Ačkoli tudy prochází červeně značená turistická cesta, některé ze zajímavostí leží mimo její trasu. A právě i za účelem nasměrovat návštěvníky do takřka neprobádaných míst zde vznikl dobrovolný svazek obcí "Větrník".
Vyškovský jazykový ostrov
Putování zahájíme v Rostěnicích, jedné z nejstarších obcí Vyškovska. Pravděpodobně existovala již v půli dvanáctého století. O dvě století později ji (s přilehlým okolím) osídlili bavorští kolonisté. Německá enkláva, často označovaná pojmem Vyškovský jazykový ostrov, tu existovala až do konce druhé světové války.
Stavení na rostěnické návsi
Zdejší izolovaná komunita se značně odlišovala i od ostatních německých obyvatel bývalého Československa: udržela si středobavorské nářečí, důsledně zachovávala tradiční zvyky, včetně užívání kroje. Tudíž mohla působit dojmem jakéhosi živého skanzenu. Přesto však zřejmě docházelo i k prolínání českého a německého živlu, jelikož některá příjmení zdejších rodin znějí česky.
Henleinovci tu pohořeli
Možná právě díky zaměření na konzervativní hodnoty, spojené s katolicismem, zde příliš neuspěli přívrženci Konráda Henleina: v parlamentních volbách r. 1935 obdrželi od rostěnických voličů méně než třetinu hlasů, při komunálkách o pět let později henleinovci zcela propadli.
V rostěnickém Obecním domě lze po předchozím ohlášení shlédnout malou etnografickou expozici, věnovanou právě německé komunitě: skládá se z ukázek krojů, dobových fotografií, vybavení domácností...
Po válce území enklávy osídlili většinou obyvatelé okolních vesnic (často ti, kterým byly následky bojových operací zcela zničeny jejich nemovitosti), tudíž tady nedošlo k úpadku, jako v pohraničních oblastech.
Unikátní lidová architektura
Ovšem nejnápadnějšími a nejkrásnějšími hmotnými doklady přítomnosti bavorských kolonistů jsou tzv. žudrové domy. V rámci Česka představují opravdovou raritu. Charakteristický znak u nich tvoří právě zmíněné žudro – přístavek nad vchodem do objektu, se vstupem ve tvaru oblouku. Tady se v chladivém stínu posedávalo, klábosilo, případně se odbývaly jednoduché práce. Horní prostory žudra sloužily ke skladování obilí.
Na rostěnické návsi okamžitě upoutají pozornost dvě sousedící usedlosti. Letopočet ve štítu žudra jedné z nich ukazuje, že byla zbudována přesně v polovině 17. století. Obě jsou pečlivě udržované ve stavu, který se maximálně přibližuje autentické podobě: s prostou vápennou omítkou, drobnými dřevěnými okénky a masivním trámovím v žudru, obklopeným hnízdy vlaštovek. Podobně asi kdysi vypadala většina místních stavení, u kterých lze dobře vysledovat fragmenty původních prvků, narušených pozdějšími úpravami.
Za dalšími vynikajícími ukázkami žudrových stavení je třeba se přemístit o tři kilometry dále – do Lysovic. Uvnitř některých lysovických žuder se zachovala originální výtvarná výzdoba: vějířovité reliéfy na stěnách, zhotovené technikou tzv. prstové kresby do vlhké omítky.
Ukázka prstové kresby uvnitř žudra
Nejzajímavější zdejší usedlost se ale skrývá za lešením: právě totiž prochází rekonstrukcí – místo pálené krytiny se na její krov navracejí rákosové došky a po obvodových stěnách se vinou ozdobné vlnky reliéfů, vytvořených prsty lidské ruky. Rostěnice, Zvonovice i Lysovice byly prohlášeny památkovou zónou.
Zapomenutá technická památka
Nalézá se na jihozápadním okraji obce. Ač působí poněkud nezařaditelně, jedná se o pozůstatky zásobníků na krmnou řepu, případně odřezky cukrovky. Pochází z třicátých let minulého století. Původně vrcholy prstenců betonových válců zakrývaly dřevěné vížky s drticím zařízením. Udusaná směs se poté vybírala otvory u paty. Momentálně jsou zcela bez využití a ve spojení s venkovským okolím vytvářejí silně avantgardní zátiší.
Rozkvetlá step
V Lysovicích je záhodno spojit další kroky s červenou značkou směrem k Bučovicím. Nejprve stoupá po okrajích polí, poté zcela nečekaně zabočí do lesa. Jakmile dosáhneme vrcholu, otevře se panoramatický výhled do okolní krajiny: dobře patrný je hřeben Ždánického lesa i Chřibů, z východu se černají nejvyšší partie Litenčické pahorkatiny, na severní straně se rýsuje Drahanská vrchovina i matné kontury Nízkého Jeseníku.
To nejzajímavější nám ovšem leží doslova u špiček bot. Národní přírodní rezervace Větrníky, od níž odvozuje svazek obcí Větrník své jméno. Rozlehlá členitá step s řadou strží představuje jednu z nejzajímavějších lokalit tohoto typu na jižní Moravě. Mezi stébly trav otáčejí ke slunci své žluté květy tisíce hlaváčků jarních, občas z podrostu zazáří i temně fialový kosatec. Nepůvodní akáty byly odstraněny, bohužel holé plochy místy zarůstají šípkovými keři.
Pohled na rezervaci Větrníky
Perla jihomoravské renesance
Z Větrníků následuje příjemné klesání, takřka až na bučovické náměstí, kterému dominuje výrazná budova zámku. Za strohým zevnějškem se skrývá rozverné arkádové nádvoří a působivý francouzský park. A nad křehkou krásou štukové výzdoby Císařského sálu se každému z návštěvníků rozhodně údivem zatají dech.
Zámek v Bučovicích
Přibližná délka popisované trasy činí 14 km, většinou je vedena po polních cestách a silnicích, tudíž (až na kratičký úsek v lese u NPR Větrníky) bez problému sjízdná na horských i trekových kolech.
Kromě Rostěnic – Zvonovic a Lysovic, součást německé enklávy tvořily také obce Kučerov, Hlubočany s osadou Terešov, Komořany a Čechyně
Svazek obcí "Větrník" zahrnuje Rostěnice – Zvonovice, Bohdalice – Pavlovice, Dražovice, Kučerov, Lysovice, Hlubočany a Tučapy
Další zajímavosti sdružení obcí Větrník: rozhledna na Holém kopci mezi Bohdalicemi a Manerovem, přírodní rezervace Ve Žlebcách (vých. Od Pavlovic) s vzácnou lesní květenou.
V současné době probíhá v obcích "Větrníku" instalace turistických informačních panelů.
V příspěvku užito materiálů z publikace Rostěnice – Zvonovice, vydané obcí Rostěnice – Zvonovice r. 2004
Jak se tam dostat Bučovice mají o víkendu dobré autobusové s Brnem a Uherským Hradištěm, zároveň leží na železniční trati Brno – Veselí nad Moravou. U rozcestí Rostěnice – Luleč staví několik málo autobusových spojů ve směru od Vyškova, kombinací autobusových linek je možné se do stejných míst vypravit z Brna, jako alternativní východiska lze zvolit Vyškov či Rousínov. Internet |
