokázal poslechnout tohoto příkazu. Daleko raději sem králové přijížděli a dohlíželi na to, aby proud grošů z pergovny do pokladny byl aspoň stejně velký jako sumy, které z pokladnice rychle mizely. Jako první tak pobýval v Kutné Hoře Václav IV. Díky němu Vlašský dvůr nezůstal jen dílnou na peníze a pokladnicí. Za něj zde vznikl i "vysoký dům", skvělý palác, jehož krásu dodnes připomíná třeba kaple svatého Václava s nástěnnými malbami a pozdně gotickými oltáři. Tyto dřevořezby, které patří k nejcennějším pracím té doby, připomínají jiného panovníka, jenž tu rád pobýval, totiž Vladislava II. Jagellonského. Není divu, že příjemná stavba se stala i dějištěm řady klíčových událostí českých dějin 15. století. Tady byl podepsán Dekret kutnohorský (1409), zde byl Jiřík z Poděbrad zvolen zemským správcem (1448). Ve Vlašském dvoře byl v roce 1471 zvolen českým králem Vladislav Jagellonský a o čtrnáct let později tu Češi pod jednou a podobojí schválili svá kompaktáta, po nichž nastala na více než sto let skutečná náboženská tolerance v zemi. Ale dnes na skvělé doby Vlašského dvora upomíná už jen pár dobových místností a expozice k dějinám mincovnictví. Na rozdíl od Hrádku totiž Vlašský dvůr neušel koncem minulého století necitlivé přestavbě, při níž šlo jen o to, kolik bude kanceláří pro místní úřad. To, zdá se, nemá s dolováním a mincováním už nic společného. Ale byl by "vysoký dům" možný bez kopáčů hluboko pod zemí, bez třídíren rud, hutí, rudokupeckých trhů a pregéřů razících mince?
Za tu dobu prodělala mohutná a dnes málo půvabná stavba u kostela svatého Jakuba zajímavou proměnu z pokladnice ve skvělý palác - a pak zase zpátky, z paláce na úřad. Ještě předtím, než se ve Vlašském dvoře usídlili skuteční Vlachové, znalci mincovnictví z italské Florencie, byl tu už ve 13. století královský sklad stříbrné rudy. K ní přibyla kolem roku 1300 mincovna, jediná v celém království. Nahradila 17 původních mincoven, které připomínají znaky u gotických oblouků na nádvoří Vlašského dvora. Pod těmito oblouky se kdysi nacházely šmitny, v nichž se stříbro tvarovalo tak, aby bylo vhodné k ražbě mince. Odsud pak putovalo naproti do pergovny, kde se razily groše a od roku 1520 i tolary. Ty nakonec spočinuly v pokladnici pod královskou kaplí, ale často jen na malou chvíli. V místech pokladnice se sice zachovalo ostění dveří s latinským nápisem Noli me tangere - Nedotýkej se mne, leč jen málokterý panovník dokázal poslechnout tohoto příkazu. Daleko raději sem králové přijížděli a dohlíželi na to, aby proud grošů z pergovny do pokladny byl aspoň stejně velký jako sumy, které z pokladnice rychle mizely. Jako první tak pobýval v Kutné Hoře Václav IV. Díky němu Vlašský dvůr nezůstal jen dílnou na peníze a pokladnicí. Za něj zde vznikl i "vysoký dům", skvělý palác, jehož krásu dodnes připomíná třeba kaple svatého Václava s nástěnnými malbami a pozdně gotickými oltáři. Tyto dřevořezby, které patří k nejcennějším pracím té doby, připomínají jiného panovníka, jenž tu rád pobýval, totiž Vladislava II. Jagellonského. Není divu, že příjemná stavba se stala i dějištěm řady klíčových událostí českých dějin 15. století. Tady byl podepsán Dekret kutnohorský (1409), zde byl Jiřík z Poděbrad zvolen zemským správcem (1448). Ve Vlašském dvoře byl v roce 1471 zvolen českým králem Vladislav Jagellonský a o čtrnáct let později tu Češi pod jednou a podobojí schválili svá kompaktáta, po nichž nastala na více než sto let skutečná náboženská tolerance v zemi. Ale dnes na skvělé doby Vlašského dvora upomíná už jen pár dobových místností a expozice k dějinám mincovnictví. Na rozdíl od Hrádku totiž Vlašský dvůr neušel koncem minulého století necitlivé přestavbě, při níž šlo jen o to, kolik bude kanceláří pro místní úřad. To, zdá se, nemá s dolováním a mincováním už nic společného. Ale byl by "vysoký dům" možný bez kopáčů hluboko pod zemí, bez třídíren rud, hutí, rudokupeckých trhů a pregéřů razících mince?
