Uměleckou republiku v roce 1997 založili členové fanklubu Franka Zappy.

Uměleckou republiku v roce 1997 založili členové fanklubu Franka Zappy. | foto: Profimedia.cz

Užupis - rebelantský stát opilců, squatterů a umělců

  • 6
Zrovna na apríla slaví Den nezávislosti rebelantská republika Užupis. Na mapě ji najdete těžko. Jde o jednu z nejstarších čtvrtí litevského Vilniusu, která si od roku 1997 žije svým životem. Má vlastního prezidenta, armádu i ústavu.

Litevské hlavní město Vilnius je plné kostelů a jantarových galerií, nicméně průměrného cestovatele spíš než historická architektura zaujme místní mládež.

V davu všedně oděných měšťáků často zahlédnete křiklavé oblečení, vysoko načesaný účes či proklatě krátkou sukni.

A všechno to směřuje za řeku Vilnia, kde se rozkládá Užupis − nejúžasnější čtvrť ve městě.

Nejveseleji je tu na apríla, kdy místní oslavují vyhlášení nezávislosti. U hranic se objeví celníci v komických uniformách a na centrálním náměstí řeční samotný prezident.

Vilnius
Most do Užupisu zdobí zámky ozdobené rytinami se jmény milenců

Vítejte v zemi snílků!

"Užupis" znamená "za řekou", takže člověk nepotřebuje mapu, aby si odvodil, že chce-li do Užupisu, musí přes most.

Ten nejznámější a nejfrekventovanější je vybaven informační cedulí "Pozor, přecházíte hranice!" a stovkami visacích zámků s vyrytými jmény milenců.

Kromě symbolů lásky zdobí zábradlí pomalovaná plátna či roztrhané záclony (v závislosti na aktuální náladě místních obyvatel), a když se rozhlédnete, všimnete si mnoha uměleckých děl ve vodě.

Oficiálně neoficiálním centrem Užupisu je kavárna Užupio Kaviné na břehu řeky. Atmosféra je tu dokonalá − dostanete předraženou, nicméně lahodnou kávu a z terasy můžete sledovat místní intelektuálskou elitu, zahalenou v dým z marihuany. Jen servírky asi nebudou zdejší.

Ačkoli užupiskou ústavu mají na tričkách vytištěnu všechny, jméno prezidenta mi prozradí až čtvrtá. Momentálně je jím Romas Lileikis, litevský režisér, básník a muzikant.

Vilnius
Jeden z umělecky vyvedených domků v Užupisu

Bláznivá rebelie

"Jo, není to úplně legální," potřese temperamentní bruneta hlavou a zdá se, že ji má otázka ohledně squattu nijak nezaskočila.

Stojím v nejpodivnější galerii, kterou jsem kdy viděla. Polorozbořená budova, zvenčí pomalovaná pestrými obrazy, se nijak netají tím, že kromě kulturního střediska zastává funkci provizorní ubytovny.

Z obrovských reprobeden duní tibetská hudba, ze stropů visí desítky fotek a mladíci, bloumající na schodech, u řeky i v postelích, jako by ani nevnímali, co se děje kolem.

Užupis byl u bohémů oblíbený už za sovětských časů. Roku 1997 se čtvrť prohlásila za samostatnou republiku a má svého prezidenta, premiéra, biskupa, velvyslance (např. v Koreji nebo Mexiku) i armádu (čítající dvanáct mužů).

Bláznivá republika, ne nadarmo přirovnávaná k pařížskému Montmartru, má také své svátky. Kromě Dne nezávislosti, který připadá na apríla, se zde slaví třeba Den ryb či Den ubrusů.

Vilnius, Uzupis
Užupiská ústava má 41 bodů a většina začíná slovy:  Každý má právo...

Ústava a státnost aneb všecko naruby

Užupiská ústava sestává z jedenačtyřiceti více či méně podivných tezí. Zatímco některé alespoň předstírají filozofický podtext (Každý má právo dělat chyby), jiné jsou naprosto specifické (Každý má právo žít u řeky Vilnia, zatímco řeka Vilnia má právo téci kolem obydlí všech) a u dalších se člověk ani nesnaží hledat hlubší význam (Pes má právo být psem).

Celou ústavu republiky Užupis si můžete přečíst na zdi v Paupio ulici, a to ve třech jazycích. Kompletní anglickou verzi najdete na internetové stránce.

Byť má Užupis své čestné občany, například litevského prezidenta či jeho svátost Dalajlamu, těžko jej lze považovat za skutečnou republiku.

Přesto je místní komunita umělců, snílků, bohémů, opilců a squatterů na svůj "původ" patřičně hrdá.

Po nacistech potopa

Užupis je jedna z nejstarších čtvrtí ve Vilniusu. Kdysi zde žili převážně chudí řemeslníci, pak městskou část obydlela židovská komunita, která zmizela za holokaustu.

V době sovětské nadvlády byl zničen i zdejší židovský hřbitov. Opuštěné budovy chátraly a přitahovaly nejnižší sociální vrstvu, bezdomovce a prostitutky.

Vilnius

Do vyhlášení litevské nezávislosti byl Užupis nejzanedbanější čtvrtí ve Vilniusu. V současné době je neoficiální republika centrem avantgardního umění celé země.

Ať už Užupis vnímáme jako samostatný stát nebo bláznivou městskou část obydlenou mladými rebely, faktem zůstává, že její umělecké počiny jsou nezanedbatelné.

Užupis má na svědomí kontroverzní bronzový památník Franka Zappy, obklopený psychedelickými malbami. Ten byl mimo samotnou čtvrť vztyčen po dlouhých sporech s úřady, jimž se zdál celý projekt nesmyslný.

Užupiské náměstí zdobí socha vytrubujícího anděla. Před ním tu provizorně stála socha vejce. Byť si z ní místní obyvatelé i turisti utahovali, při výměně plastik byla vydražena za 10 200 litas, to je přes 70 000 Kč.

Podle amerického básníka Kerryho Shawna Keyse, světového velvyslance ve věci poezie svobodné a nezávislé republiky Užupis, v doslovném překladu znamená Užupis "za řekou" nebo "na protějším břehu řeky".

Takže ať budete kdekoli, Užupis bude vždycky na druhé straně.


Může se hodit


Vilnius
Hlavní město Litvy leží na jihovýchodě země a od Prahy je vzdáleno asi 1 100 km. Má kolem 600 000 obyvatel a rozkládá se v nadmořské výšce cca 184 m. Centrum Vilniusu je zapsáno na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Nachází se zde vůbec nejstarší barokní staré město v Evropě.

Historické památky
Vilniusu dominuje vrch Gediminas s pozůstatky hradu ze 13. století (dnes se zde nachází Vilniuské hradní muzeum). Na centrálním náměstí Katedros Aikšté (Náměstí s katedrálou) najdete dlaždici označenou nápisem "stebuklas“ − "zázrak“. Právě zde končil lidský řetěz utvořený roku 1989 na protest proti sovětské okupaci. Řetěz vedl z 600 kilometrů vzdáleného Tallinnu a zapojilo se do něj na dva miliony Litevců. Podle legendy se vám splní přání, když dlaždici najdete bez cizí pomoci a otočíte se na ní ve směru hodinových ručiček.
V centru města by turista neměl minout ani Vilenskou univerzitu a Daukanto aikšté s Prezidentským palácem.

Kostely ve Vilniusu
Největší pozornost si zaslouží kostel sv. Anny, který je se svými oblouky a věžičkami jednou z nejhezčích ukázek litevské gotické architektury. Svatostánek sestavený z více než tří desítek různých druhů červených cihel stojí na svém místě od 16. století a podle pověsti projevil sám Napoleon přání "odnést si jej na dlani s sebou do Paříže."

Tip na suvenýr: cokoli z jantaru
Pobaltí se proslavilo nalezišti jantaru. Ozdob a šperků ze zlaté pryskyřice jsou plné i obchody ve Vilniusu. Město byste neměli opustit, aniž byste některý z nich navštívili. Prodejny jantaru jsou často upraveny jako galerie ve stylu Jurského parku. Kameny s pravěkým hmyzem však patří mezi nejdražší.

www.myshaweb.cz