Stěna K2 je pro české lezce prakticky kompletně připravená - ve čtyřech kempech jsou stany, většinou i s jídlem. Čeká se tedy jen na počasí. Všichni lezci jsou zdraví a lezení chtiví. Ostatní expedice to už balí. Byly úspěšné hlavně proto, že tu pod Qgirem pracovaly o dva či tři týdny déle. Na aklimatizaci a kompletnosti výškových táborů měly jasný náskok. Tak teď jsme na řadě my.
Poměrně pozoruhodně se ke svým úspěšným lezcům staví korejský realizační tým tady dole pod horou. V neděli měli na vrcholu šest lidí a dnes, ve středu jsou v základním táboře dva! Jeden se zřítil a je mrtev, jeden je vysílený v předsunutém táboře pod nástupem do stěny a dva leží ve druhém výškovém táboře - jeden má sněžnou slepotu a druhý údajně edém mozku. Korejský tábor má přitom zmizet
zpod K2 pozítří...
Horolezecký masochismus
K2, nebo také Qgir anebo také Chokori je nejobtížnější osmitisícovka na zeměkouli. Má proto také značný respekt v očích horolezců. Také je ale pravda, že si na její jihovýchodní stěně dosyta užívají své oblíbené úchylky: horolezeckého masochismu. Například: Vrátí se horolezec po velmi těžkém sestupu ve špatném počasí a říká: ...Tam co mezi jedničkou a dvojkou odtála ta jedna sněhová skoba, tam se fixní lano natrhlo přes tu skalku, klouže to tam, nic moc tě nedrží a když spadneš, zůstaneš viset nad takovým kuloárkem a nedosáhneš na zem. Docela pěkný...
| Chcete vedět něco konkrétnějšího o expedici Himalaya 8000, o lezení, o K2, popřípadně se přímo zeptat na pocity horolezců? Pošlete své dotazy na adresu iglobe@idnes.cz a my Vám zprostředkujeme odpovědi. |
Anebo: ...Úplně na konci lan, nad nástupem do stěny, tam jezdí zhora kamení takovým tempem, že je ti helma kničemu. Fakt. Máš jedinou šanci, vyhlídnout si pauzu v tý kanonádě - některý kameny jsou třeba pětikilový, fičí dolů padesátkou a když škrtnou o skálu, netušíš, kam se odrazí - sednout na zadek a jet hlava nehlava dolů. Aspoň s tím kamením srovnáš rychlost...
Někdy se ztráta pudu sebezáchovy projeví naopak v naprosté bohorovnosti...
Stojí Josef Šimůnek v podvečer v základním táboře a pohlíží na mraky částečně zachmuřenou tváří K2. Náhle, kdesi nad mraky zahřmí, jak se odrtrhl sérák a následné hučení provází lavinu. Podle všeho velkou lavinu. Hodně velkou lavinu! Teď ještě jede v mracích, ale je jasné, že se řítí přímo na tábor. Řev letícího sněhu a ledu se stupňuje. Josef se zájmem pozoruje mrak, v němž se smrt blíží
a povídá: Asi nám tu trochu zasněží....
Saturace lidských potřeb
Není i přes veškerou snahu zásobovačů ve všech detailech dostatečná. Jen namátkou lze vyjmenovat hygienu, zprávy z domova, pivo a lidské pudy. Některé lze třeba nahradit verbálně. A tak si vyprávíme. Třeba tu o jednom pákistánském biografu v Rávalpindi. Chtěl se turista podívat do pákistánského kina a postavil se do fronty před pokladnou. Co dneska dávají? ptal se chlapů kolem. Nikdo neví, odpovídali. Koupil si tedy levný lístek a usedl v hledišti. Skoro načas začal film - supernudná a nezáživná story nějakého indického chlapce, který se držel víry za každou cenu...
Po dvanácti minutách projekce náhle štřih a bez varovní či titulku následovala šestiminutová frekvence tvrdého porna. Zároveň začal podél řad procházet biletář s baterkou a kontroloval, zda se někdo k ději nemíní přidat. To islám striktně zapovídá.
Pak pokračovala zase chvíli sága o indickém dobrém klučinovi. A šup, zas ho na pár minut vytřídalo porno nejtvrdšího kalibru. Pak se v sále rozsvítilo a vstoupil pákistánský policista. Chvíli jen tak postál a zase hlavním vchodem odešel. Za ním se dala na odchod drtivá většina diváků. Proč odcházíte? ptal se turista
Protože teď už NIC nebude, dostal odpověď.
 |
