Ty poslední můžete spatřit ve slavné kjótské čtvrti Gion. Kdysi tu stály krámky pro poutníky, ale pak vystřídaly čajovny a z Gion se stalo nejvýznamnější zábavní centrum celého Kjóta.
V tradiční části bývalého císařského města se i dnes můžete ponořit do bludiště uliček s jednopatrovými dřevěnými domky, v nichž gejši po staletí žily a předváděly své umění.
Gion je tradiční čtvrť, kde se zachovaly původní domy
Ušlechtilá zábava
Zatímco většina velkých japonských měst žije budoucností, Kjóto založené roku 794 si jako správné město klidu a míru bedlivě střeží své tradice.
Malebné město schované uprostřed hor je plné chrámů, zenových zahrad a krásných ulic, v nichž vládne až neuvěřitelně nejaponský klid, tolik vzdálený od hektického života v Tokiu nebo Osace. Jako by se tu zastavil čas.
Ale není se čemu divit. Když se v roce 1868 stalo hlavním městem Země vycházejícího slunce Tokio, Kjóto se uzavřelo samo do sebe a do vzpomínek na slavnou minulost. A je to tu znát na každém kroku.
Město má úchvatný duchovní náboj a hlavně po setmění zde večer co večer ožívá atmosféra dávných časů, kdy do čtvrtí Pontočó či Gion mířila celá japonská elita, aby se bavila v kruhu nejkrásnějších a nejzábavnějších gejš.
Do čtvrtě Pontočó kdysi mířila celá japonská elita
Gejša ukradená mužům
Na počátku historie gejš stojí zvláštní paradox. Původně toto povolání patřilo spíš mužům, kteří se cvičili v umění zábavy. Až v polovině 18. století se v oboru bavení hostů začaly prosazovat ženy a rychle muže vypudily ze své nové branže.
Měly k dispozici tajné zbraně, kterým muži nemohli konkurovat. Na jejich straně stál nejen šarm a půvab, ale především erotický náboj, který do té doby běžnou zábavu povyšoval na druhou. A jak je to tedy s již zmíněnou prostitucí či s prolínáním uměleckých a sexuálních služeb?
"Pravá Gejša nikdy nebyla prostitutkou v dnešním slova smyslu a nikdy nenabízela sexuální služby za peníze. Gejša byla v první řadě umělkyně, už od dětského věku se musela vzdělávat v mnoha oborech, od tance a zpěvu, přes čajový obřad až po umění konverzace a naslouchání. Proto také pro mnoho svých klientů hrály gejši významnou roli důvěrnic," vysvětluje Reiko, která po Gionu provádí cizince.
Samozřejmě, k sexuálním vztahům mezi gejšami a jejich klienty také docházelo, ale byl to spíš jakýsi bonus a záleželo pouze na gejše, zda k němu svolí. Na druhou stranu měly gejši svého "stálého" přítele a sponzora, kterému na pár měsíců a někdy i let "patřily".
Právo první noci
Gejši totiž měly a dodnes mají velmi vysoké životní náklady. Spousty peněz utrácejí za studium umění, za kosmetiku a především za drahá kimona. Luxusní, ručně malovaná a vyšívaná kimona, která se vyrábějí dva až tři roky, mnohdy vyjdou v přepočtu i na několik set tisíc korun.
A tak není divu, že i za společnost gejš se platí mnohatisícové částky.
Největší zvláštností ze života gejš ale byla dražba jejich panenství. Kdo dal nejvíce, měl právo první noci.
"Přes všechny uvedené sexuální vazby není gejša v Japonsku považována za prostitutku, a když japonští politici v roce 1957 zakázali placený sex a prostituci, gejš se to netýkalo a jako profesionální společnice mohly pracovat dál," doplňuje Reiko.
Přesto má povolání gejš svůj zlatý věk dávno za sebou a zatímco na počátku minulého století jich bylo v Japonsku několik desítek tisíc, dnes se jejich počet odhaduje pouze ve stovkách.
Jak se loví gejša
A nyní už k samotnému lovu. Nejvíce gejš žije v Kjótu a pracuje právě v tradiční čtvrti Gion, kterou proslavil film Gejša. Běžný turista však gejšu většinou nikdy pořádně nespatří. Maximálně ji zahlédne na pár vteřin v tmavé ulici, když v luxusním kimonu spěchá za svými hosty do soukromé čajovny, kam mohou vstoupit pouze bohatí a doporučení hosté, kterými jsou téměř výhradně japonští obchodníci a politici.
Pokud během dne potkáte v ulicích Gionu mladou dívku s vyčesanými vlasy, zářivě bílou tváří a výrazně nalíčenými drobnými rtíky (takový je v Japonsku ideál krásy), pak si můžete být naprosto jisti, že nejde o pravou gejšu, ale o japonskou studentku, která se pro pobavení své i pobavení turistů nalíčila a oblékla jako gejša.
Jako správné gejši se nejdříve trochu styděly, ale pak se nechaly fotit bez problémů
I když nejprve předstírají mírný ostych, po chvilce se už falešné gejši bez okolků nechávají fotit a samy se potutelně usmívají do objektivů. Je to poměrně rozšířený vysokoškolský "sport" a současně i dobrá zpráva pro turisty.
Stačí se pár hodin toulat po okolí Gionu a nějakou falešnou gejšu určitě do svého fotoaparátu ulovíte. I když je to možná stejný podvod, jakým byl pro Japonce poněkud kýčovitý velkofilm Gejša. Vedle mnoha historických lapsů totiž Japonce nejvíce pobouřila skutečnost, že hlavní roli krásné a slavné gejši získala Číňanka.
