V obci Brtnice na Vysočině je spousta památek

Chcete tip na krásný výlet? Jeďte do Brtnice, obce ležící na Vysočině mezi Jihlavou a Třebíčí. Najdete zde půvabné a čisté krajinné prostředí v údolí říčky Brtničky, starobylé městečko plné památek, milé a pracovité lidi a navíc se v každé restauraci dobře a levně najíte. Menší část pamětihodností je též spjata s existencí dřívější židovské komunity, která zde žila od poloviny patnáctého století až do tragického závěru v letech druhé světové války.

Někdejší židovskou čtvrť tvořila zástavba od severní strany hlavního brtnického náměstí podél ulice směrem na Jihlavu, zvané Židovské, nyní Legionářské, až k mostu přes řeku Brtničku. Tento kamenný most, opatřený v době baroka velmi kvalitní sochařskou výzdobou, je proto rovněž zván Židovský (a také ještě druhým názvem - Dolní most).

Blok při náměstí, jako nejstarší jádro židovského ghetta s renesančně-barokními, patrovými domy, obsahoval nejdůležitější instituce zdejší židovské obce - synagogu, školu s bytem rabína a také ještě radnici. Musel však žel v letech tisíc devět set osmdesát sedm až tisíc devět set osmdesát osm ustoupit stavbě nákupního střediska Jednoty. Zbylá část brtnické židovské čtvrti s někdejším špitálem a jatkami si i přes určité úpravy v zásadě uchovala svůj starobylý, původní ráz. Z dřívějších padesáti domů, jež tvořily, dodnes stojí plné tři čtvrtiny.

Zvláště škoda je starobylé synagogy, která stála na rohu zmíněného bloku již od roku šestnáct set dvacet devět. Masivní obvodové zdi hlavního sálu nesly barokní, neckovou klenbu bohatě zdobenou štukaturou a výmalbou, přední vstupní část synagogy tvořila historizující přístavba z roku osmnáct set osmdesát osm. Nejstarší židovský hřbitov, ležící za kaplí Panny Marie Pomocné, byl zrušen z příkazu vrchnosti - hraběnky z Valdštejna před rokem šestnáct set.

Bezprostředně nato si Židé založili druhý hřbitov asi půl kilometru od centra, při silnici na Bransouze. Ve stráni mezi silnicí a lesem se v nepravidelných řadách nalézá asi dvě stě padesát náhrobků staršího typu, provedených hlavně v místní žule, se střídmě barokním členěním a výzdobou. Nejstarší dochovaný kámen pochází z roku šestnáct set sedmdesát dva. Po zaplnění plochy pohřebiště byl v roce tisíc osm set šedesát v sousedství zřízen ještě třetí hřbitov. Jeho půloválný tvar vymezuje dva metry vysoká kamenocihelná zeď.

Z obdélné obřadní síně stojí již jen průčelní stěna s bránou. Náhrobky v počtu asi dvě stě kusů především novějšího, poemancipačního typu, tvoří pravidelné řady po vrstevnici svahu, čelem ke vstupu. Na závěr malá zajímavost: čtyři z náhrobků byly v nedávné době zazděny ve dvorní části renesančního domu číslo popisné sedmdesát čtyři na náměstí.