"Všechno v našem kraji se točí okolo pěstování malin," vypráví ve svém ariljském domku čtyřiasedmdesátiletý Radomir Slavič, zatímco jeho manželka Milunika kmitá u stolu, rozlévá pro Balkán typickou pálenku rakiji a krájí pity plněné sýrem, špenátem, masem a zelím.
Aby ne. V okolí západosrbského města, které leží necelých dvě stě kilometrů od srbské metropole Bělehradu, jsou statisíce hektarů maliníkových polí, na kterých se rok co rok urodí na 20 tisíc tun plodů. Pěstování malin se tady věnuje přes pět tisíc malých, hlavně rodinných farem, na nichž pracuje většina obyvatel dvacetitisícového Arilje.
Třeba Savičovi obhospodařují dvouhektarový pozemek, jenž kdysi patřil Miluničiným rodičům. "Byl jsem statečný a nebál se postavit si dům u tchánů," směje se muž, kterému nikdo neřekne jinak než Rade a jeho žena s úsměvem přitaká. Pohostinný pár před měsícem oslavil padesáté výročí svatby.
"Poznali jsme se na univerzitě v Bělehradu, kde jsme čtyři roky studovali školu i lásku. Zlatou svatbu ale oslavíme až na podzim. Ve městě se teď totiž všechno připravuje na sklizeň," pokračuje Savič s tím, že svou úrodu zvládne sklidit sám. Kromě manželky mu pomůže dcera, syn a sousedka.
Česat se začíná před rozedněním
Arilje však v období sklizně každoročně zaplaví tisíce sezonních dělníků většinou z jiných částí Srbska a Rumunska. Přijíždí jich okolo dvaceti tisíc, počet obyvatel města se tak na čas zdvojnásobuje. Farmáři dělníkům platí od kila a šikovní sběrači dokážou nasbírat až šedesát dvoukilových košíků za den. Práce je to ale úmorná a výdělek sotva pár eur. Začíná se okolo čtvrté ráno a úroda se musí prodat do tří odpoledne, pak její cena klesá.
Navíc každý, koho v dětství starší sourozenec nebo kamarádi hodili do maliní, dobře ví, že potýkat se s ostrými šlahouny není žádná legrace. Šrámy po trnech pálí hodně dlouho. Náš průvodce Darko vzpomíná, jak kdysi také sbíral v Arilje maliny a ruce měl tehdy úplně rozdrásané.
"Teď už ale mají zlepšovák, na ruce si natahují staré silonové punčochy, které oděrkám z velké části zabrání," popisoval. Jenže v takových silonkách se zase pěkně potí ruce.
Starobylé fresky králů i pomník malinám
"Náš čas rozdělujeme na dobu před sběrem malin a po malinách," říká starostka Mirjana Avakumovičová, jejíž vlasy házejí ve slunci červené odlesky. Vlastně skoro všechny ženy, které jsou v západosrbském "malinovém" městečku k vidění, zdobí načervenalé přelivy.
Může se hoditJak se tam dostat Ubytování Užitečné weby |
Význam drobných bobulí podtrhuje i bronzový pomník dívky s malinami z dílny sochaře Velimira Karaveliče, který stojí uprostřed náměstí jen několik kroků od pravoslavného kostela svatého Ahilije ze 13. století.
V útrobách svatostánku postaveného v rašském stylu (výrazem Raška se od 12. do 18. století v mnohých zemích označovali Srbové) se skrývají starobylé fresky zakladatele kostela krále Štěpána Dragutina a dalších významných postav srbského středověku. Ty nejstarší pocházejí z konce 13. století.
Jednou z nejkrásnějších je vyobrazení archanděla Gabriela, jenž Panně Marii zvěstuje zprávu o narození Krista. Kostelní stěny však pokrývá celá řada dalších výjevů, kupříkladu i podobizen všech členů dynastie Nemanjičů, z níž pocházel i Dragutin.
Při odchodu z příjemného chládku středověkého kostela nás olízne horký polední vzduch, takže si s povzdechem vzpomeneme na čerstvou malinovou šťávu u Savičů a pak hned na sladký koláč a sušené maliny. Nějakého tloustnutí se člověk bát nemusí, okolí Arilje je totiž jako stvořené pro pěší i cyklo výlety. Ostatně ve městě je možné si kolo půjčit.
Stejně jako raft, s nímž lze vyrazit na peřeje řeky Rzav v kaňonech Kruščica či Orlovača. Ovšem i ti, kterým divoká voda nic neříká, si u Rzavy užijí. Její břehy v okolí Arilje lemuje řada příjemných pláží. Zkrátka osvěžující voda, žádné velké kopce, příjemné a pro nás laciné vesničky s výbornými restauracemi, prostě pohoda.