Z hliněného domku osamoceně stojícího uprostřed nevlídné pustiny stoupá kouř. Ze dveří je slyšet veselý smích jeho majitelů i pozvaných sousedů, z nichž nejbližší bydlí sedm kilometrů odsud. Sešli se kvůli závěrečným oslavám příchodu nového lunárního roku a nikomu nevadí, že je trošku po termínu. Dřív prostě kvůli třeskutým mrazům a hlavně pouštní bouři nemohli.
"Žije nás tady málo, proto se několikrát do roka, tak dvakrát, třikrát navštívíme. Vždy u někoho jiného. A svoláme se mobilním telefonem, bez kterého bychom se nedomluvili," vysvětluje paní domu, asi padesátiletá Tchien. Stojí u plotny, zatímco ostatní posedávají na židlích, posteli i kusech kamenů. Kulisu dotváří televize, která nemůže chybět. Povídají si, ale z jejich netrpělivých pohledů je patrné, že čekají na hlavní bod oslavy, vařenou ovci.
"Nejprve musíte mít hodně velký hrnec či kotel, který naplníte vodou. Když se začne vařit, ponoříte do ní celého berana nebo ovci. Zvíře předtím samozřejmě stáhnete z kůže a rozporcujete, aby se vám dovnitř vešlo. A pak už jen mícháte a mícháte," popisuje mi staletý postup paní Tchien.
Místní specialitou je prý už sama skutečnost, že se vaří tak velké kusy masa i s kostmi spolu s dalšími ingrediencemi dodávajícími ještě lepší chuť. Jakýsi pouštní hot pot neboli kotlík, respektive kotel plný ovčího vývaru.
Recept z časů Čingischána
"Ovce se vaří spolu s různým kořením, přidávám i sojovou omáčku, aby se maso pěkně zabarvilo. Je to tradiční metoda pocházející podle dávné legendy už z dob vládce Mongolů Čingischána," začíná vyprávět paní Tchien.
"Jednou, při vojenském tažení, dostal slavný dobyvatel velký hlad a najíst se museli i jeho vojáci. Poručil si tedy skopové, ovšem zčista jasna se objevil nepřítel. Panovník se však potřeboval posilnit a zavolal na kuchaře, ať mu jídlo přinese. Maso však nebylo hotové, proto ho kuchař pořádně okořenil a naservíroval v polévce. Najedli se všichni a nepřítele porazili," líčí paní Tchien.
Jak ale dodává, ona k ovci ještě servíruje rýži a zeleninu. Někdy i nudle Chao-c' pojmenované podle stejnojmenné pouštní rostliny, ze které se připravují. Jako zákusek pak podává Yam, což jsou jakési koláčky plněné pastou z červených fazolí.
Po vydatné hostině je pak nutné se i napít, ovšem nikoli vody. "Na stole musí být víno, rýžové víno. A taky nějaká pálenka, i když domácí ne. Všechno totiž musíme kupovat," dodává manžel paní Tchien, 52letý Chua.
ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ
SOBOTA NEDĚLE |
Tuto sobotu a neděli od 10:05 (repríza ve 22:10) na Radiožurnálu:
