Velká Deštná, dříve nazývaná Sedmihradská hora, tvoří výrazný plochý hřbet 3 km východně od známého rekreačního střediska Deštné v Orlických horách, odkud vede na vrchol také jedna z výstupových tras.
Její masiv tvoří, stejně jako převážnou část hřebene Orlických hor, velmi staré horniny – konkrétně ortoruly, které vznikly dávnou přeměnou hlubinných vyvřelin.
Na odlesněném plochém temeni lze rozeznat nevýrazné sedlo, z něhož se terén zdvíhá ke dvěma vrcholům – k hlavnímu, jihozápadnímu (1 115 m) s vyhlídkovou věží a k nižšímu, severovýchodnímu (1 114 m). Pod sedlem u rozcestí turistických tras stojí přístřešek Horské služby, kde lze koupit něco na zub nebo na zahřátí. Celé vrcholové plato má rozlohu zhruba 20 ha.
Velká Deštná od jihovýchodu
V době, kdy na Velké Deštné čerstvě zmizel les, bylo možné celou vrcholovou plošinu obejít a na jejích okrajích hledat zajímavé a neobvyklé průhledy do okolní krajiny, dnes však terén zarůstá nově vysazeným lesem a nepůvodní kosodřevinou, takže pohyb mimo značené trasy bývá již komplikovaný.
Sousedem Velké Deštné je Malá Deštná o výšce 1 090 m, kterou odděluje ploché sedlo, v němž se vyvinulo vrchoviště s rašelinnými jezírky. Spolu s podmáčenými smrkovými porosty jsou tyto neobvyklé přírodní výtvory chráněné jako přírodní rezervace Jelení lázeň. Přibližně půl kilometru pod hlavním vrcholem u zelené turistické značky do Luisina údolí vyvěrá malá studánka s výbornou vodou a nádherným výhledem do kraje.
Pohled z Velké Deštné na východ. Mlhy nad údolím Kladské Nisy.
Rozhledny na Velké Deštné
Až do 80. let 20. století pokrýval Velkou Deštnou vzrostlý smrkový les a vyhlídku do krajiny musela obstarat stavba převyšující stromy.
Zmínky o dřevěných konstrukcích neurčitého vzhledu pocházejí již z roku 1895, před druhou světovou válkou je doložena triangulační věž. V nepříznivých povětrnostních podmínkách ve výšce 1 115 m však braly dřevěné konstrukce brzy za své, takže jejich vzhled se často měnil. Fotograficky doložena je vysoká dřevěná věž, která spadla asi někdy koncem 70. let 20. století.
Kůrovcová kalamita a následné odlesnění celého temena Velké Deštné v 80. letech sice otevřely obzory do všech stran, pokud však člověk stojí na samotné vrcholové kótě, plochý terén v bezprostředním okolí nerušenému kruhovému výhledu brání stejně úspěšně jako kdysi vysoké smrky.
Pohled z Velké Deštné na SZ. Ranní Krkonoše.
Proto roku 1992 skauti z Náchoda postavili na vrcholu nevelkou vyhlídkovou věž ze čtyř otesaných kmenů spojených do tvaru pyramidy. Pouhých pět metrů stačilo k tomu, aby se otevřel úchvatný kruhový rozhled. Skauti tuto nejnižší rozhlednu v Orlických horách věnovali k šedesátinám panu Štefanu Matejíkovi, místnímu hajnému a bývalému členu Horské služby v Deštném.
Fungovala jako Štefanova vyhlídka až do roku 2003, kdy byla již ve značně zchátralém stavu stržena. Na jejím místě však vyrostla vzápětí stavba nová, o něco málo vyšší. Dřevěná vyhlídková věž na Velké Deštné bývá také někdy označována jako nejnižší rozhledna Orlických hor.
Vyhlídková věž na Velké Deštné
Delší dobu se uvažuje o výstavbě nové dominanty Velké Deštné. Tou by podle některých představ mohla být 18 metrů vysoká věž sloužící zároveň jako vysílač. Dotažení myšlenky do konce však provázely komplikace při jednáních s majitelem pozemku Janem Kolowratem Krakovským, který hodlal zachovat přírodní ráz vrcholu bez kabelů a železných konstrukcí nutných pro vysílač.
Co je vidět
Výhled z Velké Deštné zaujme především za dobré viditelnosti, kdy se na vzdálených obzorech objevují panoramata vysokých hor. K tomu dochází během současného zimního období zejména při inverzích, které zakrývají rozsáhlé sníženiny České tabule i Kladské kotliny v Polsku.
Ze vzdálených hor zasluhují prvořadou pozornost Krkonoše, jež bývají z Velké Deštné vidět opravdu jako na dlani. Vyniknou především za ranního rozbřesku, kdy se paprsky vycházejícího slunce odrážejí od bělostných plání hlavního krkonošského hřebene, z něhož jako ledová hora vystupuje pyramida Sněžky. Pokud zrovna není inverze, lze mezi Orlickými horami a Krkonošemi rozeznat také několik typických vršků Broumovské vrchoviny nebo hřbet Jestřebích hor.
Pohled z Velké Deštné na sever. Hlavní hřeben Orlických hor s chatou Šerlich.
Na opačné, jihovýchodní straně vévodí obzoru masiv Králického Sněžníku – třetího nejvyššího pohoří České republiky. Ráno nad ním vychází slunce, odpoledne a navečer se rozsvítí jeho oblá vrcholová kupole o výšce 1 423 m.
Pohled z Velké Deštné na JV. Východ slunce nad Králickým Sněžníkem.
Na polské straně bývá vidět přes přiléhající pásmo Bystřických hor protáhlý hřbet Sovích hor, na který navazuje směrem doprava pásmo Zlatých a Rychlebských hor. Směrem do českého vnitrozemí se otevírají zdánlivě nekonečné roviny.
Zimní hřebenovkou Orlických hor
Velká Deštná se může v zimě stát nejenom cílem, ale v podstatě i východiskem k absolvování hřebenového přejezdu Orlických hor.
Směrem od Šerlišského sedla, kde se přejezd Orlických hor obvykle začíná, je Velká Deštná prvním a zároveň nejvyšším vrcholem, pak následuje za příznivého počasí dlouhé a nezapomenutelné putování po hřebeni: stopy jsou perfektně projeté, výhledy skvělé, občas je k dispozici i tyčové značení.
Na některých místech magistrála traverzuje vyvýšeniny, pokud byste se chtěli striktně držet červené turistické značky, taky je to možné. I tudy bývá stopa projeta, byť ne strojově.
Každopádně byste si neměli nechat ujít odbočku ke Kunštátské kapli, která tvoří neodmyslitelnou dominantu orlickohorského hřebene. Pokud vás zajímají betonové předválečné bunkry, i k těm vede spousta prošlápnutých odboček. Jejich největší koncentrace se nachází v okolí Anenského a Komářího vrchu.
Po 20 km klesá hřebenovka Orlických hor kolem dělostřelecké tvrze Hanička (přístupná jen v létě) ke stejnojmenné hájovně u silnice. Poblíž nemůžete přehlédnout dvoukřídlý pěchotní srub Holý, který bývá otevřen i v zimě.
Předválečné bunkry pod Velkou Deštnou
Tak jako všude v Orlických horách i na Velké Deštné lze nalézt pozůstatky prvorepublikového předválečného opevnění. Poblíž rozcestníku a přístřešku Horské služby stojí osamocený řopík, jenž byl dokončen 20. září, těsně před mnichovskou dohodou.
Zajímavostí je, že se zde průběh opevnění odklání z hlavního hřebene a pro přílišnou blízkost státní hranice sestupuje po svahu Velké Deštné do údolí Bělé, kde opět vystupuje na Sedloňovský vrch. Na opačnou stranu směrem k vrchu Koruna je v souvislé linii opevnění rozsáhlá proluka – zde se mělo stavět až v letech 1939-40.
Odkud na Velkou DeštnouNa Velkou Deštnou se lze nejpohodlněji a s nejmenším převýšením vydat po červeně značené Jiráskově horské cestě z Šerlišského sedla, kam jezdí o víkendech pravidelné autobusové spoje z Deštného. Mírné, 3,5 km dlouhé a nenáročné stoupání vede kolem vrcholu Malé Deštné a přírodní rezervace Jelení lázeň. Poctivé stoupání vede na nejvyšší vrchol Orlických hor z Bedřichovky nebo ze Zákoutí v Deštném. V zimě na běžkách můžete ušetřit výškové metry tím, že využijte lyžařský vlek a vyvezte se do výšky 883 m nad mořem na vrchol Studeného vrchu. Zde vjedete do stopy a skoro po rovince zamíříte do osady Luisino Údolí. Zde se nacházíte již blízko nejvyššího vrcholu Velké Deštné, který se tyčí zhruba 200 výškových metrů nad vámi. Zdolat ho můžete buď nejkratší cestou po zelené značce, anebo oklikou po mírněji stoupající vyfrézované stopě kolem sousedních vrchů Maruša a Jelenka. |
