Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Velká zeď: jediný div světa, kde běhá mráz po zádech

aktualizováno 
Vydrápejte se někam na vrcholky hor, k opuštěným troskám Velké zdi. Je neuvěřitelná, fascinující, divoká. Taková, jak se cizincům jeví celá Čína. Letošní olympiáda se má stát něčím na způsob té staré zdi - symbolem, který bude vidět široko daleko a všem ukáže: Čína je tady, je velmoc a tento rok jí patří.

Trosky Velké zdi se táhnou po vysokých kopcích severně od Pekingu. Její části pohlcuje divoká příroda, majestátní siluetu však bude vidět ještě za stovky let. | foto: Jan Rybář, MF DNES

Proč by sem někdo lezl? Proč by se dávní válečníci snažili projít přes zeď zrovna přes tuhle šílenou horu, na kterou se i bez zbroje skoro nedá vyškrábat?

Proč? Protože to není jen tak obyčejná zeď.

Je to vlastně chrám, kamenné božstvo, před nímž se mají nepřátelé chvět posvátnou hrůzou a říkat si, že obyčejní smrtelníci ji přeci nemohli vybudovat!

Funguje to i po těch staletích - a tak popadám dech, otírám ze zpoceného obličeje vločky prvního sněhu a v duchu si opakuji: neuvěřitelné!

Viděl jsem Tádž Mahál, Petru i Koloseum, tedy další slavné stavby, které byly nedávno spolu se zdí zvoleny mezi sedm nových divů světa. Jenže z nich neběhá mráz po zádech.

A tak je to dnes s celou Čínou: cizinec, který do ní přijede poprvé, si místy připadá jako v Jiříkově vidění, fascinovaně civí na dramatickou proměnu té komunisticko-kapitalistické země, ale místy ho popadají pochybnosti či strach. Neboť ten raketový vzestup se děje - přinejmenším formálně - ve jménu rudých vlajek a opěvování předsedy Maa, jednoho z největších ničitelů dvacátého století.

Maova mumie dodnes leží v mohutném mauzoleu v centru hlavního města a přitahuje nekonečné zástupy návštěvníků z celé Číny. Zatímco z Leninova balzamovaného těla na Rudém náměstí se stala spíše panoptikální turistická atrakce, čínský obdiv k velkému Maovi vypadá i dnes upřímně.

Zástupy slzí, kladou květiny a klaní se. Mladíci a dívky pak cizincům před mauzoleem říkají: "Mao to vše začal a já se těším, že budu dobrovolník na olympiádě." Nebo: "Mao dělal chyby, ale Čína nyní stoupá, kritizovat mrtvé se nemá a už brzy bude olympiáda." A také: "Díky Maovi může nyní lid vydělávat na burze. Na olympiádu se sem vrátíte, že?"

Čína, Velká zeď
Horní část zdi pohlcují stromy a keře, ale základy jsou většinou pevné - stavitelé odvedli dobrou práci.

Nahoru lanovkou, dolů po skluzavce

Srpnová olympiáda zkrátka nemá být jen tak ledasjakým setkáním sportovců. Čínské úřady před svůj lid vše postavily zcela maximalisticky: bude to událost, kdy si i ti největší pochybovači všimnou čínské velikosti. A pochopí, že Čína je znovu impérium. I s propastí mezi bohatými a chudými, umlčováním "buřičských" hlasů, tvrdou cenzurou internetu i Maovou mumií na náměstí Nebeského klidu.

Mimochodem, podle historiků to byl právě Mao, který kromě svého osobního kultu pomohl vybudovat i nový kult Velké zdi. Je mu též připisováno autorství jednoho z nejslavnějších citátů o zdi: "Kdo nevylezl na Velkou zeď, není pravý muž!"

Jak už to ovšem s komunistickou historií bývá, nikdy to vlastně neřekl - citát pochází z dob občanské války, kdy se Maova armáda slavným Dlouhým pochodem přesouvala z jihu na sever ke zdi. Původní verze onoho verše zněla: "Pokud se nám nepodaří dojít až k Velké zdi, nejsme praví muži." Pravda, ta lezecká verze zní mnohem zábavněji.

Stavba, která vždy symbolizovala Čínu

Velká čínská zeď nikdy nebyla jen jedinou stavbou, nýbrž složitou soustavou zdí různých stáří a funkcí.
Poblíž Pekingu ji tvoří několik paralelních opevnění, která měla chránit hlavní město. První zdi začaly vznikat před více než dvěma tisíci lety, z nich však toho již mnoho nezbylo, turisté dnes obdivují zdi staré "jen" zhruba pět set let. Před několika lety se podle čínské vlády podařilo objevit pozůstatky dalších pěti set kilometrů neznámých zdí, a všechny dohromady tak měří 7 200 km. Většinou se ovšem udává číslo trochu menší: přes 6 400 km.


A na zeď opravdu vyleze skoro každý - přinejmenším miliony turistů za rok. Neznámější úsek této pradávné památky v průsmyku poblíž Pekingu připomíná spíše Disneyland, neboť nahoru je možné vyjet lanovkou a dolů pomocí pouťové skluzavky.

Návštěvník je vláčen davem, který nemilosrdně pohltí, vtáhne a semele každého: nafintěnou dívku na vysokých podpatcích, podnikový zájezd čítající desítky hlav se žlutými kšiltovkami i zadýchané staříky hrdě hledící do kraje. Výhledy jsou sice fantastické, ale ona atmosféra nedotknutelného božstva vzdorujícího času je pryč.

Když se před lety komunistická strana rozhodla udělat ze zdi turistickou atrakci, v podstatě ji postavila znova. Vidět to je hodně, a kouzlo je tak trochu pryč. Každý jezdí právě sem, z té pravé zdi tu mnoho neuvidí.

Čína, Velká zeď
Některé části zdi vláda opravila či spíše: postavila je skoro znovu. Proudí tam miliony turistů, ale atmosféra není tak působivá...

A i v tom se dá nalézt paralela s dnešní Čínou: cizinci vidí jen malý nablýskaný kousek: výstavní metropole jako Peking či Šanghaj. Jenže ta pravá Čína leží ještě někde tam dál, na venkově, kde žije většina Číňanů, skryta pohledům a vzdorující nálepkám i snahám o pochopení.

Vzhůru na rozpadlou zeď

Se zdí to je podobné - pokud máte štěstí na dobrého průvodce, zhruba sto kilometrů od Pekingu se propadnete v čase. A vystoupíte na tu pravou zeď, která měla děsit i fascinovat. Vypadá jako kulisa z jakéhosi pohádkového filmu - táhne se od horizontu k horizontu a zdá se, že její dávní architekti se snažili budovat ji vždy na těch zásadně nejdivočejších kopcích, aby ji nikdo nemohl přehlédnout.

Představte si trosky nějakého romantického českého hradu čnícího do nebe na nepřístupné hoře. A pak ten hrad roztáhněte do šířky více než šesti tisíc kilometrů. Stoupá a padá nahoru a dolů, staré zdivo svádí bitvu s kořeny stromů a keřů, občas si budete připadat jako horolezci, neboť tam, kde se už tyto pětisetleté zdi zřítily do hlubin, musíte šplhat po téměř svislých stěnách.

Čína, Velká zeď

Všude je dokonalý klid - jen čas od času se odkudsi ozve zavýsknutí dobrodruha, který s partou kamarádů zdolává ty hory kamení. I tato parta svátečních lezců ovšem zapadá do oné "nové Číny" - je vybavena jako na zimní výstup na Mont Blanc a jako všichni v této zemi své zážitky neustále sděluje mobilními telefony, pustina nepustina.

Když už se něco dělá, je to třeba dělat s vysoce organizovaným nasazením. Ponuře důstojné atmosféře zdi to nijak neškodí. Je bezmála nekonečná a vždy téměř liduprázdná.

Stojí však za to snažit si představit ty milionové armády stavitelů, kteří po staletí budovali zdi, vláčeli do nesmyslných výšek pečlivě opracované kamenné bloky, a když náhodou zemřeli, skončili prý v jejích základech.

Čína, Velká zeď
Nekonečné opevnění nemělo být jen vojenskou stavbou, ale také symbolem všemocných císařů.

Bude ještě větší!

Říká se jí Velká čínská zeď. Není to však jedna zeď, nýbrž soustava mnoha zdí a opevnění z různých dob. Není velká, neboť v čínštině její překlad zní spíše "dlouhá" zeď. A zpočátku svým způsobem nebyla ani čínská, první zdi začaly v této části světa vznikat na hranicích různých států a státečků v pátém století před Kristem.

Z těch nejstarších zdí toho už mnoho nezbylo, byly to většinou jen bariéry z hlíny a dřeva. Čas i lidé udělali své - vloni úřady zatkly tři zedníky, kteří materiál z této staré zdi používali na stavbu a hájili se tím, že to je "přece jen obyčejná hlína".

Zeď z kamení a cihel, po níž nyní lezou turisté, je mnohem mladší, vznikla za dynastie Ming, tedy zhruba před pěti staletími. Měla být velkolepou bariérou mezi kulturou dávných čínských civilizací a barbarským světem kočovníků. Jak známo, většinou byla k ničemu: oni barbaři totiž v kritických chvílích dokázali podplatit obránce a zdí pokojně projít.

Podobná zrada v polovině 17. století předznamenala i pád Mingů a s ním i konec éry stavitelů zdí.

Čína, Velká zeď
Občas se turisté vydají i k neopraveným částem zdi, její majestátní opuštěnost však neruší. Stejně se po ní většinou nedostanou daleko...

Až v dvacátém století se začala zeď znovu vynořovat ze zapomnění a děti ve školách se učí o statečných obráncích, kteří koncem třicátých let na zdi čelili (taktéž ovšem marně) japonské invazi. Pak se z ní Mao rozhodl udělat velký symbol velké země, tak rozsáhlý, že je prý vidět pouhým okem z vesmíru (což není, jak byl před několika lety ke zděšení Číňanů nucen přiznat čínský kosmonaut).

Další velké chvíle však zeď prý teprve čekají. Řekl mi to jeden pekingský úředník, který mi udělal o Číně i její zdi menší vlasteneckou přednášku. "Čína je znovu velká a bude ještě větší," řekl mi. "A s ní se pochopitelně zvětší i Velká čínská zeď."

Autor:




Nejčtenější

Před letošní cestou na Gašerbrum I. měl obavu, zda v něm výstup nerozvíří...
Bál jsem se, že na Gašerbrumu najdu parťákovy ostatky, říká Marek Holeček

Letos poprvé vylezl jihozápadní stěnou na osmitisícovku Gašerbrum I. Před čtyřmi lety tam při druhém společném pokusu tragicky zahynul jeho parťák Zdeněk...  celý článek

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Další z rubriky

Jezero Como patří k těm lokalitám, kam se dá z Česka snadno zaletět na víkend....
Kam létat v zimě: k moři v Maroku se dá dostat už za pětistovku

Nebe nad Evropou nikdy nebylo tak plné, ceny za leteckou dopravu tak nízké a pro cestovatele z Česka se nově přibližují i některé destinace, do kterých...  celý článek

V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě
VIDEO: Káva a letadla nad hlavou. Pohodová atrakce na řeckém ostrově

Na Korfu je jedna z nejmenších přistávacích ranvejí v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.