Ostrého Roháče (2084 m). Ten má dva vrcholy a výstup na něj je značně exponovaný a zabezpečený fixními řetězy. Celá hřebenová túra je náročným pochodem. A bez "vibramů", jak zde říkají pohorkám a jiným turistickým botám do hor, se sem nedoporučuje lézt. Kolega například pomáhal odtrhnout z řetězů dva křečovitě se držící Němce v další exponované části, ve Skriniarkách, kteří nechtěli dál. A svedl je na bezpečnější cestu. Ještě dlouho za námi pak znělo jejich "danke šén, danke šén..." V Roháčích jsem zažil jako v žádných jiných horách dramatické situace, které naštěstí dobře dopadly. První před lety na Baníkově (2178 m), kde v parném letním dni přišla znenadání bouřka a krupobití. Nenapadlo nás nic lepšího, než sejít ze značené cesty a ještě v momentu, než se hřeben zahalil do oblak, začít sestupovat k Žiarské chatě. Zprvu to šlo dobře. Pak se hrana hřebenu prudce zlomila svislým směrem. Našel jsem "komín" a tím jsme se spouštěli dolů. Pak přišlo na řadu "kamenné moře". Po hodině cesty se zdálo, že se každý kámen snad hýbá. A potom neproniknutelná kleč. Průchod kosodřevinou byl snad horší než amazonským pralesem, mačety jsme ale neměli. Po pěti hodinách jsme došli na Žiarskou chatu. Po značené cestě by to bylo určitě dřív. A bezpečnější. Situace druhá, opět ve stejném pohoří, ale na jeho druhé straně. U Roháčských ples opět v létě přecházíme snad čtyři metry široký sněhový splaz z umrzlého sněhu. V červenci. Prší. Pád na sněhu znamená v pláštěnce nebezpečí. Jeden z účastníků putování uklouzl a začíná nabírat rychlost a blíží se k Roháčskému vodopádu. Těsně nad ním zarývá zkrvavené prsty do sněhu a zastavuje se. Klika. Potřetí - svačíme na hřebeni u Ostrého Roháče. Opřeni o obrovský balvan. Ten se najednou uvolňuje a padá do údolí. My "jdeme" za ním. V poslední chvíli se zachycujeme a jen sledujeme, zda snad, proboha, dole nikdo není. Naštěstí nikdo. Putování po Roháčích přináší překrásné výhledy do kraje i exponovaná místa výstupů. Zahlédnete sviště, jindy snídáte a společnost vám dělají malá medvíďata. Nejvyšším vrcholem je nekonečně táhlý Baranec (2184 m) s příšerně dlouhým výstupem. Cestou do Roháčů je možné navštívit i další krásná místa, jako je Oravský Podzámok nebo Oravská přehrada. Při cestě z Čech je i Malá Fatra. Ale Roháče s Oravicí jsou jen jedny. Nezapomenutelné.
24. června 2000
