Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V srdci temnoty

  13:45aktualizováno  13:45
Voda se řítí kolem jak šílená. Cáká na nohy, ruce, obličej a o třicet metrů níž se tříští o skalní stolice a změť spadaných a naplavených kmenů starých stromů. Kdesi vysoko nad hlavou se slunce prodírá úzkými štěrbinami skal a hustých porostů. Tady v roklinách Slovenského ráje je divočina, jakou civilizovaná Evropa uchovala málokde. Zde mohl psát své dobrodružné romány Curwood, Seton nebo Conrad.

Není tu možné projet autem, na kole, dokonce ani na koni. K nejbližšímu parkovišti je odtud i několik hodin chůze. Kdo se sem jednou vydá, musí počítat s tím, že po svých se musí vrátit zpátky. Nezřídka bude muset ujít desítky kilometrů rozeklanými skalami, šplhat po krkolomných žebřících podél střemhlavých vodopádů a opatrně našlapovat po vysutých chodníčcích ďábelsky vysoko nad průzračnými tůněmi. Jen poslyšte ty názvy míst: Startenský kaňon, Vel'ký Sokol, Havrania skala, Piecky, sedlo Čertová hlava, Zadná diera, Duhový vodopád, Závojový vodopád... Kde začít?

Jsou desítky míst, odkud se dá jít a kam dojít. Ale možná tím nejromantičtějším je osada Píla ležící za potokem vedle úzké silničky z Hrabušic do Vernáru na západním okraji Slovenského ráje. Procházíte po prašné cestě mezi starými dřevěnými chalupami a čekáte, že z jedné z nich vyjde Jánošík se svými zbojníky. Místo něj se vynoří honák s jednou krávou, několika kozami a ovcemi. Tady je poslední šance se před dlouhým putováním posilnit.

Zazvoníte na domeček u cesty a milá černovláska vám otevře ohyzdný kiosk u paty Ráje. Posilníte se douškem minerálky Budiš a sníte oříškovou tatranku. Za lávkou přes téměř vyschlé kamenné koryto Velké bílé vody končí svět televizí, aut a prostřených stolů. Začíná divočina - Srdce temnoty.

Dolina Piecky se zprvu točí romantickými zákoutími, kde křišťálové tůně zvou k chladné koupeli. Cesta je kamenitá, ale zprvu mírná a milostivá. Jen občas proud potoka přinutí protáhnout krok, našlápnout na kámen či přeskočit na druhý břeh. Ale krok za krokem, zatáčku za zatáčkou se soutěska nenápadně zužuje, potůček zrychluje a prohlubuje a kolmé stěny kolem protahují. Najednou se slunce utápí ve stínech a v botách to začne čvachtat. Kolem začíná být těsno a člověka na chviličku přepadne tíseň. Možná právě proto říkají Slováci svým roklinám "tiesňavy".

Potokem už nelze normálně projít. Nohy opatrně našlapují vodou, mezi kameny a naplavenými kusy stromů. A pak už musí pomoci jen umělé dřevěné lávky z hrubě opracovaných kmenů. Některé jsou dlouhé i desítky metrů a vznášejí se často vysoko ve vzduchu. Jsou věčně mokré. Voda je všudypřítomná, vodopády ji neustále rozprašují do prostoru. Chce to opatrnost, aby noha po mokrém dřevě nesklouzla do zpěněného potoka, který se řítí hluboko pod lávkou. Za zatáčkou ústa oněmí.

Nad hlubokou tůní s hradbou naplavených dřev se vzpíná strmá skála a přes ni se řítí hektolitry vod. Tady by normálně cesta skončila. Oči s nedůvěrou spočinou na krkolomném kovovém žebříku, který šplhá kolmo vzhůru proti proudu vodopádu. Má přesně padesát příček. Na dvacáté páté už při pohledu pod nohy mrazí. Tady si i úplně cizí lidé začínají pomáhat. Podávají si pomocnou ruku, přenášejí děti z žebříku zpátky na pevnou zemi a nezřídka i nabízejí jídlo ze svých zásob. Po dvou hodinách cesty je kaňon pořád stejně divoký.

Cesta zdaleka nekončí, Piecky se štěpí na tři samostatné rokliny. Duše romantika by volila směr dál do nitra divočiny, ale rozum velí sledovat turistikou značku. Chvílemi se zdá, že oči už nikdy nespatří ostré sluneční paprsky. Žebříky a vodopády, lávky, skály a hluboké tůně. Řeknete si, že skoro tak nějak to může vypadat v nitru amazonského pralesa. Zdá se, že cesta nikdy neskončí. Až po třech hodinách chůze, nebo spíš lezení, šplhání, přeskakování a balancování přichází pevná půda pod nohama - Suchá Belá vrch.

V tomto místě končí jednosměrný výstup a začíná normální horská túra napříč bukovými lesy, skalami a planinami. "Jdeme. Vpravo, vlevo u cesty zasvítí mezi stromy veselejší barva, tu velký horský zvonek, tu náprstník, tam lilie zlatohlavá. I kopretina, bůh ví, jak sem zbloudila, se zabělá, dále za ní rozlézá se půdou temně zelený barvínek. Stoupáme, kus jdeme dolů, oupadem zase nahoru a pak už rovněji hřebenem. Průvodce ukazuje stopy diviaků, divokých kanců, i rozrytou od nich půdu," píše o svém putování těmito místy v roce 1908 Alois Jirásek. Jaká je to změna stanout pak po hodinách v temnotě nejprve na krasové planině Glac a potom přímo v srdci Slovenského ráje na planině Kláštorisko s výhledem do širokého kraje.

Zde skutečně stával kdysi klášter. Ve 14. století přiměla mystika tohoto kraje skupinu kartuziánských mnichů zbudovat horský klášter na místě nazývaném Lapis refugii (Skála útočiště), kde lidé z okolí hledali úkryt před nájezdy Tatarů. Dnes tu hledají útočiště turisté a po minulosti pátrají archeologové. Tady si můžete lehnout do trávy a v mlčení, s pohledem do modrého nebe nabírat sílu na další hodiny cesty nazpět nebo kamkoli dál do Srdce temnoty.


Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT:

Do Slovenského ráje jsou ve směru z České republiky dva hlavní přístupy - ze severu od Popradu a z jihozápadu od Banské Bystrice. K osadě Píla se nejlépe jede z Popradu na Spišský Štvrtok a pak přes Hrabušice. Dalšími vhodnými místy k túrám jsou například hájovna Sokol (nedaleko od Píly), osada Podlesok u Hrabušic, vesnice Vernár, Stratená, Dedinky, Čingov.

KDE SE UBYTOVAT:

Ve Vernáru, Stratené, Čingově a na dalších místech jsou kempy, penziony, hotely i chalupy k pronajmutí.

CO JEŠTĚ VIDĚT:

Kromě mnoha roklí a planin stojí za to navštívit Tomašovský výhled, Dobšinskou ledovou jeskyni, přehradu v Dedinkách, Levoču a Spišský hrad.

INFORMACE:

Komplexní služby poskytuje agentura NEMO, která kromě penzionu u Spišské Nové Vsi je schopna zajistit horské chalupy a postarat se i o program. Tel: 00421-965-4423728 mob. 00421 905493122

Autor:



Nejčtenější

Sovětské mapy světových měst byly jako Wikipedia a Google Maps v jednom

Sověti byli pečliví: takhle detailně zmapovali New York (vpravo) a přístavní...

Podle sovětských civilních map vlastních oblastí se spolehlivě bloudilo. A to byl záměr, měly totiž mást Západ i za...

Hitparáda turistických přešlapů. Čím zaručeně naštvete místní obyvatele

Turista si užívá krmení volně žijících hyen v Hararu v Etiopii.

Chtějí toho vidět co nejvíc a v neposlední řadě jsou důležitým zdrojem příjmů. Z pohledu místních obyvatel jsou však...



Nejkrásnější partie Krounky. Parádní výlet s ferratou, kterou zvládnou i děti

Krounka v Otradově

Doslova pohlazením po duši je putování údolím říčky Krounky na Chrudimsku. Nejhezčí pasáž pojmenovaná Šilinkův důl je...

Les nad Kateřinkami ukrývá tajemný pomník. Nikdo neví, kdo ho vztyčil

Vojtěch Mai objevil žulový pomník, který ve stráni nad Kateřinkami stojí...

Nikdo neví, proč tam je, ani kdo ho nechal postavit. Přitom ve stráni nad libereckými Kateřinkami stojí odhadem dobrých...

Český skialpinista nepřežil 300 metrů dlouhý pád ve Vysokých Tatrách

V Nízkých Tatrách zahynuli dva skialpinisté z Česka (26. listopadu 2017)

Český skialpinista ve čtvrtek nepřežil dlouhý pád ve Vysokých Tatrách na Slovensku. Informovala o tom horská záchranná...

Další z rubriky

Skotský hrad ovládl rozzuřený jezevec, turisté se do sklepení nedostanou

Skotský hrad Craignethan pochází ze 16. století.

Hrad Craignethan, ležící ve Skotsku, musel být částečně uzavřen pro veřejnost poté, co hradní sklepení ovládl zuřivý...

OBRAZEM: Jezdí po světě a maluje 3D. Leon Keer lidi baví i nutí přemýšlet

Nic k proclení, Aruba: Kombinovaná malba na podlahu a zeď vznikla na ostrově...

Leon Keer je světový umělec pouličního 3D umění. Do povědomí ho vystřelila malba Lego terakotové armády, kterou...

Genocida z blbosti. V roce 2025 budou nosorožci v Africe minulostí

V roce 2017 zabili pytláci v Jižní Africe 1 028 nosorožců. Vyfoceno v rezervaci...

Lidé v Asii stále věří, že prášek z rohů nosorožců má léčivé účinky. Údajně pomáhá od rakoviny i kocoviny. Ve...

Najdete na iDNES.cz