"Francouzi opravdu nejedí špatně, to ví každý," říká Mathias Koch, německý inženýr, který žije v Paříži už deset let. Podstatné je, že jejich jídla nejsou jen výborná. "Oni konzumují samé zdravé věci," všímá si Koch. "Na všechno si dovedou udělat čas. Na nákupy, přípravu i vlastní posezení u stolu," říká.
To je podle znalců snad ještě důležitější než tradiční středomořské základy francouzské kuchyně. Nepřipravuje se ovšem také jen tak z něčeho. Ačkoli obchodní řetězce, zde zvané hypermarché, získávají krok za krokem stále více prostoru, nezdá se, že by maličkatým obchůdkům zvonil umíráček.
"Ráno vyřídím účty a jdu nakupovat na trh," říká Marie Boulieuová, recepční z menšího hotelu. Nedovede si představit, že by obědvala někde v rychloobčerstvovně, či dokonce vstoje. "Oběd si žádá nejméně hodinu," tvrdí rezolutně. O tom už se samozřejmě může jen zdát zaměstnancům mnohých úspěšných firem, kde vše diktují hodinky a závazné termíny. Přesto i zde platí jídlo za jednu z hlavních radostí. Předností zůstává, že se připravuje z čerstvých surovin.
"Před dvěma hodinami ta ryba byla ještě ve vodě," říká prodavač ryb na pařížském předměstí. Zasvěcení říkají, že to bude pravda. Ani v obchodních domech tomu není jinak: zelenina vypadá, jako kdyby jí zrovna přivezli ze skleníku. "To vše se bezesporu do zdraví populace promítá," uvedl nedávno britský dietolog Gail Goldberg. Jídlo znamená i něco navíc. "Seděl jsem nedávno v baru vedle dvou mladých rockerů," vykládá Mathias Koch. "A hádejte, o čem se bavili. Celou dobu řešili, jak se nejlépe připravuje losos s jemnou omáčkou." Fascinace jídlem trvá, nikotin už přestává přitahovat. Každá kavárna na rohu může sugerovat dojem země pijáků a kuřáků, čísla jsou jiná. Víno se samozřejmě pije, země je na špici v rámci EU. Na druhou stranu je většinou kvalitní, říkají odborníci. Pětatřicet procent dospělých jsou kuřáci, po zákazu tabákové reklamy však klesl tento počet o čtrnáct procent.
 Montmartre - symbol Paříže. |
