Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


V indickém balvanovém poli jsem si natloukl

  8:46aktualizováno  8:46
Po šesti dnech putování zanskarskou oblastí indického Himálaje jsem si mohl konečně plně vychutnat svůj výlet. Můj přetěžký batoh totiž nesl Lobsang - muž z horské vesnice. Lidé tu k penězům přicházejí velmi těžko a turisté jsou tak pro ně vítaný zdroj příjmů. Kajícně přiznávám, že jsem se vůbec necítil hloupě, že si nechávám takhle sloužit.

Drobného Lobsanga nebylo zezadu pod krosnou skoro vidět, ale on byl očividně spokojený. Cestou nás předešla skupina koňáků s deseti koňmi, téměř bez nákladu. A já se cítil mnohem lépe ve společnosti Lobsanga, než kdybych se vydal do neznámé divočiny s touhle divoce vyhlížející partou.

Ráno před cestou uvařil čaj a upekl hromádku moučných placek čapátí na cestu, vzal si malou mošnu a deku, na záda pak můj batoh a kolem desáté jsme vyrazili. Byla to paráda jít si jen s maličkým batůžkem a foťákem přes rameno.

V poledne jsme poobědvali, dokonce si uvařili čaj (Lobsang byl skutečně náruživým milovníkem čaje) a za další tři hodiny kliďánko pijánko došli na konec nejvyššího údolí. Tam těsně pod skalnatým svahem stál kamenný pastevecký přístřešek - cíl naší etapy.

Noc je samozřejmě hodně chladná; jsme už v 4470 metrech. Přístřešek bez dveří samozřejmě chrání před větrem, ale stan (který jsem uvnitř postavil)  je moc velký i pro dva, takže ho nezadýcháme.

Hned po probuzení jsme rozdělali oheň z nasbíraného jačího trusu, posnídali čaj, čapátí a müsli a začali vrcholový výstup. Dnes už to bylo o něčem jiném než včera. Příkrý svah nekončil a nekončil, stezka se vlnila, stoupala na další úbocí.

A pak to přišlo. Po dvou a půl hodinách perného stoupání jsme  slavnostně dorazili do Šingo-La, horského sedla ve výšce 5090 metrů, ověnčeného fábory a  buddhistickými modlitebními praporky.

Blahořečím svému rozhodnutí
Odpočíval jsem často, ale Labsong taky. I na něj působila výška (a pochopitelně můj metrák na zádech). Teď jsem si za svou prozíravost a spolknutou hrdost blahořečil. Nevím, jestli bych na vrchol doškrabal vůbec, a jestli ano, nezbývala by mi možná už síla a čas sestoupit ještě za světla dostatečně nízko.

Asi po hodině jsme narazili na mrtvolu koně, ležící pod stezkou. Opět jsem mimoděk pomyslel na toho nešťastníka - českého turistu - který tu tak nečekaně našel smrt. On ale šel nebezpečnějším směrem, kde je stoupání prudší. Já se už dva týdny pohyboval nad třemi tisíci a tudíž jsem byl mnohem lépe aklimatizovaný.

Pojedli jsme, pořídili vrcholové fotografie (nehostinnou krajinu prostou vegetace přece jen oživovaly zasněžené štíty a krásné, tyrkysově modré horské jezírko hned pod námi) a podél okraje ledovce začali příkrý sestup dolů.

Pásmo Velkého Himálaje, jehož hřeben jsme právě přešli, odděluje Zanskarské údolí (a celou oblast Ladakhu, táhnoucí se  k řece Indu a dále na sever až k pohoří Karakoram) od oblasti Lahaulu indického státu Himáčalpradéš.  Okolní vrcholy většinou nepřesahují 6000 metrů.

Cesta z kopce je kamenitá a místy nepohodlná, oproti výstupu je to ale doslova procházka, takže za půldruhé hodiny dospíváme k místu, zvanému Rumdžak, kde na nás čeká již důvěrně známý pastevecký přístřešek. Zbytek dne odpočíváme na sluníčku a Lobsang po okolí sbírá koňské  kobližky na oheň.

Putování po indickém Zanskaru - seriál

Před cestou do Indie mě nechali na holičkách - I. díl 

Průvodci po indických horách jsem nestačil - II. díl

Také indičtí mniši mají dovolenou - III. díl

Konečně mám volný hřbet, našel jsem nosiče - IV. díl

Závěrečný den: Rumdžak - Darča
Prožili jsme chladnou a hladovou noc - ukázalo se, že jsme přece jen nevzali dost jídla, takže jsme se rozdělili o poslední čapátí a nudlovou polívku. Lobsang rozdělal  oheň - nejspolehlivější způsob, jak mě poloudušeného kouřem dostat ze stanu. Skromně snídáme (každý tyčinku Twix a hrneček hořkého čaje). 

Následuje loučení. Můj věrný parťák dostává zaslouženou odměnu a s dekou přes rameno svižně míří zpět k sedlu, já už méně svižně beru na záda batoh (ač už bez jídla, vůbec nezlehkl) a vyrážím na poslední etapu treku.

Po celkem povlovném sestupu postranním údolím se mám během několika hodin dostat do hlavního údolí a podél řeky po rovině dojít až do Darči. Zdánlivě snadný závěr túry.

Pády a vzestupy v "balvanovém poli"
Jenže ouha! Sestup až dolů k mostu přes řeku těžký nebyl, i když mi zabral déle, než jsem čekal, ale zato potom. Průvodce se sice jednou větou zmiňuje o "balvanovém poli", nepřikládal jsem tomu však žádnou důležitost, dokud jsem v něm nebyl.

Balvany, balvany, balvany. Někde menší, někde větší, někde se šlo dobře, někde se muselo  lézt, po několika hodinách jsem toho ale měl až po krk. Pak jsem upadl - koleno. Pak podruhé - holeň.

Začal jsem mít pocit, že po dalším pádu už nevstanu a poprvé za celou cestu mě napadlo, že jít sám možná není až tak nejlepší nápad. Vůbec jsem nechtěl myslet na to, co bych dělal, kdybych si vymkl kotník nebo tak podobně.

No a potřetí, to jsem si, nevím jak, strašlivě narazil stehno a pěkných pár minut se sbíral. Zní to sice banálně, když na vás ale pokaždé dopadne ještě těch dvanáct kilo ze zad...

Nakonec všechno dobře dopadlo. Už za soumraku jsem se dobelhal do vesnice Palamo (něco za půlkou etapy!) a narazil na silničáře, kteří pracovali na  stavbě silnice z Darči. Nevím, jestli byli jen přátelští nebo se jich mě sželelo, v každém případě mi nabídli místo na korbě svého náklaďáku a já se nenechal dvakrát pobízet.

Při divoké jízdě po hrubě vybagrované silnici bez krajnic mě sice párkrát napadlo, že jsem možná jen vyměnil pomalou smrt vysílením za střemhlavý pád do hluboké rokle pod námi, ale totální vyčerpání nějak tlumilo i ten strach.

Už byla noc, když jsme konečně vjeli na asfalt a za dalších pár kilometrů zastavili v Darče.  Po osmidenním, zhruba stočtyřicetikilometrovém pochodu vysokohorskou pustinou jsem byl opět v civilizaci.

Kargyak, nejvýše položená zanskarská vesnice.

V sedle Šinglo-La, 5090 metrů nad mořem.

Sestup údolím horské říčky, v pozadí štíty Velkého Himálaje.

Indické město Padum

Detail kláštera Phugtal

Klášter Phugtal

Indické městečko Padum

Představený v klášteře Phugtal

Rodina z vesnice Purne

Indická vesnice Ičar

Začátek treku do vesnice Padum

Autoři:


Témata: Indie, Čaj


Nejčtenější

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Další z rubriky

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.