V sousedním Pobřeží slonoviny poklesl počet slonů natolik (asi na 2000 kusů), že někteří z místních obyvatel v životě žádného slona nespatřili. Před několika desetiletími zde přitom žila největší sloní populace v regionu. Připomínkou na ty časy je dnes už jen slon ve znaku země a její nejstarší politické strany.
To, jak špatně jsou na tom sloni v Pobřeží slonoviny, v historicky nejstabilnějším a nejbohatším státě západní Afriky, dokazuje složitou situaci jinde. V oblastech trvalých konfliktů jako je například Libérie, Sierra Leone, Guinea a jižní Senegal,
neexistují o slonech žádné spolehlivé údaje. Tam je ještě pravděpodobnější, že sloni jsou zabíjeni jako potrava a pro své kly.
Během desetiletí prohrávají sloni postupně bitvu s lidmi, jejichž počet neustále roste a kteří se usazují v dříve neobydlených oblastech. Podle Světového fondu na ochranu zvířat (WWF) žilo v Africe ve 30. a 40. letech minulého století tři až pět miliónů slonů. Do konce 70. let se jejich stav snížil na 1,3 miliónu kusů. Rostoucí poptávka po klech vedla v roce 1989 k zákazu mezinárodního obchodu se slonovinou. Před několika lety byl ale některým zemím v jižní Africe umožněn omezený prodej slonoviny.
Odhaduje se, že na černém kontinentě dnes zůstalo 300.000 až 500.000 slonů, přičemž nejpočetnější populace žije ve střední a jižní Africe. Nejvíce slonů v západní Africe, okolo tří až čtyř tisíc, je v Burkině Faso, která má na jejich ochranu mnohem
přísnější předpisy než okolní země. Sloni ale během roku putují za potravou a vodou a často přitom překračují hranice.
V pralese Baporo, který protíná dálnice, žije na rozloze 80.000 hektarů asi 400 slonů. V 90. letech jich bylo každoročně zabito asi devět, přesto je zdejší populace stabilizovaná a počet incidentů klesá, říká Simon Sawadogo z úřadu na ochranu životního prostředí. "Pytláctví stále existuje, my ale věříme, že se narodí dost slůňat, aby nahradila usmrcené dospělé jedince." Slony nezabíjejí jen pytláci, ale také farmáři. V západní Africe donutilo rozšiřování Sahary v 70. letech rolníky a
pastevce přesunout se dále na jih a sloni jsou tak stále více vytlačováni z úrodné půdy.
Sloni mají určité trasy, kterými během roku putují. "Ke konfliktům obvykle dochází tehdy, když farmáři začnou pěstovat úrodu na sloních stezkách. Sloni úrodu sežerou a to je problém," vysvětluje Sawadogo. "Rolník nikdy nepřizná, že nebyl v právu. Země patří jemu a zvíře by mělo vědět, kam nemá chodit. Je to složitá situace."
Podle odborníků spočívají potíže s ochranou slonů v západní Africe částečně v nepřítomnosti cestovního ruchu, který je rozšířený v ostatní Africe, kde žije více živočišných druhů. Mnoho obyvatel západní Afriky nevidí ekonomickou pobídku v
ochraně slonů, zvláště pokud jim ničí úrodu. Vlády v regionu neinvestují do programů na zachování sloní populace a nepřijímají nezbytné kroky jako například sčítání slonů. Jde totiž o složitou a nákladnou proceduru. "Můžeme rozvíjet všechny teorie o zachování slonů, ale když si máme vybrat mezi vyplácením mezd a ochranou slonů, pak je volba jasná," tvrdí Sylvain Kobon z ministerstva Pobřeží
slonoviny na ochranu životního prostředí.
Dalším problémem jsou podle Kobona zákony. Lov divoké zvěře v Pobřeží slonoviny byl postaven mimo zákon v roce 1974, avšak zvěřina na jídelních lístcích zdejších restaurací je důkazem, že se úřady příliš nesnaží tento zákon prosazovat. Jistým pokrokem je dohoda odborníků z oblasti o výměně údajů o sloních stádech v rámci nového mezinárodního monitorovacího systému.
Mnoho ochránců ale závazkům vlád na ochranu slonů příliš nevěří. Podle Sulejmana Zeby, představitele WWF v západní Africe, kontrolují nezákonný obchod se slonovinou v oblasti senegalské skupiny napojené na vládní činitele. "Přestože v jejich zemi už žádní sloni nežijí, nadále obchodují se slonovinou. Jde o síť senegalských pytláků v celém regionu," říká Zeba.
Na hlavním tržišti v Abidžanu pochází skutečně většina obchodníků se slonovinou ze Senegalu. Ali Sarr, který podle vlastních slov obchoduje se slonovinou už 30 let, tvrdí, že po uvalení zákazu v roce 1989 se obchod již neobnovil. "Mám zásoby, kterých se už pět let nemohu zbavit. Našimi nejlepšími zákazníky jsou turisté. A ti už slonovinu nekupují, protože ji nemohou vyvézt. Předtím se naše výtvory prodaly rychle, ale teď prodám tak jeden náramek za týden. A než prodám velkou řezbu, trvá to měsíce," dodává muž.
 |
