Je to vskutku “true bargain store”, píšou o něm historikové byznysu. “Honest Ed’s” byl svým druhem první na světě. V dubnu roku 1948, kdy jej jeho majitel a Mirvish otvíral, napsal na jeho návěstí: Name your own price! No reasonable offer refused! - Cenu si určete sami. Rozumná nabídka nebude odmítnuta.
V den zahájení provozu, byla to sobota, byl obchod dychtivými nakupujícími doslova obležen a napěchován, říkají pamětníci. „New York má svého Macy‘s, Londýn má Harrods, Chicago má Marshall Fields a Toronto svého Honest Ed’s. Je to skutečná atrakce - čestně,“ proklamovaly tehdy deníky.
Edwin Mirvish, ale nezůstal jen u supermarketu. Rozhodl se koupit divadlo. V roce 1962 se stal majitelem Royal Alexandra Theatre (jež bylo pojmenováno po manželce krále Eduarda VII a do provozu dáno v roce 1907. Mimo jiné to bylo první divadlo na kontinentu, které mělo ohnivzdornou ochranu a jehož sály byly opatřeny vzduchotechnikou. Mirvish divadlo celé rekonstruovala v roce 1989 se slavilo znovuotevření představením mega-muzikálu Les Miserábles už za ředitelování jeho syna Davida.
Ovšem mezitím už podnikavý otec pracoval na dalším divadle (v jehož útrobách od roku 1818 – kdy bylo otevřeno, se odehrálo nejedno drama významných britských klasiků), které by v opačném případě očekával nevalný osud. The Old Vic v Londýně spadlo do Edova majetku v roce 1982. Rekonstruoval jej s poctivostí jemu vlastní: aby jej dostal do podoby z roku 1871, vložil do něj 2,5 mil. dolarů. Ovšem po šestnácti letech se rozhodl dát je do veřejného prodeje. Na to už reagovali Angličané vlastenecky a 2,5 mil. liber z celkové částky 3,5 mil. darovali soukromí sponzoři. Dnes nese název The Old Theatre Trust 2000. Zlí jazykové tvrdí, že Ed očekával poněkud více.
A do cesty Edova života, tentokrát věrně provázeného zrovna tak úspěšným synem Davidem (nar. 1945) se staví divadlo další - Princess of Wales Theatre, které bylo budováno (poprvé zcela privátními financemi) jako sestra toho prvního - Royal Alexandra Theatre, tedy ve stylu osmnáctého století. Do života se ozvalo tóny novým (opět) mega-muzikálem Miss Saigon. Návštěvníci (kterých se tam na jedno představení vejde 2000) oceňují oku lahodící a nadmíru pohodlné interiéry.
Nu a máme tady slavnostní událost rodiny Mirvishovy data nejnovějšího – v září loňského roku na vlastní náklady přestavěli Edwin a David divadlo Pantages. Jeho název změnili na Canon Theatre zřejmě proto, aby se to nepletlo se stejnojmenným divadlem v Hollywoodu. Nicméně, jak odborníci tvrdí, honosí se tato budova z konce minulého století zvláštním řešením akustiky sálu s 2200 sedadly.
Ed Mirvish je drobný a skromně vyhlížející osmaosmdesátiletý muž, jemuž byznys a divadlo byly snad přisouzeny. S jedním ani druhým se nechtěl rozloučit, a tak nakonec provozuje obchod i divadlo najednou. Před tím skomírající The Old Vic za jeho a synova vedení doslova rozkvetlo. Pan Mirvish řekl, že je hrdý na to, že divadlo bylo v provozu dvaapadesýt týdnů v roce a že od doby, kdy je koupil až do doby, kdy je prodal, uvedlo na 400 nových produkcí. Ostatně, za jeho záchranu se mu dostalo ocenění samotné královny. Ve velkém stylu pracují oba rodinní příslučníci dodnes a divadla jsou stále plná. Není divu, neboť jsou v nich uváděna mega-představení typu Spoils of War, Mikado, Mamma Mia, Miss Saigon, Rent, Cats, The Lion King, The Drawer Boy, The Graduate aj.
Svou lásku a úctu k umění hereckému prezentuje Honest Ed i ve svém světově proslulém 160 000 stop čtverečních velkém obchodě. Kam se podíváte nejenže vás oslní doslova záplavy světel, ale i stěny, celé ověšené zarámovanými fotografiemi filmových a divadelních světových veličin.
A kdybyste se přece jen procházkou Torontem chtěli podívat, jak ten obchod vypadá, ptejte se na Bloor Street, číslo 581. Nakonec jej nemůžete minout. Stejně jako ani jedno ze tří divadel, jež jsou umístěna v centru Toronta. Veřte mi, že jakkoliv jsou jiné obchody pastěmi na turisty, o tomto se to říci nemůže. A jakkoliv byste chtěli pochybovat o kvalitě velkovýroby mega-projektů otce a syna Mirvishových, v tomto případě je návštěva kteréhokoliv představení bez absolutního rizika. Budete odcházet potěšeni, ba co dím, nachuceni vidět další...což jenom dokáže, že ocenění, která mu a představením byla udělena, jsou na správném místě.
Z ontarijského Bramptonu své čtenáře v novém roce srdečně zdraví a každý den úsměv přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@rogers.com
 |
 Fotografie věhlasných herců visi na všech zdech marketu |
 |
 Barvou a světly nápis obchodního domu až provokuje |
