Olej tisíce chutí
Olej z oliv nemá jednu chuť ani jednu barvu. Jednou je zelený, podruhé zlatý, jednou hořký, podruhé nasládlý... Existuje celá řada chutí olivového oleje. Chuť je přitom to, co určuje kvalitu a cenu. Zatímco u rafinovaných olejů je žluklá chuť na závadu, u olivového oleje je slabá nažluklá příchuť tolerována, je pro něj dokonce charakteristická. Vůně není nejlepším indikátorem kvality. Stačí, aby výrobce přimíchal k oleji z posledního lisování trochu extra virgin, a olej získá příjemné aroma. Nikoliv však chuť, ta se rychle vytrácí. Jistějším znakem kvality je proto dlouhotrvající chuť, která se z úst jen tak nevytratí. Jaká má být, záleží na druhu oliv a místu, kde se pěstují. Kvalitní olej často chutná po citrusech, jablkách, pomerančích, melounu, někdy i po čerstvě posekané trávě. "Stejně jako u vína i u oleje platí, že neexistuje žádný přesně daný způsob, jak rozeznat tu nejvyšší kvalitu. Je to otázka osobní volby. Proto je důležité časem poznat více druhů oleje, než se člověk rozhodne, který bude potom používat v kuchyni," říkají znalci.
Zdravé smažení
Jestliže smažení patří k nezdravým způsobům přípravy jídla, neplatí to v případě olivového oleje. Je totiž prokázáno, že panenského olivového oleje proniká do pokrmu o 12 % méně než rafinovaného slunečnicového, a dokonce o 47 % méně než sójového. Olej vytvoří na povrchu smaženého kusu jemnou krustu, která uzavře šťávu a s ní také chuť uvnitř pokrmu. Například Pescado frito, smažená ryba, se pak vlastně vaří ve své vlastní šťávě uvnitř křupavého suchého obalu. Navíc po sobě zanechává čistý olej, který do sebe absorboval jen málo rybího tuku a ztratil málo objemu.