Na sever od Alp často vane fén neboli "föhn", teplý, vysušující vítr od jihozápadu. Krátkodobě přináší fantastickou viditelnost, ale také bolení hlavy snad až 60 procent obyvatel (krátkodobých návštěvníků si nevšímá).
V jižním Ticinu vane zase severní fén, který dokáže pročistit mlžný opar nad velkými jezery.
Zvuk ostré střelby na předměstích, hlavně o sobotách, nemusí cizince znepokojit. Vojáci švýcarské (miliční) armády, to znamená všichni muži mezi 20 a 50 lety, si cvičí střelbu nejen před pravidelnými zkušebními střelbami. Není to jen povinnost, ale často i koníček. Stejně tak vojáci se samopaly a v maskáčích na nádražích a ve vlacích nic zlého nevěstí. Se svou osobní zbraní se jednoduše přesouvají z domova na cvičení.
Ve Švýcarsku není nikdy dost slušnosti, hlavně děkování. V německy mluvící části je "danke schön", "danke vielmal", "bitte schön" jen výrazem civilizovanosti a normálu. Cokoliv míň je potvrzením barbarismu. Strohá jednoslabičnost v odpovědích také není to nejlepší.
Zdaleka nejužívanějším pozdravem je v německé části "grützi" (vyslov grýci), což znamená zdravím vás. S "grützi" a "grützi mitenand" (když zdravíme více lidí) se rozhodně nešetří. Někdy z toho až zaléhají uši. Odpověď je stejná. Jen dětem se řekne "salü" (nazdar).
Těžko očekávat, že by český turista ve Švýcarsku vydal značný peníz za noviny. Ale měl by. Páteční či sobotní (jak které, jak kde) vydání celostátních i regionálních listů mají vyčerpávající přehledy kulturních a sportovních aktivit regionů až do příštího víkendu.
Švýcarsko je stejně ve středu Evropy jako Česko. V mezilidských vztazích je však civilizovanější. Po počátečním šoku se to většině lidí začne líbit.
1. září 1998
