Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V Gruzii spatříte lesk minulosti i jizvy dneška. Ale budete se vracet

aktualizováno 
Pětitisícové vrcholy, teplé mořské pobřeží, jedinečné památky svébytné kultury a mimořádně příjemní lidé. To vše najdete na území menším než Česko, v Gruzii. Pocit, že nevelký gruzínský puzzle vstřebáte za jeden týden, je ale klamný. Země za Kavkazem patří k těm, kam se většina turistů ráda vrací.

Údolí řeky Tergi u Kazbegi | foto: Vít Štěpánekpro iDNES.cz

Nádherné chrámy starobylé gruzínské apoštolské církve někdy stojí na dohled ohavných socialistických paneláků, svátečně nastrojené Gruzínky se mačkají v desítky let starých rachitických mikrobusech a nečetné obchody světových značek v Tbilisi sousedí s polozřícenými bloky starého města. Kontrastům současnosti se v Gruzii nelze vyhnout a není to vždy veselá podívaná.

Výlet do pozapomenuté země za Kavkazem totiž stále výrazně rezonuje postsovětskými tóny a cena, kterou Gruzínci aktuálně platí za svoji národní hrdost, se nejspíš bude leckomu jevit jako vysoká. Měřeno podle ekonomické vyspělosti (HDP na hlavu) se Gruzie potácí kolem 110. místa z asi 170 sledovaných států světa, tedy na úrovni středně "vyspělých" afrických zemí. To vše za situace, kdy stabilita zůstává jen zbožným přáním. Stačí vzpomenout na poslední válku s Ruskem v roce 2008, v jejímž důsledku Gruzie ztratila možná navždy nárok na Abcházii a Jižní Osetii, nebo na nedávné demonstrace v květnu 2011, při nichž umírali lidé.

Ve Tbilisi se dlouho nezdržíte...

Hlavnímu a zdaleka největšímu gruzínskému městu Tbilisi se sotva vyhnete proto, že tamější letiště jako jediné v zemi přijímá dálkové lety z Evropy. Metropole snad stojí za jeden den pobytu, sotva však za víc. Tbilisi dominují rozlehlá panelová sídliště ze sovětské éry, mnohé části města jsou nepříjemně zanedbané a potmě je třeba se tu mít na pozoru.

Ve starém Tbilisi padají domy na hlavu. Někdy doslova.

Ve starém Tbilisi padají domy na hlavu. Někdy doslova.

Dobrý přehled o Tbilisi dá výstup na pevnost Narikala, která se zvedá asi 150 metrů nad čilým tokem řeky Mtkvari. Odtud přehlédnete valnou část starého města i obří moderní katedrálu Tsminda Sameba. Vysvěcená v roce 2004 je nepřehlédnutelným symbolem "nové Gruzie" a zároveň stvrzením současné náboženské renesance v zemi.

Za starší a cennější architekturou ale musíte do městského centra. Chrám Sioni tu stojí už od 6. nebo 7. století a vyznačuje se centrální věží typickou pro středověké gruzínské stavby. Než k němu dojdete, budete se muset protáhnout nevábnými uličkami kolem polorozpadlých domů i překročit nějakou tu hromadu odpadků. Tbilisi je zkrátka městem kontrastů.

Klášter Tsminda Sameba nad Kazbegi

Klášter Tsminda Sameba nad Kazbegi

... ale Mccheta stojí za to

Mccheta, položená jen 20 kilometrů od Tbilisi, je místem, které má v srdcích většiny Gruzínců prominentní místo. Už sama pozice tohoto malého města rozloženého v hlubokém údolí u soutoku dvou dravých řek Mtkvari a Aragvi je nádherná. Hlavně tu ale stojí dva skvělé a dobře dochované chrámy. Katedrála Sveticchoveli je ztělesněním zlatého věku gruzínské architektury z počátku 11. století. Její interiér, zčásti pokrytý temnými freskami a neustále zalitý mihotavým světlem stovek svící, vyzařuje jedinečnou atmosféru, která se nedá popsat. A jistě k tomu přispívá i fakt, že davy turistů vás ani tady, na jednom z nejznámějších míst Gruzie, rozhodně obtěžovat nebudou.

Ještě starší je ale chrám Džvari, tyčící se jako nepřehlédnutelná dominanta na vysokém kopci nad Mcchetou. Je sice mnohem menší než Sveticchoveli, ale také daleko starší, již z přelomu 6. a 7. století. Do jeho tlustých zdí nad půdorysem typické gruzínské tetrakonchy (čtverce se čtyřmi vybíhajícími apsidami) se tu neustále opírá vítr a venkovní kamenné reliéfy jsou přesně tak zvětralé, jak se na 1 400 let starou stavbu sluší. Od kostela je fantastický výhled, který obsáhne Mcchetu, soutok i četné kopce okolo pokryté šťavnatou zelenou vegetací.

Ke kostelu Džvari se sice ze Mcchety dá dojít pěšky, ale orientace je obtížná, cesta klopotná a dlouho to trvá, raději si ve městě stopněte taxíka.

Katedrála Sveticchoveli ve Mcchetě

Katedrála Sveticchoveli ve Mcchetě

Údolím řeky Mtvari: přes "ex-USSR" ke skalním klášterům

Cesta dál proti toku řeky Mtkvari vás zavede mezi kopce Malého Kavkazu až k turecké hranici. Pokud se na chvíli necháte unést nespornou krásou tamější přírody, tak město Bordžomi nemilosrdně připomene ne zrovna hvězdnou realitu gruzínské současnosti.

V dobách Sovětského svazu to bývaly jedny z nejpřednějších lázní celého totalitního impéria, navštěvované za komunistických časů "společenskou smetánkou". Po tom je samozřejmě dávno veta a Bordžomi dnes žije mezi zašlými paneláky, zhroucenými sanatorii a v naprostém nedostatku pracovních příležitostí. Stačí se večer projít po nábřeží a brzo je jasné, že dost místních se rozhodlo pravidelně utápět nostalgii po starých časech v nemírných dávkách alkoholu.

Turisté to ale mají z Bordžomi kousek do sousedícího Národního parku Bordžomi-Charagauli. Je to jedno z mála chráněných území v zemi, které má (za pomoci EU, hlavně Německa) vybudované instituce a alespoň jakousi infrastrukturu včetně funkčního informačního centra hned za městem. Pěší trasy jsou dokonce značené a vyvedou vás až nad hranici lesa do výšky přes 2 000 metrů. Musíte být ale soběstační, to jest vzít si s sebou jídlo a případně i spacák.

Bordžomi. Sovětské paneláky jsou chabým odleskem někdejší lázeňské proslulosti.

Bordžomi. Sovětské paneláky jsou chabým odleskem někdejší lázeňské proslulosti.

Socialismus na okraji Mcchety

Socialismus na okraji Mcchety

Park je významný tím, že leží na rozhraní vlhkého černomořského regionu a mnohem sušší závětrné oblasti a je také bohatý na různé druhy zvířat, mezi nimiž jsou i medvědi, vlci a rysi.

O pár desítek kilometrů dál, stále v údolí Mtkvari, vzniklo jedinečné jeskynní město Vardzie. Legendární královna Tamar je založila v roce 1185 a postupně tu bylo v měkkých horninách strmé skalní stěny vytesáno mnoho set vzájemně pospojovaných místností. Ačkoli komplex v roce 1283 silně poničilo zemětřesení, mnoho skalních dutin katastrofu přežilo a místo dnes lze turisticky navštívit. Budete se protahovat občas velmi úzkými skalními prolézačkami, čeká vás mnoho schodů, ale i dechberoucí výhledy. Centrální jeskynní chrám má dochovanou fresku zpodobňující královnu Tamar.

Sympatické je, že Vardzie se nestala žádným nehybným muzeem, v části skalního labyrintu totiž dodnes žijí mniši.

Skalní kláštery ve Vardzii

Skalní kláštery ve Vardzii

Do nitra Velkého Kavkazu

Žádná návštěva Gruzie by nebyla kompletní bez alespoň letmého nahlédnutí mezi hřebeny Velkého Kavkazu. Nejsnadněji přístupné je okolí hory Kazbek (gruzínsky Mkinvartsveri, 5 033 m) těsně u ruské hranice.

Do horského střediska Kazbegi, oficiálním názvem Stěpansminda, se dostanete snadno mikrobusem za tři hodiny ze Tbilisi. Zážitkem je už samotná cesta přes téměř 2 400 metrů vysoké sedlo Džvari (Křížový průsmyk). Někdy je lepší se nedívat přes okraj silnice dolů a věřit tomu, že volant ani kola vozidlu, v němž nad propastí jedete, zrovna v tu chvíli neupadnou.

Na horské stezce nad Kazbegi

Na horské stezce nad Kazbegi

Klášter Tsminda Sameba nad Kazbegi

Klášter Tsminda Sameba nad Kazbegi

V okolí Kazbegi, položeného ve výšce 1 750 metrů, se nabízí množství kratších i delších výšlapů. Jeden by měl být skoro povinný, a to výstup k osamoceně stojícímu kostelu Tsminda Sameba. Místní vás sice budou přesvědčovat o tom, že pěší cesta nahoru je zničená, vzala ji voda či vlastně vůbec neexistuje a budou vám chtít za patřičný obolos vnutit dopravu nahoru po kodrcavé cestě jeepem, ale nevěřte jim. Ke chrámu vystoupáte s průměrným úsilím po strmé stezce asi za půldruhé hodiny. S přibývajícími metry se budou obzory víc a víc rozšiřovat, až nakonec přijde královské panoráma z terasy u kostela zahrnující četné tří a čtyřtisícovky.

Na horském políčku u Kazbegi

Na horském políčku u Kazbegi

Spojení starobylé architektury a nádherného okolí vybízí u Tsminda Sameba k tichému rozjímání, z něhož vás možná vytrhne leda tak cinkání zvonců ovcí na okolních stráních či občasné kravské zabučení. Dolů se můžete vydat postranním údolím, které vede kolem jedné z typických středověkých obranných věží, a pak zpět do Kazbegi.

Může se hodit

Doprava do Gruzie
Je to s podivem, ale z Prahy do Tbilisi a zpět stále létá několikrát týdně přímý spoj ČSA (www.csa.cz), lety jsou časovány v noci. Variant s přestupem je víc, například s Turkish Airlines přes Istanbul či s ukrajinskou společností AeroSvit přes Kyjev. Spojení s přestupem může být levnější než přímý let.

Doprava po Gruzii
Rozhodující podíl na vnitrostátní dopravě mají autobusy a hlavně minibusy. Ty druhé, zvané maršrutky, jsou rychlejší a jezdí častěji; mohou ale být velmi nepohodlné, s minimem místa pro zavazadla, navíc jízda je dost nebezpečná.

V Gruzii lze na některých trasách (např. Tbilisi – Batumi či do Bordžomi) jet i vlakem, ale nejspíš to bude zkušenost "jednou a dost": vlaky jsou sice velmi laciné, také však příšerně pomalé, špinavé a technicky zastaralé.

Peníze
Gruzínskou měnou je lari (GEL); jeden GEL je ekvivalent asi 10 českých korun. Vezměte si sebou americké dolary v hotovosti a vyměňte je za gruzínskou měnu až na místě v některé z četných směnáren, kurz na letišti se od kurzu ve městech liší jen nepatrně. Ceny potravin či restaurací jsou v Gruzii asi o 30–50 % nižší než v Česku, velmi laciné je ubytování i doprava.

Gruzie

Gruzie

Autor: pro iDNES.cz



Nejčtenější

Sovětské mapy světových měst byly jako Wikipedia a Google Maps v jednom

Sověti byli pečliví: takhle detailně zmapovali New York (vpravo) a přístavní...

Podle sovětských civilních map vlastních oblastí se spolehlivě bloudilo. A to byl záměr, měly totiž mást Západ i za...

Hitparáda turistických přešlapů. Čím zaručeně naštvete místní obyvatele

Turista si užívá krmení volně žijících hyen v Hararu v Etiopii.

Chtějí toho vidět co nejvíc a v neposlední řadě jsou důležitým zdrojem příjmů. Z pohledu místních obyvatel jsou však...



Nejkrásnější partie Krounky. Parádní výlet s ferratou, kterou zvládnou i děti

Krounka v Otradově

Doslova pohlazením po duši je putování údolím říčky Krounky na Chrudimsku. Nejhezčí pasáž pojmenovaná Šilinkův důl je...

Les nad Kateřinkami ukrývá tajemný pomník. Nikdo neví, kdo ho vztyčil

Vojtěch Mai objevil žulový pomník, který ve stráni nad Kateřinkami stojí...

Nikdo neví, proč tam je, ani kdo ho nechal postavit. Přitom ve stráni nad libereckými Kateřinkami stojí odhadem dobrých...

Český skialpinista nepřežil 300 metrů dlouhý pád ve Vysokých Tatrách

V Nízkých Tatrách zahynuli dva skialpinisté z Česka (26. listopadu 2017)

Český skialpinista ve čtvrtek nepřežil dlouhý pád ve Vysokých Tatrách na Slovensku. Informovala o tom horská záchranná...

Další z rubriky

Apokalypsa v dinosvětě: Největší Jurský park minulosti postraší i pobaví

Obří monstra před lety děsila návštěvníky, nyní hnijí v lese a člověk by nad...

Obří monstra před lety děsila návštěvníky, nyní hnijí v lese a člověk by nad nimi spíš zaplakal. Podívejte se na fotky...

Hitparáda turistických přešlapů. Čím zaručeně naštvete místní obyvatele

Turista si užívá krmení volně žijících hyen v Hararu v Etiopii.

Chtějí toho vidět co nejvíc a v neposlední řadě jsou důležitým zdrojem příjmů. Z pohledu místních obyvatel jsou však...

Žlutý cirkus v Indii. Bez trabantů, ale s Leninem na každém kroku

Lenin vypouští své draky...tento kout Indie je zkrátka rudý - ovšem v mnoha...

Posádka žlutého cirkusu přistála v Indii, ale žlutý cirkus stále nemá. Jejich dva trabanti, maluch a jawa 250 se stále...

Najdete na iDNES.cz