Například vlakem či autem, ale ne vždy musí vše fungovat tak, jak má. Právě nyní sice benzín k sehnání je, ale už za týden se mohou u čerpadel začít vytvářet dlouhé kolony vozidel, jejichž majitelé čekají na cisternu s benzínem třeba i několik dní.
Za dva dny, které jsme ve Victoria Falls strávili, jsme si samozřejmě stačili prohlédnout úchvatné vodopády i městečko (ve kterém toho ostatně k vidění moc není) a podívat se i na zvířata v blízké přírodě. Sloni a buvoli se ale běžně procházejí i po ulici ve městě. Zážitkem je také pozorování odvážlivců, skákajících bungee-jumping ze sto deset metrů vysokého hraničního mostu nad soutěskou řeky Zambezi. O adrenalinové zábavy není ve Victoria Falls nouze. Můžete se i proletět nad vodopády balonem nebo letadlem. My jsme si ale vybrali tolik vychvalovaný rafting.
Za skvělými peřejemi se sem sjíždějí milovníci tohoto sportu z celého světa a pravidelně se zde konají i raftařské soutěže. Běžní turisté se mohou na peřeje vydat se zkušenými vodáky z některé z místních firem, které sjezdy na raftech organizují.
Čeká nás více než dvacet peřejí, z nichž většina z nich je ohodnocena stupněm 4 -5,5 na stupnici od jedné do šesti. Jedna z peřejí, nazývaná „Commercial Suicide“ (Obchodní sebevražda), která patří na stupeň nejvyšší, se však poté, co zde během jednoho roku došlo ke dvěma tragickým nehodám, přestala sjíždět a rafty se kolem ní přenášejí. Rafting na Zambezi je přitom nejen jedinečný mohutností peřejí, ale přes uvedené nehody i poměrně bezpečný, protože řeka je hluboká (místy až 80 metrů!), a uprostřed řeky se prakticky nenacházejí nebezpečné ostré skály.
Po příchodu instruktorů, předložení dokladů o zaplacení, podepsání nezbytného prohlášení o tom, že jednáme na vlastní zodpovědnost, a krátké teoretické průpravě následovala krátká instruktáž o rizicích a možných nebezpečích. Alespoň průměrná fyzická kondice je podmínkou, strach z vody je naproti tomu nežádoucí – při nedobrovolném opuštění raftu v peřejích může návrat na hladinu chvíli trvat.
Na raft je nejlepší lehké oblečení (tričko, krátké kalhoty) a pevnější, ale prodyšná sportovní obuv (rozhodně šněrovací, o nazouvací můžete lehce přijít), protože za celý den prakticky neuschnete. U soutěsky nám instruktoři radí jak pádlovat, jak se chovat a tak. Ti fyzicky slabší nebo méně odvážní si mohou zvolit variantu, kdy budou jen sedět bez pádel a nechají se unášet proudem v raftu, který bude řídit kormidelník. Ti zdatnější budou pádlovat.
Rozdělujeme se zhruba na dvě stejně velké skupiny, my se připojujeme k těm, kteří berou do ruky pádla. Následuje další rozdělení do skupinek po sedmi osmi lidech, kteří budou tvořit posádky jednotlivých raftů.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
