Americký politik, diplomat a přírodovědec Benjamin Franklin vydal roku 1770 mapu, do níž podle zkušeností mořeplavců a velrybářů poprvé zakreslil přibližnou trasu Golfského proudu. Jak se časem ukázalo, vůbec nejdůležitějšího z oceánských proudů. Obrovské množství teplé vody,které jím teče z oblasti Mexického zálivu Atlantikem na severovýchod, má blahodárný vliv i na podnebí značné části Evropy. V polovině 20. století věda o tomto gigantickém, rozvětveném systém u znala už mnohé. Ale neméně zůstávalo nezodpovězených otázek a záhad. Proto vzbudil živý zájem podnět, s nímž roku 1965 přišel dr. Jacques Piccard, známý švýcarský badatel, účastník rekordního sestupu na nejhlubší dno oceánu (1960) a propagátor podmořských výzkumů pomocí aparátů s posádkou. "Vědec používá svých smyslů v kombinaci se svým rozumem a intuicí, aby rozluštil povahu světa kolem sebe," napsal v knize Seven Miles Down. "Potřebuje vidět, dotýkat se,čichat a naslouchat stejně jako měřit. Samotné přístroje a nástroje spouštěné do hlubin na kabelu nestačí... Člověk tam dolů musí jít sám." Tentokrát navrhl speciální ponorku (mezoskaf), jež by se dlouhodobě nechala unášet Golfským proudem a důkladně jej zkoumala zevnitř. Originální projekt se rychle ujal. Své zájmy v něm spojil koncern Grumman i Oceánografický ústav amerického námořnictva a také Národní úřad pro letectví a kosmonautiku NASA. Zrodilo se unikátní plavidlo, bohatě vybavené nejnovější technikou. Posádku tvořili tři Američané, jeden Brit a dva Švýcaři, včetně dr. Piccarda, samozřejmě. Ben Franklin plynul s Golfským proudem v hloubkách 180 až 540 metrů nepřetržitě 30 dnů a 11 hodin. Za tu dobu ho to zaneslo 1444 námořních mil daleko, z Floridské úžiny až do prostoru východně od mysu Cod. Motory při tom zapínali jen zcela výjimečně. Jednak aby šetřili akumulátorové baterie, ale hlavně aby co možná bez hluku splynuli s prostředím. Během cesty provedli asi 900 tisíc pozorování a měření. Zajímala je teplota, slanost a zvrstvení vody, přirozené zvuky oceán u, zemské magnetické pole a gravitace, rychlost proudu, výskyt planktonu, vzorky minerálů z mořského dna atd. Zkoumali - a zároveň byli sami zkoumáni. Automatické kamery pořídily tisíce snímků uvnitř mezoi-skafu, magnetofony zaznamenávaly rozhovory posádky při společném jídle. Hlavně NASA se zajímala o reakce malé skupiny lidí na dlouhodobou úplnou izolaci ve stísněných podmínkách a v cizím, nebezpečném prostředí. Mohla to být cenná zkušenost pro plánované kosmické stanice. Ani vybrané posádce Bena Franklina se nevyhnuly typické projevy ponorkové nemoci podrážděnost, napětí. Obvykle to však brzo přešlo. Převládaly pozitivní nálady z úchvatných zážitků, z nových, leckdy překvapivých poznatků, z radosti nad tím, co společně dokázali. Byť ve stínu jiné lodi, jež mezitím přistála na Měsíci.
 Posádka Bena Franklina před startem; zcela vpravo Jacques Piccard. |
