Veporské vrchy jsou součástí rozsáhlého horského systému Slovenského Rudohoří, v němž tvoří jeho nejzápadnější část. Jméno nesou podle nejvýraznějšího a nejvyššího vrcholu, který se jmenuje Klenovský Vepor
(1 337 m).
Přes rozvodní hřeben vede jediná silnice z Hriňové do Brezna, druhá se kroutí po jižních výběžcích do města Hnúšťa. Uvnitř hor chybí turistické chaty i známá rekreační střediska a žije tu minimum lidí. V soutěži o nejopuštěnější oblast Slovenska by Veporské vrchy jistě aspirovaly na přední umístění.
Utajené letecké neštěstí
Pomyslnou střechou Veporských vrchů, odkud se vody roztékají do tří směrů, je okolí obce Lom nad Rimavicou. Zdejší krajina o nadmořských výškách okolo 1 000 metrů tu však slovenské hory moc nepřipomíná, člověk má spíše dojem, že se ocitl někde na šumavských nebo krušnohorských náhorních pláních.
Pouze panorama protilehlých Nízkých Tater a vzdálených vysokotatranských štítů usvědčují z omylu. Terén jako stvořený pro cykloturistiku i svobodné toulání po loukách s výhledy na všechny strany!
Návrší Čierťaž (1 102 m) vzdálené dva kilometry jižně od Lomu je ideálním a jednoduše dosažitelným cílem pro důkladné nasátí krajinné a přírodní atmosféry této turismem nezasažené oblasti.
Veporské vrchy a Klenovský Vepor
Památník leteckého neštěstí pod vrchem Čierťaž
Plochý vrch zaslouží pozornost i z jiných důvodů. Na západním úbočí se nachází památník připomínající jednu z největších katastrof československého letectví. V červenci 1956 se tu v bouřce zřítilo vojenské letadlo D-47 s 21 důstojníky na palubě, které letělo z Prahy přes Pardubice do Prešova. Nikdo nepřežil.
Událost se podařilo komunistickému režimu důkladně utajit, takže ani lidé z okolí dlouhá desetiletí přesně nevěděli, co se stalo. Památník zde postavili až v roce 2011, pět let po odtajnění vyšetřovací zprávy. Kusy havarovaného a vybuchlého letadla lze nalézt v okolí i dnes.
Nejlepší tma na Slovensku
Poblíž památníku letecké havárie se v lese ukrývá další významná lokalita – pramen řeky Ipeľ. K hezky upravenému místu, opatřenému odpočinkovým altánem a informační tabulí, vede značená odbočka z turistické trasy.
Z hlediska praktické turistiky téměř neznámá řeka Ipeľ patří k nejzachovalejším přírodním řekám na Slovensku a tvoří na převážné délce svého 232 km dlouhého toku hranici s Maďarskem. Za Štúrovem se vlévá přímo do Dunaje.
Vzhledem k nízkým průtokům, které Ipeľ po většinu roku vykazuje, upoutá značná vydatnost jeho pramene.
K prameni Ipľu lze pohodlně dojít i z druhé strany po červené značce ze sedla Prašivá, kudy prochází silnice Hriňová – Hnúšťa a dosahuje zde nejvyššího bodu (bezmála 1 000 m). Minimální provoz aut zde připomíná dobu zhruba před 30 lety. V okolí této silnice je rozseto mnoho malebných osad, dnes využívaných především k chalupaření. K nejhezčím patří Mláky, Grapa nebo Polianky.
Polozapomenutý Areál sportů u osady Mláky je jedním z mála míst ve Veporských vrších, kde lze trávit pobytovou dovolenou. Kromě sportovců, kteří tu mají ve výšce 1 000 m nad mořem k dispozici například fotbalové hřiště, sem jezdí pravidelně také hvězdáři. Tma k pozorování oblohy je tu prý jedna z nejlepších na Slovensku.
Vzhůru na Klenovský Vepor
Největším turistickým lákadlem Veporských vrchů je pochopitelně Klenovský Vepor – nejvyšší kopec celé oblasti. Vytváří nepřehlédnutelný symbol v podobě jakési nesouměrně ukloněné stolové hory, která vábí zrak ze všech směrů. Při troše fantazie má připomínat ležícího vepře, z čehož je odvozen neobvyklý název Vepor.
Klenovský Vepor od Železné brány
Klenovský Vepor, představující zbytek sopečného lávového proudu, se klene daleko od dopravních komunikací a sídel, takže jednodenní zdolávání je vždy velmi dlouhé a časově náročné.
Nejkratší výstup nabízí lesní lokalita Skorušina na jižním úpatí, kam je povolen vjezd motorových vozidel. O víkendech sem dokonce dvakrát denně zajíždí „chalupářská a houbařská“ autobusová linka z 13 kilometrů vzdáleného Klenovce. Pro většinu turistické veřejnosti je ovšem toto místo komunikačně velmi složitě a zdlouhavě dostupné.
Výstup začíná být poutavý až za loveckou chatou Pod Veprom, kde značená trasa vstupuje na území národní přírodní rezervace. Značně zdevastované a holosečným způsobem obhospodařované bukové lesy Veporských vrchů tu střídá pralesovitý různověký porost na sopečném podloží. Závěrečné strmé metry vedou vzhůru andezitovou skalní stěnou k vyhlídce u dřevěné plastiky Juraje Jánošíka. Nejvyšší bod leží o kousek dál, ten je však zarostlý lesem.
Veporské hřebenovky
Sestup z Klenovského Veporu západním směrem bývá obvykle spojen s blouděním. Terén je nepřehledný, zarostlý a červeně značená Rudná magistrála není zrovna v nejlepším stavu. Na dlouhých úsecích značky zcela chybí. Zdárně a hlavně včas dojít do vybraného cíle nemusí být úplně snadné. Nejkratší sestup k odpolednímu zpátečnímu autobusu ze Skorušiny zajišťuje žlutá značka z kóty Tri chotáre (1 141 m).
Veporské vrchy
Těm, které netlačí čas, se nabízí souvislejší putování po hřebenech Veporských vrchů. Kromě páteřní západovýchodní Rudné magistrály jsou tu i další boční hřebenovky směřující převážně jižním směrem.
Nádherné scenérie se zpětnými pohledy na nikdy neokoukaný Klenovský Vepor skýtá například hřebenovka od kóty Tri chotáre přes Železnou bránu a malebné sedlo Pereš na Cisárskou hoľu a ještě dál k rozhledně Slopovo mezi Kokavou a Klenovcem. I tady je však třeba dávat pozor na značky, hlavně v místech těžby dřeva, která je ke zdejším nádherným bučinám velmi nemilosrdná, ačkoli žádný kůrovec tady neřádí a ani řádit nemůže.
Fascinující podívanou obstarává okolní rozlehlý horský terén, na němž je vidět, že tu skoro nikdo nežije. Mnoho osad, luk a pastvin uvedených ve starších mapách už neexistuje, pohltil je les. Veporské vrchy jsou opravdu prostorem, kde setkání s lidmi je příjemná změna.
Může se hoditJak se tam dostat Tipy na výlet Mapa |
