Snad je to ta neklidná sopka v zádech, která místní obyvatele ponouká k tomu, aby své město používali a neopečovávali. Asi čekají stejný osud jako Pompejané před necelými dvěma tisíci lety, v roce 79. Zmrzlinář hází odpadky ze svého obchůdku přímo na ulici, i když má u nohy koš, další domorodec nacvičeným hmatem vytáhne leták zpoza stěrače svého otlučeného fiátku a odhodí ho kamsi za sebe.
Se stejnou nonšalancí za sebe Neapolitáni odhazují cigaretové špačky nebo cokoliv jiného, co už nechtějí.
Škola odvahy
Před Neapolí papírové průvodce varují. Je tu prý nebezpečno, kabelku noste šikmo přes rameno, ať vám ji zlodějíčci na motorce nestrhnou, a choďte s ostatními turisty v bojovém šiku.
Neapol dneška vás ve strachu a střehu udržuje pořád, večerní procházka temnými uličkami vám nažene přibližně tolik adrenalinu, co noční pochůzka nejtemnějšími zákoutími pražského Žižkova. Jestli je to moc, nebo málo, záleží na vaší kuráži a znalosti neapolštiny - i státnice z italštiny je nanic.
Průvodce vám radí jít se podívat v Neapoli do přístavu na krásné lodě velké jako panelák, navštívit některý ze čtyř hradů a prohlédnout si monumentální budovu opery. Mnohem víc vás ale bude svou přízračností přitahovat duch provádějící vás těmi nejšpinavějšími uličkami a touha nakouknout, jak se v tom šrumci žije. Třeba si prohlédnout svaté obrázky obložené květinami a svíčkami v prosklené kapličce na rohu.
Asi jen tady narazíte na dům, kde jsou sice dole obchody a vchod do hotelu s funkční recepcí, který je ale od prvního až do posledního patra kompletně vybydlený tak, že mu chybí i okna. O blok dál parkuje vypálený zánovní ford, jinde zase torzo skútru a ve vedlejší ulici mají černoši mejdan, skrz který autem prostě neprojedete.
Hotel nedaleko hlavního nádraží. Dole funguje recepce, většina oken ale chybí.
V ulicích poblíž vlakového nádraží najdete encyklopedii národů: Araby s kebabem, černochy prodávající kabelky, Ukrajince, Číňany... A Neapolitáni, to je zvláštní odrůda Itala: tváří se nepřístupně, ale nakonec umí být milý. To, že má za pasem bouchačku, mezi dvanáctou a pátou nepracuje a mluví jazykem, který má k italštině daleko, musíte prostě přijmout. Pro znalce italštiny: místo "s" se tu vyslovuje "š", ale k porozumění vám to stejně nepomůže.
Denní šrumec, noční cvrkot
Denní Neapol, to jsou vyprané podprsenky a ponožky na šňůrách natažených mezi domy. Krámek na krámku, například obchod s vínem a olivovým olejem, a také pizza do ruky - mimochodem právě tady se narodila Margherita, která je tu i levnější než v Česku. Šmelináři nabízející falešné iPhony, "značkové" kabelky a brýle, levné cigarety, např. Marlbora za 2 eura. Kupy obchůdků s oblečením za pár eur a bleděmodré stánky místní Napoli Calcio, která dodneška uctívá božského Maradonu.
Večerní Neapol, to jsou arabsko-mezinárodní obchody s popisky v šesti jazycích i v azbuce, fungující jako večerka, třináctileté holčičky jezdící bravurně v uličkách na skútru ve trojici a bez helmy, sem tam vyplašený turista a mladí Italové mířící na mejdan do vybydleného domu vyzdobeného srpy s kladivem, Che Guevarou a revolučními hesly.
Řídíme - žijeme
Neuvěřitelně otlučená jsou tu snad úplně všechna auta, do dvouproudovky se jich naskládají čtyři řady vedle sebe. Zákazová značka není zeď a na červenou se stojí, jen když je to opravdu nutné. Na skútru jede celá rodina, vpředu nejmenší dítě, pak muž, za ním větší dítě a celé to uzavírá manželka. Že nezastaví na červenou na velké křižovatce, docela chápete, rozjet to je asi větší adrenalin.
I v nóbl autech se jezdí zásadně bez připoutání, dětskou sedačku tu viděli maximálně ve výloze. Naopak, nejlepší je, když manželka sedí vzadu a čtyřletý capart stojí na sedačce spolujezdce a pěstičkami mydlí do přístrojovky.
Neapol má i své metro, zkuste ho. Není tak strašidelné, jak byste na Neapol tipovali, jedna linka se jmenuje Linea 1, druhá Linea 6, ty mezi nimi jsou teprve v plánu. Metrem ale nikdo nejezdí, asi i proto, že se do něj bez lístku špatně dostává. Načerno se ale vesele jezdí autobusy. Je to hračka, revizora totiž poznáte na první pohled. Je to pán v modré košili s logem dopravní společnosti a koženými deskami pod paží, tvářící se nesmírně důležitě.
I tak se tu ale všude jezdí hlavně auty a na motorinech (to jsou ty zuřivé skútry). Tedy vlastně tím, co z nich zbylo. Všichni usedají do svých kapesních aut a jezdí. Nijak rychle, ale docela plynule, na zácpu narazíte jen zřídka.
Jako jinde v Itálii jsou i v Neapoli mistři v tom, jak se provozem proplétat na milimetry od aut projíždějících kolmo. Nějaký škrábanec nebo díra ve dveřích a promáčklina v kapotě od lebky nebo helmy motorkáře, který boural poblíž, patří k věci.
Když je chodců hodně, mají přednost oni, i kdyby šli prostředkem náměstí napříč, když je jich málo, platí právo silnějšího, tedy auta.
Neapolská siesta
Jedna z největších nemocnic ve městě
Luxus a motorka v kuchyni
Neapol má i svou lepší a civilizovanější severní část. Ulice tu jsou širší a méně se na nich bydlí. Projdete kolem amerického konzulátu na Piazza Vittoria, hlídaného po zuby ozbrojenými vojáky, minete park a projdete reprezentativní Via Chiaia, táhnoucí se od moře ke španělské čtvrti.
"Quartiere spagnolo", jak jí v Neapoli říkají, je změtí těch nejužších uliček. Jsou tu řemeslníci, malé obchůdky a hned vedle vchod přímo do bytu. Chybí předsíň, jde se přímo do vyblýskané kuchyně, jejíž okázalost a čistota tolik kontrastuje se špínou a opotřebovaností města. Naproti kuchyňské lince je postel pro mimino, uprostřed místnosti jídelní stůl, vzadu u zdi postavený skútr a v místnosti dvacet povykujících lidí.
Do vyšších pater se nákup tahá na balkon v plastovém kýblu, kdo by se s tím dřel do schodů. Otlučené domy se začernalou omítkou se střídají s výstavními paláci. Na jednom z hlavních náměstí Piazza Plebiscito se srocuje mládež a o kus dál se bezdomovci kolem deváté ukládají se svými toulavými psy ke spánku do kartonů ve výstavní pasáži Umberta I., kde se hned vedle pije kafe v nablýskaném baru.
Po pás v odpadcích
Ta nenucenost, s kterou o své město Neapolitáni nepečují, je chvílemi snad až hraná. Celý svět asi ví, že Neapol má problémy s odpadky, ale není to jen chyba popelářů, kteří rádi stávkují, a mafie (ta neapolská se jmenuje Camorra), která má tenhle výnosný byznys pod palcem.
Občas se tu prý soutěží ve trefování se z okna pytlem plným odpadků přímo do kontejneru. Snad v každé druhé ulici je hromada vyhozeného nábytku. Na náměstí jsou čtyři poloplné kontejnery, vedle hromada dalších krámů. Když vyhodíte lahev od vína do kontejneru na tříděný odpad, který stojí hned vedle, bojí se tam, protože je sama.
může se hoditNeapol, více než milionové město, které leží v Neapolském zálivu, je hlavním městem oblasti Kampánie (Campania). Je třetím nejlidnatějším městem Itálie, celá aglomerace má přes tři miliony obyvatel. Osada Neápolis (nové město) prý vznikla v osmém století před Kristem, původně byla řeckou osadou. Pak se v ní usadili římští císaři, poté se jí prohnali Byzantinci, Normané, Španělé, Napoleon Bonaparte a nakonec ji v roce 1860 Giuseppe Garibaldi připojil ke království italskému. Je docela příznačné, že v roce 1973 vypukla ve městě vlivem špatných hygienických podmínek epidemie cholery, během níž zemřelo 30 lidí. Neopakovatelná historie a architektura dovedla Neapol v roce 1995 na seznam světového dědictví UNESCO. Co vidět v Neapoli Náměstí Piazza Municipio a Piazza del Plebiscito s kostelem San Francisco di Paola s netradičními kolonádami. Naproti je královský palác (Palazzo Reale), kde sídlí knihovna (Biblioteca Nazionale). Hned vedle je krásná monumentální pasáž z konce 19. století Galleria Umberto I. Pokud máte víc času, zajděte se podívat na hrady Castel Nuovo (nový hrad přímo u moře) a Castel dell'Ovo (hrad zlatého vejce). Pozornost zaslouží také Teatro di San Carlo, divadlo fungující od roku 1737 je dnes nejstarší činnou operní scénou v Evropě a jedním z největších divadel na světě. Na výlet můžete vyrazit na tři slavné ostrovy: Procida, Ischia a Capri. Do Pompejí se dostanete z Neapole vlakem nebo autobusem. Na krásné amalfitánské pobřeží (Costiera Amalfitana) s průzračným mořem a impozantními skálami po klikatých úzkých silničkách se pak dostanete hlavně autem.
|
