Podle mnohých je ale na čase, aby příslušníci nejvyšší třídy vystoupili ze stínu a čelili hlubokým sociálním a ekonomickým rozdílům, má-li Kolumbie vybřednout z války, jíž je sužována 37 let. Je prý třeba se něčeho vzdát a přistoupit na hluboké reformy v zemi, kde žije polovina lidí v chudobě. "Kolumbie nemohou být tři různé státy, jeden, který zabíjí, druhý, co umírá, a třetí, který schovává hlavu do písku a zavírá oči," řekl prezident Andrés Pastrana, když před dvěma lety zahájil mírové rozhovory s ultralevicovými povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC).
Za nejdelší války západní polokoule přišlo jen v posledních deseti letech o život na 35.000 civilistů, za stejnou dobu se kvůli ní musely z domovů vystěhovat dva milióny venkovanů. OSN situaci v Kolumbii považuje za největší uprchlickou krizi mimo území Afriky.
Pastrana coby uhlazený absolvent Harvardu, syn bývalého prezidenta a blízký spojenec kolumbijské vlivné elity, založil kariéru na slibech, že získá mír s FARC - největší povstaleckou organizací v zemi, čítající 17.000 členů. FARC vznikly v 60.
letech jako spojenectví někdejších skupin zemědělců bojujících proti majitelům pozemků.
Po vedením veterána Marulandy (70), který strávil většinu života v džungli, žádají reformy včetně přerozdělení bohatství, pozemky a ukončení Pastranou prosazované politiky volného trhu. Mírové rozhovory se vlečou navzdory počátečnímu optimismu hlemýždím tempem. Vysoké kruhy a hlavní obchodní skupiny, které pomohly Pastranovi k jeho čtyřletému mandátu, kritizují prezidenta za to, že povstalcům příliš ustupuje. V žaludku jim leží především demilitarizované pásmo, které FARC získaly bez jakéhokoli ústupku z vlastní strany - nejlepší by bylo, kdyby skoncovaly s únosy.
Ředitel hlavní finanční skupiny Grupo Aval Luis Carlos Sarmiento souhlasí s tím, že míru lze dosáhnout prostřednictvím investic do sociálních programů. Požadavky FARC jsou ale podle něj pro současnou ekonomiku země neúnosné. "Domnívám se, že jediná cesta k přerozdělení bohatství je lepší využití daní - budovat silnice, zlepšit zdravotní a důchodovou politiku. Znárodnění letiště a bank není řešení," tvrdí.
Zatím se ale válčí. Vládní jednotky jsou rekrutované především v dělnických a zemědělských rodinách. Synkové bohatých nevědí, co je to boj, protože se z povinné vojenské služby vykupují anebo si zajistí bezpečné místo v hlavním městě, daleko od fronty a kulek pravicových polovojenských skupin. Ze 106.000 vojáků, kteří sloužili v kolumbijské armádě loni, mělo jenom 8000 vysokoškolské vzdělání. "Bohatí tančí v Miami, domácí válku vedou jejich poručíci," říkají diplomaté.
I tak si však elita stěžuje, že válka zasahuje do jejích životů čím dál víc, protože levicoví rebelové pronikají do měst a protože se majetní čím dál častěji stávají oběťmi únosců a vyděračů. Musejí kvůli tomu cestovat v obrněných autech, večeřet
pod dohledem osobních strážců a vzdát se víkendů na venkově. Mnozí proto z Kolumbie odešli nadobro a usadili se v Miami. Od získání nezávislosti na Španělsku v roce 1819 sídlí vládnoucí kruhy v Bogotě a nejbližším okolí nebo v bohatých
středokolumbijských kávovníkových oblastech. Bogotu, ležící v horách 2600 metrů nad mořem, přirozeně dělí od zbytku země její geografická poloha. Stovky let bylo pro její obyvatele snadnější dostat se lodí po řece Magdaleně a pak po moři do Španělska než do kolumbijského vnitrozemí.
Pýcha a kulturní život učinil z Bogoty koncem 19. století Atény Jižní Ameriky. Teď však proniká bída a násilí i sem. Všeobecné pěstování drog a vznik pravicových komand je podle odborníků výsledek slabých centrálních institucí a zanedbávání
venkova. Podle autora studie "Násilí, občanská válka, sociální smlouva" Williama Ramíreze Tobona spočívají kořeny násilí v absenci politiky, která by spojila Kolumbijce při řešení sociálních, hospodářských a politických problémů.
V Bogotě tedy nerušeně kvetou kluby, kde za členství ročně zaplatíte 20.000 dolarů, kde se popíjí sherry a kde si na střechách s výhledem do krajiny můžete vyzkoušet obtížný golfový úder. Někde jinde a hlavně v bezpečné vzdálenosti zápasí chudinské čtvrti s neúnosným přílivem nových obyvatel prchajících před kulkami.
