V Kjótu po stopách tajemných gejš. Žen, které tahaly za nitky Japonska

aktualizováno 
Umělkyně obdařené talentem a vytříbeným vkusem, nebo jen luxusní prostitutky pro nejbohatší Japonce? Jen málokteré povolání na světě skrývá tolik záhad a protikladů. Jedno je však jisté. V moderním Japonsku jejich umění pozvolna ztrácí lesk a zástupy gejš rok od roku řídnou.

Gejša je japonským ideálem krásy. | foto: Libor Budinskýpro iDNES.cz

Ty poslední můžete spatřit ve slavné kjótské čtvrti Gion. Kdysi tu stály krámky pro poutníky, ale pak vystřídaly čajovny a z Gion se stalo nejvýznamnější zábavní centrum celého Kjóta.

V tradiční části bývalého císařského města se i dnes můžete ponořit do bludiště uliček s jednopatrovými dřevěnými domky, v nichž gejši po staletí žily a předváděly své umění.

Gion je tradiční čtvrť, kde se zachovaly původní domy

Gion je tradiční čtvrť, kde se zachovaly původní domy

Ušlechtilá zábava

Zatímco většina velkých japonských měst žije budoucností, Kjóto založené roku 794 si jako správné město klidu a míru bedlivě střeží své tradice.

Malebné město schované uprostřed hor je plné chrámů, zenových zahrad a krásných ulic, v nichž vládne až neuvěřitelně nejaponský klid, tolik vzdálený od hektického života v Tokiu nebo Osace. Jako by se tu zastavil čas.

Ale není se čemu divit. Když se v roce 1868 stalo hlavním městem Země vycházejícího slunce Tokio, Kjóto se uzavřelo samo do sebe a do vzpomínek na slavnou minulost. A je to tu znát na každém kroku.

Město má úchvatný duchovní náboj a hlavně po setmění zde večer co večer ožívá atmosféra dávných časů, kdy do čtvrtí Pontočó či Gion mířila celá japonská elita, aby se bavila v kruhu nejkrásnějších a nejzábavnějších gejš.

Do čtvrtě Pontočó kdysi mířila celá japonská elita

Do čtvrtě Pontočó kdysi mířila celá japonská elita

Gejša ukradená mužům

Na počátku historie gejš stojí zvláštní paradox. Původně toto povolání patřilo spíš mužům, kteří se cvičili v umění zábavy. Až v polovině 18. století se v oboru bavení hostů začaly prosazovat ženy a rychle muže vypudily ze své nové branže.

Měly k dispozici tajné zbraně, kterým muži nemohli konkurovat. Na jejich straně stál nejen šarm a půvab, ale především erotický náboj, který do té doby běžnou zábavu povyšoval na druhou. A jak je to tedy s již zmíněnou prostitucí či s prolínáním uměleckých a sexuálních služeb?

Japonsko - gejša

"Pravá Gejša nikdy nebyla prostitutkou v dnešním slova smyslu a nikdy nenabízela sexuální služby za peníze. Gejša byla v první řadě umělkyně, už od dětského věku se musela vzdělávat v mnoha oborech, od tance a zpěvu, přes čajový obřad až po umění konverzace a naslouchání. Proto také pro mnoho svých klientů hrály gejši významnou roli důvěrnic," vysvětluje Reiko, která po Gionu provádí cizince.

Samozřejmě, k sexuálním vztahům mezi gejšami a jejich klienty také docházelo, ale byl to spíš jakýsi bonus a záleželo pouze na gejše, zda k němu svolí. Na druhou stranu měly gejši svého "stálého" přítele a sponzora, kterému na pár měsíců a někdy i let "patřily".

Právo první noci

Gejši totiž měly a dodnes mají velmi vysoké životní náklady. Spousty peněz utrácejí za studium umění, za kosmetiku a především za drahá kimona. Luxusní, ručně malovaná a vyšívaná kimona, která se vyrábějí dva až tři roky, mnohdy vyjdou v přepočtu i na několik set tisíc korun.

A tak není divu, že i za společnost gejš se platí mnohatisícové částky.
Největší zvláštností ze života gejš ale byla dražba jejich panenství. Kdo dal nejvíce, měl právo první noci.

Japonské studentky umí gejšy napodobit téměř dokonale.

"Přes všechny uvedené sexuální vazby není gejša v Japonsku považována za prostitutku, a když japonští politici v roce 1957 zakázali placený sex a prostituci, gejš se to netýkalo a jako profesionální společnice mohly pracovat dál," doplňuje Reiko.

Přesto má povolání gejš svůj zlatý věk dávno za sebou a zatímco na počátku minulého století jich bylo v Japonsku několik desítek tisíc, dnes se jejich počet odhaduje pouze ve stovkách.

Jak se loví gejša

A nyní už k samotnému lovu. Nejvíce gejš žije v Kjótu a pracuje právě v tradiční čtvrti Gion, kterou proslavil film Gejša. Běžný turista však gejšu většinou nikdy pořádně nespatří. Maximálně ji zahlédne na pár vteřin v tmavé ulici, když v luxusním kimonu spěchá za svými hosty do soukromé čajovny, kam mohou vstoupit pouze bohatí a doporučení hosté, kterými jsou téměř výhradně japonští obchodníci a politici.

Pokud během dne potkáte v ulicích Gionu mladou dívku s vyčesanými vlasy, zářivě bílou tváří a výrazně nalíčenými drobnými rtíky (takový je v Japonsku ideál krásy), pak si můžete být naprosto jisti, že nejde o pravou gejšu, ale o japonskou studentku, která se pro pobavení své i pobavení turistů nalíčila a oblékla jako gejša.

Jako správné gejši se nejdříve trochu styděly, ale pak se nechaly fotit bez problémů

Jako správné gejši se nejdříve trochu styděly, ale pak se nechaly fotit bez problémů

I když nejprve předstírají mírný ostych, po chvilce se už falešné gejši bez okolků nechávají fotit a samy se potutelně usmívají do objektivů. Je to poměrně rozšířený vysokoškolský "sport" a současně i dobrá zpráva pro turisty.

Stačí se pár hodin toulat po okolí Gionu a nějakou falešnou gejšu určitě do svého fotoaparátu ulovíte. I když je to možná stejný podvod, jakým byl pro Japonce poněkud kýčovitý velkofilm Gejša. Vedle mnoha historických lapsů totiž Japonce nejvíce pobouřila skutečnost, že hlavní roli krásné a slavné gejši získala Číňanka.

Autoři:


Nejčtenější

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Podzimní balada v Tatrách. Dokonalý výhled z Barance vyváží náročnou dřinu

Vrchol Barance

Štíty pocukrované jinovatkou, modrá obloha bez bouřek, téměř nekonečná dohlednost a námaha bez potu. To vše čeká na...

Emigrace v evropském provedení. Iry vyhnal do světa hladomor a strach

Interaktivní prohlídka Cobh Heritage Centre, muzea emigrace, je jako cesta o...

Irsko je jednou z mála zemí, kde historie není dobou dávno minulou, ale je živá a hmatatelná se všemi událostmi, lidmi...

Další z rubriky

Emigrace v evropském provedení. Iry vyhnal do světa hladomor a strach

Interaktivní prohlídka Cobh Heritage Centre, muzea emigrace, je jako cesta o...

Irsko je jednou z mála zemí, kde historie není dobou dávno minulou, ale je živá a hmatatelná se všemi událostmi, lidmi...

Nejslavnější thajská zátoka zůstává uzavřená. Možná i na několik let

Idylická pláž Maya Bay zůstane pro turisty uzavřená. Thajské úřady chtějí...

Thajská zátoka Maya Bay, kterou proslavil film Pláž s Leonardem DiCapriem z roku 2000, zůstane z ekologických důvodů...

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...



Najdete na iDNES.cz