Stejné sliby však už návštěvníci slyší od roku 1990, kdy zde přistály vrtulníky Lecha Walesa a Václava Havla, aby se oba politici dohodli na budoucích vztazích obou zemí. O té doby ovšem přechod stále chybí a turistům jen přibyla povinnost nosit s sebou pas. Na cestu Česko-polského přátelství i malý pohraniční styk tehdy stačil občanský průkaz, dnes pohraničníci požadují pasy.
Pozor také na vstup do polského Karkonoskiego Parku Norodowego, protože do něho je na rozdíl od Krkonošského národního parku nutné zaplatit vstupné. Vstupenka stojí dospělé dva zloté a děti polovinu. Lze ji koupit na turistických chatách nebo ve služebnách ploských ochranářů.
Doprava
Přístup na hřebeny je v Krkonoších ze špindlerovské strany velmi jednoduchý a rychlý. Dá se vyjet čtyřsedačkovými lanovkami na Medvědín (50 Kč) a na Pláně (40 Kč) nebo autobusem ke Špindlerově boudě (40 Kč). Výhodou lanovek je fakt, že za příplatek 10 Kč obsluha nahoru dopraví s majitelem i horské kolo. „Měla jsem z jízdy obavu, ale lanovkáři mi s kolem pomohli tak, že jsem se o něj nemusela vůbec starat,“ byla příjemně překvapena Jana Moudrová z Prahy, která se dvěma dětmi a manželem vyzkoušela obě lanovky. „Kolo si upínám na lanovku sám, ale stačí říci, a obsluha mi pomůže,“ říká Ivan Novotný, který se svým sjezdovým speciálem často vyjíždí na hřebeny.
Automobilisté mají pobyt o dost dražší než ti, kteří dorazí autobusem. Mýtné na horskou silnici ke Špindlerovce je přijde na šest set korun, řidiče autobusů dokonce na dva tisíce korun. Za ty peníze mohou jezdit tři dny. Jedna jízda je levnější a stojí čtyřicet, resp. sto korun. Ve Špindlerově Mlýně je možné parkovat jen na vyhrazených parkovištích u Labské přehrady (100 Kč/den), pod Medvědínem (100 Kč/den) a u autobusového nádraží (150 Kč/den).
Obrovská návštěvnost
V okolí Špindlerova Mlýna se nacházejí nejatraktivnější přírodní lokality Krkonoš, a tak tudy projdou desítky tisíc turistů. Správa parku je proto loni spočítala a vyšla jí závratná čísla: „Labským dolem prošlo 80.300 návštěvníků. Od Vrbatovy boudy k Pančavskému vodopádu bylo zaznamenáno denně průměrně 800 -1200 lidí za hodinu, od Luční boudy na Sněžku šlo každou hodinu v průměru zhruba 800 -1000 návštěvníků.“
Co je možné navštívit
Proběhla rekonstrukce Labského vodopádu pod Labskou boudou. Turisté budou moci v létě, stejně jako jejich předchůdci před osmdesáti lety, vidět spousty padající vody, protože ji bude až do poslední chvíle zadržovat stavidlo. Tato regulace však odporuje zdejšími ochranáři proklamovanému trendu, aby člověk co nejméně zasahoval do přírody. Jejich činnost tak trochu připomíná práci okrašlovacích spolků, které před sto padesáti lety budovali okolo měst a městeček chodníčky, vyhlídky, altánky a umělé vodopádky.
Velkým lákadlem ve přímo ve středisku letní bobová dráha. Vozíčky v plechovém korytu pro jednoho až dva jezdce se řítí po 1,4 km dlouhé trase. Jedna jízda stojí pro dospělé sedmdesát a pro děti padesát korun.
Pro paragliding jsou povolené letové koridory na Medvědíně, Pláních a na Horních Mísečkách. Sami si let na padáku mohou dovolit jen držitelé leteckých průkazů, ale v tandemu si mohou vyzkoušet pocity orlů za nějakých patnáct set korun všichni.
Zdatní vodáci na raftech, kajacích kanoích mohou zkusit sjet divokou Labskou soutěsku od přehrady do Vrchlabí. Obtížnost na šestistupňové stupnici však sahá ke čtvrtému stupni! „Najednou se přede mnou otevřela ve vodě jáma,“ popisuje své pocity ze sjezdu Labe zkušený vodák-turista z Prahy, který si nechává říkat Maroš. „Jak jsem do ní vjel, zase se všechno zavřelo a já jsem vězel v běsnící vodě po ramena.“ První skalní schod takhle podle svých slov sjel, ale na druhém si ho už voda vzala a bez pádla a kajaku ho vyplivla až o pár set metrů dál.
Milovnící klidnějších zážitků si mohou půjčit lodičku nebo šlapadlo na přehradě, anebo rybářský lístek na městském úřadě. Ti ještě méně nároční na dobrodružství se mohou projet v kočáru taženém koňmi po blízkém okolí města. Vozkové stojí po celý den přímo ve středu města.
„Snad jen pro horolezectví nejsou v okolí Špindlerova Mlýna dobré podmínky,“ trochu si povzdechla Dagmar Palátková z propagačního oddělení. Není to ovšem docela pravda. Podle návštěvního řádu parku se dá lézt na Hnědé skály a Hranostají skálu u Strážného, Emin kámen v oblasti Přední Labská a Lubošské skály na Harrachovsku. Nejsou to sice žádné velké stěny, ale na výcvik úplně stačí.
Naopak trochu jsou ve svém rozletu trochu omezováni cyklisté. Pro horskou cyklistiku je vytyčeno sedmadvacet tras v terénu. Ty ovšem málokdy vedou až na hřebeny, a tak všichni, kteří se tam objeví, překračují zákon.
V letošním roce bude poprvé pro rodinnou cyklistiku otevřena široká cesta Buď fit do Labského dolu. „Bude rozdělena napůl pro pro pěší a cykloturisty,“ uvádí správa Krkonošského parku.
Ve Špindlerově Mlýně lze navštívit i čtyři hotelové bazény (v Astře, Arnice, Harmony a Horalu), aquapark (VZ Bedřichov), zahrát si tenis v pěti krytých halách (VZ Bedřichov, Harmony, Horal) a venkovních dvorcích hotelů Arnika (Nisaplast), Bedřiška (antuka), Savoy (antuka), VZ Bedřichov (antuka) a ve Skiareálu Svatý Petr (antuka), na pěti squashových kurtech (Zátiší, Harmony, VZ Bedřichov), na vnitřním i venkovním minigolfu (Harmony, Labužník), zastřílet si ve sportovní (Harmony) a laserové střelnici (VZ Bedřichov).
Turistické informační centrum Špindlerův Mlýn: tel.: 0438 / 59 36 56, fax 0438/ 59 38 18, e-mail: infoc@sendme.cz
 |
