Kdo sem dorazí, nebývá obvykle nějaký fouňa z nížin, ale spíše zkušený turista a znalec Tater. Nic zde totiž není prvoplánově atraktivního a všechny výhledy návštěvník musí zaplatit litry vlastního potu. Přitom ještě v nejbližší železniční stanici Tatranská Lomnica lze zvolit známější cíle - lanovku na Lomnický štít, návštěvu Belianské jeskyně nebo třeba výstup na chatu U Zeleného plesa.
Podle návštěvního řádu národního parku může turista k chatě jen lesem přijít z doliny a po odpočinku nebo přenocování pokračovat k rozcestí značených cest u Bílého plesa.
Kdo by si však nechal ujít něco tak jedinečného, jako jsou "Belanky". Stačí totiž vystoupat pár desítek výškových metrů po zelené značce a doprava přes louku odbočuje dobře vyšlapaný chodníček. V serpentinách se občas objeví stará modrá značka a místy pomáhají kamenné schody vybudované turistickými generacemi. Až na zakázaném hřebeni však čeká příjemné překvapení v podobě dobře udržované hřebenovky. V kosodřevině vede pečlivě prořezaná stezka a červené značky jsou také v pořádku. Ač to není dovolené, asi se příliš nestane, když se po nich vydáme. Za hezkých podzimních dnů to tak dělá více turistů. "Krása Belanek za případnou pokutu stojí," mínila dvojice postarších turistů z Německa na svatého Václava, a mluvila tak za mnohé, po kterých zbyly posledního týdne v září jen šlápoty v bahně mezi kosodřevinou. Samozřejmostí je však dodržování všech pravidel chování v horách - nekřičet, všechny odpadky si odnést s sebou, chodit jen po cestách a nerozdělávat oheň.
První kroky okolo vrcholových skal vedou ke Skalním vratům, úzké rozsedlině mezi dvěma vápencovými bloky. Zde odbočuje stará modrá značka doleva dolů na jih. Vpravo na červené se po pár se metrech objeví skalní okna, která provrtávají celý skalní masiv a je z nich romantický pohled nazpět k Plesnivci. Potom už nezbývá, než se vydat v serpentinách mezi ostrůvky kosodřeviny do prudkého kopce. Bujačí vrch se však nedá tak snadno, jak to od Skalních vrat vypadá. Každý další pahrbek na obzoru sice vypadá jako hlavní vrchol, ale teprve až na něj vystoupáme, uvidíme, že za ním se zdvíhá další. Nejvyšší Bujačinu však poznáme hned, protože daleký rozhled je přímo fascinující. Ze západu jsme se propletli mezi bílými skalními bloky a zelenou kosodřevinou. Na východ pokračuje cesta jako po hřebeni obrovské střechy. Vpravo i vlevo se svažují dokonale rovné travnaté svahy do hlubokých údolí a jen místy z nich vykukují jako komíny osamělé bělostné skalky. Na jihu se hrozivě černají nejvyšší stěny Vysokých Tater v čele s Lomnickým štítem a na severu se barevné vesnice ztrácejí v zeleném moři lesů.
Od Bujačího vrchu se hřebenovka houpe přes holé vápencové svahy Košiarů, Jatek až k Hlúpému vrchu, po jehož úbočí klesá do Kopského sedla. Teď na podzim možná potkáme kamzíky, ještě uslyšíme sviště, uvidíme kvetoucí hořce, a určitě nahlédneme do několika krasových jeskyněk. Ze sedla nás cesta svádí po geologickém rozmezí Vysokých a Belianských Tater k Bílému plesu a zpět na Plesnivec. Vlevo bílý vápenec, vyprahlá skalní poušť, vyschlé potoky, vpravo černé kolmé stěny, plesa a vodopády. Byl to dlouhý den, protože popsaná cesta trvala bez zastávek okolo šesti hodin a od chaty v necelých třinácti stech metrech nadmořské výšky stoupala do dvou tisíc metrů.
Další možnost, jak aspoň trochu poznat Belianské Tatry, je využít již několik let otevřenou naučnou stezku Monkovou dolinou. Z Plesnivce je nutno sejít k autobusu, dojet do Ždiaru a překonat tisícimetrové převýšení do Širokého a posléze i Kopského sedla. Za několikahodinové úmorné stoupání turista uvidí ve zkratce všechno, co Belanky nabízejí. Od vlhkých smrkových lesů, přes prosluněné bukové stráně a kosodřevinová pole po vyschlé travnaté stráně, od potoka ve vápencové soutěsce, přes strmé skalní útesy až po vysokohorské sedlo. Cesta Monkovou dolinou je jednosměrná.
Historie dřevěného Plesnivce (česky Protěž) vystavěného pro turistické účely sice sahá až na začátek třicátých let, ale po válce postupně ztrácel na významu a po uzavření celých Belianských Tater se z něj nakonec stal majetek Správy Tatranského národního parku. Začátkem devadesátých let se naštěstí podařilo rodině původního majitele chatu zrestituovat a dát jí zase obyvatelnou tvář.
Základní informace o chatě Plesnivec
Poloha: horní část doliny Sedmi pramenů
Nadmořská výška: 1290 m
Cena ubytování: 150-190 SK podle délky pobytu, ve vlastním spacím pytli 120 SK
Počet lůžek: 20
Chata je otevřená celoročně. Je dostupná pouze pěšky z Kežmarských Žlabů (do kopce) nebo od Chaty U Zeleného plesa (většinou z kopce). Obě cesty trvají přibližně dvě hodiny.
 Belianske Tatry - hlavní hřeben |
 Beľany - Havran a Ždiarska vidľa |
 Plesnivec |
 Skalná vrata |
