Skupiny pohodných v černých dodávkách se pohybují městem většinou v noci. Jsou to převážně Romové, kteří ve vymezeném teritoriu mají lapat výhradně psy bez pánů. Na tom jim ale příliš nesejde, mají volnou ruku a využívají toho. Za každé zvíře, ať už živé, či mrtvé, s obojkem, nebo bez něj, mohou od úřadů dostat 20.000 lei (asi 350 korun). Takže tu máme konečné řešení.
Aktivisté na ochranu zvířat převádějí šokující záběry neslýchaného mučení zvířat a zdechliny psů nakupené v tmavých skladištích čekající na zpopelnění. Jejich protesty ale nezadrží hromadné oběti a lov ve velké tajnosti pokračuje.
Basescu nechce nic slyšet. Bardotové, která ho označila za tyrana, dokonce vrátil zlaté mince, které darovala během své návštěvy Bukurešti radnici. (Organizace na ochranu zvířat, mezi nimi i nadace Brigitte Bardotové, totiž nesplnily slib a dovolily, aby toulaví psi, kteří byli na náklady radnice očkováni, se opět ocitli na ulici. Dohoda zněla, že se o ně bude někdo starat.) Ani premiér Adrian Nastase, ani prezident Ion Iliescu nepřiměli starostu změnit názor. Psi musejí pryč, pokud si je neosvojí konkrétní osoba, a ne nějaká pochybná organizace na ochranu zvířat, tvrdí Basescu.
Město a země jsou rozděleny mezi ty, kteří jeho opatření schvalují, a ty, kteří je odmítají. Dochází mezi nimi dokonce k potyčkám na hranici fyzického střetu. Aktivisté označují radikály za vrahy a nacisty, zatímco ti je obviňují z toho, že si strkají do kapes peníze ze Západu. Smutné je, že oba tábory mají tak trochu pravdu.
Toulavým psům nezbývá, než se mít na pozoru před "lovci" ustanovenými radnicí, ale také před improvizovanými skupinami ochránců spravedlnosti vyzbrojenými baseballovými pálkami. V Rumunsku je celkem pět míst, kde psy usmrcují "oficiálně". Zde se zabíjí metodicky, podle odhadů usmrtí injekce každý den asi stovku psů.
Problémy se psy začaly v Bukurešti počátkem 80. let, kdy se diktátor Nicolae Ceaušescu rozhodl vybudovat obrovský Palác lidu. Obyvatelé této čtvrti byli přestěhováni jinam a museli zde zanechat domácí zvířata, ponejvíce psy, jejichž počet během let značně vzrostl. Podle Sorina Hanea z organizace na ochranu zvířat je odhad 200.000 psů nadnesený. V Bukurešti prý nežije víc než 60.000 až 80.000 psů. Jeden pes tak připadá zhruba na deset až 15 obyvatel města. Tento problém však dlouho nikdo neřešil a nyní se jeví jako závažný, jako by země neměla mnohem tíživější starosti, říká Hanea.
"Zabíjení těchto nevinných stvoření slouží jen jako zástěrka pro veřejnost, která je zbídačená a má ze všeho strach. Za tímto krveprolitím stojí politické důvody," soudí aktivistka na ochranu zvířat Ana Halmageaunová. Basescu ale nedbá na to, co říkají ochránci. Je zklamaný tím, že ztroskotal program, který se měl uskutečňovat v několika fázích - od sčítání psů po očkování, sterilizaci až k eutanazii - a měl vyřešit potíže. "Hádali se mezi sebou, aby se zmocnili zahraničních prostředků prostřednictvím fingovaných adopcí, až do chvíle, kdy se skoro všichni psi vrátili na ulici," říká Basescu na adresu skupin na ochranu zvířat.
Basescu tvrdí, že bezprizorní psi se brzy stali předmětem obchodu pro asi 16 "neziskových" organizací. Proto prý již neexistuje žádná alternativa k eutanazii a všemu musí být učiněna přítrž. Starosta bývá navíc obviňován, že na psy vynaložil
čtyřikrát více peněz než na staré lidi a děti. Čísla mu prý dávají za pravdu: v roce 2000 bylo pokousáno 22.000 a v prvním čtvrtletí letošního roku 6000 osob. Denně
muselo být podáno sérum proti vzteklině ve 250 případech. Likvidaci psů prý radnici umožní ušetřit 300 miliónů lei ročně.
Ochránci zvířat to považují za propagandu. "V těchto údajích je vše, včetně obyčejného škrábance od kočky domácí." Na obvinění, že zpronevěřili peníze určené na boj proti psům, Halmageanuová říká: "Neviděli jsme ani desetník, všechny peníze
skončily u rakouské organizace Vier Pfoten, která prý sterilizovala tisíce psů za náklady čtyřikrát převyšující ty skutečné. Mohu doložit, že Vier Pfoten zfalšovala údaje. Ptám se sama sebe, proč má monopol na operaci, na níž se chtěly podílet
také ostatní, mnohem významnější světové organizace na ochranu zvířat."
Podle Halmageanuové měl Liviu Harbuz, hlavní veterinář radnice a skutečný původce myšlenky vyhubení potulných psů, na této záležitosti osobní zájem. Výměnou za výsadní práva prý rakouská organizace financovala modernizaci veterinární kliniky jeho bývalé manželky, která je největší a nejvýznamnější v zemi.
Možná jsou to pomluvy. Skutečností ale je, že psi nadále zůstávají v ulicích Bukurešti a čekají na své katy.
