Unikátní středověká vesnička s bránou na knoflíky uprostřed Prahy

I v Praze můžete na chvíli opustit velkoměstský shon a přivítat jaro. V polozarostlé rokli, nadaleko od Prokopského a Dalejského údolí, se na dohled supermarketů a sídlišť Jihozápadního Města skrývá unikátní středověká vesnička Řepora.

Vesnička vyrostla za 16 měsíců

V roce 1995 se rozhodla parta nadšenců, že se pustí do stavby středověké opevněné vsi jen za použití ručního nářadí a přírodních materiálů - dřeva, došků, šindelů a kamene. Plán se začal realizovat, lidí zapálených pro věc postupně přibývalo a našel se i investor. Stavby se účastnil například i památkář, kastelán a publicista Roman Abušinov.

Za zhruba 16 měsíců vyrostla v opuštěném údolíčku s bujnou vegetací vesnička, kterou tvoří šest usedlostí s obytnými domy a hospodářskými staveními, tržnice, kostelík se hřbitovem a rychta. Vše je seskupené kolem náměstí, částečně obehnaného palisádovou hradbou se třemi branami, obklopené malebnými rybníčky.

Skanzen ožívá spíše až na jaře, procházka vesničkou má ale své kouzlo v každém ročním období. V zimě na vás aspoň z chléva vykoukne pěkný kozel, který je tu se stádečkem ovcí. V letních měsících se pořádají různé akce, hlavně se předvádějí stará řemesla, vystupují zde šermířské skupiny apod.

Za kolovou hradbou

Hlavní brána Řepory je zavřená, směrovka vás odkáže na bránu horní, kudy se sestupuje do údolíčka. Alespoň si můžete prohlédnout celý areál hezky z výšky.

Po pár schůdkách sestoupíte k sloupkovým božím mukám, která měla chránit obyvatele před zlem. Projdete hrabou a po pravé ruce máte strážní věž. Dalších pár schůdků a jste uvnitř v patře. Poklop v podlaze vede do hladomorny.

Naproti strážní věži stojí rozestavěná tvrz, hlavním bodem náměstíčka je ale kostelík se hřbitovem. Před ním je velká budova tržnice, pak obytné domy. Na prostranství ihned zaujme replika vahadlové studny s dřevěným roubením, o kus dál je pranýř.

V jednotlivých staveních můžete nahlédnout, jak asi žila babka kořenářka, kovář, domkař, hrnčíř... Lidé i hospodářská zvířata byli pod jednou střechou, vnitřní zařízení je opravdu velmi strohé. Žilo se prací, na víc nezbyl čas.

Největším objektem je středověká patrová rychta s hospodou.

A kde se vzala brána na knoflíky? Původně se Řepora jmenovala Tuležim, podle jedné pohádky Jana Drdy, v které nechybí aní kouzelná Tuležímská brána, která se prý zavírala na knoflíky. Bránu na knoflík tu proto mají také - erb knoflíku najdete na horní bráně.

Příchod od horní brány s erbem knoflíku ke hradbě, vpravo strážní věž s hladomornou

Skanzen naruby

Celá vesnička se v 90. letech stavěla a tesala podle starých technologií, stavitelé čerpali z kronik a dobových kreseb. Bohužel část objektů lehla později popelem po zřejmě úmyslně založeném požáru. Shořela kovárna a poničeny byly i další budovy. Časem se ale vše podařilo obnovit.

Řepora je vlastně skanzen naruby. V jiných skanzenech se svezou rozebraná stavení a v harmonickém uspořádání v krajině se opět sestavují. Pečlivě udržované stavby jsou někdy až příliš "načinčané." Řepora naproti tomu působí syrovým dojmem. Neučesaná, a přitom zcela přirozená. Škoda jen, že v hospodě na náměstí už nenabízejí třeba pivo nebo pohankovou kaši, jak tady před pár lety bylo ještě zvykem, byla by to hezká tečka za příjemným výletem.

Roubený kostelík s věžovitou zvonicí, u jeho stěny je malý hřbitov

Řepora

Jak se tam dostat
Auto musíte nechat v Řeporyjích, na konci vsi směrem na je parkoviště. Tabulka ukazující směr je celkem nenápadná, ale po červené turistické značce se proti proudu potoka dostanete až k jasnému ukazateli na rozcestí. Dá se také jít od stanice metra Stodůlky, vzdálenosti jsou přibližně stejné – kilometr.

Otevřeno je celý rok, teď v březnu od út-ne od 10 do 16 hodin, v dubnu a květnu ve stejné dny od 10 do 17 hodin.
Vstupné
dospělí 80 Kč
studenti, důchodci, tělesně postižení 60 Kč
děti 6 - 15 let 40 Kč
Vstup se psy na vodítku je povolen