Foťte si po svém. Hříchy fotografů, které profesionál nikdy neudělá

aktualizováno 
Ve druhém dílu našeho seriálu o prohřešcích proti fotografické etiketě budeme stopovat hříchy fotografů během samotného focení. Vybral jsem několik obecně uznávaných pravidel, kterých se ovšem není potřeba úzkoprse držet.

Tzv. „high key“ fotografie s převažujícími světlými tóny a malým kontrastem je příkladem, že i přeexponovaná fotka svoje uplatnění má. Hodí se pro téměř monochromatické scény s převahou bílé barvy. | foto: Jan Hocek, pro iDNES.cz

Koneckonců naším cílem by mělo být pořídit dobrou fotku. Podle čeho se pozná zkušený fotograf nebo opravdový profík? Je to ten, který má vždy nastaven manuální režim a chrlí hromady RAW souborů, nebo ten, který fotku prostě udělá v každém případě a za jakýchkoliv podmínek?

Nenechte se tedy zviklat mantrami, které vám předkládá mnoho odborníků a fotografických guru, od nichž nikdy nikdo pořádnou fotku neviděl. Fotografie je mnohovrstevný obor, kde je třeba nad věcmi přemýšlet, každý fotograf je jiný a každý si časem vytvoří svůj styl práce.

Opravdový borec fotí výhradně v manuálním režimu

Z mnoha rozhovorů s fotografy nebo podle názorů v odborných diskusích člověk získá dojem, že opravdoví borci si koupí foťák, nastaví volič na manuál a takto fotí až do smrti (svojí, nebo fotoaparátu).

Manuálním režimem expozice jsou vybaveny prakticky všechny slušnější fotoaparáty, nicméně na výběr máme dále režimy, kterých je škoda nevyužít – prioritu času (S), clony (A) a programovou automatiku (P); plně automatickým funkcím (například scénickým režimům) nyní nebudeme věnovat pozornost.

Je opravdu snímek exponovaný manuálně lepší? Samozřejmě, že ne, jde jen o způsob, jak nastavit expozici, tedy poměr mezi časem, clonou a citlivostí čipu (filmu). Argument manuálních klasiků zní většinou „plná kontrola“, neboť máte skutečně lepší kontrolu nad nastavením voličů, ale při běžném focení jde o režim pomalý, protože musíte stále ručně pracovat s voliči času, clony a ISO.

Manuální nastavení expozice využijete při expozičně náročné scéně. Expozice je...

Manuální nastavení expozice využijete při expozičně náročné scéně. Expozice je nastavena na obličej tanečníka tak, aby čas dovolil udržet vše ostré a přitom došlo k rozmazání ohně (zde 1/8 vteřiny).

Manuální nastavení vám dále dává jistotu, že čas, clona i ISO zůstanou bez vašeho zásahu pořád stejné, ať se děje, co se děje. To může mít v určitých situacích opodstatnění, například při focení portrétu, při nočních fotkách měst nebo při focení s bleskem v tmavším interiéru, kdy expoziční automatiku přebírá blesk. U krajinek to není problém, ale fotit reportáž nebo svatbu manuálně může být slušný adrenalinový zážitek.

Pracovat trvale v manuálním režimu přináší navíc jedno zákeřné nebezpečí. Ano, tipujete správně: zapomenete přenastavit expozici při změněných podmínkách a dočkáte se brutálně přeexponovaných nebo podexponovaných fotek.

Osobně používám manuál právě ve výše zmíněných situacích (noční foto, blesk, portrét) a pak také při časosběrném focení nebo při focení panoramat, kdy je třeba mít všechny fotografie navlas stejně exponované a se stejnou hodnotou clony.

Podobná scéna, ovšem nyní navíc s využitím blesku, který prosvětlil tanečnici...

Podobná scéna, ovšem nyní navíc s využitím blesku, který prosvětlil tanečnici v popředí. Blesk zmrazí pohyb, i když fotografujete delším časem a delší expoziční čas vám umožní mít prosvětlené i pozadí, kam blesk už nedosáhne. Foceno teleobjektivem 1/10 vteřiny.

Při běžném focení na ulici, přírody, lidí, apod. doporučuji využít jeden z režimů P, A, nebo S. Osobně preferuji programový režim s pevným nastavením ISO (hodnotu nastavím podle zkušeností), kdy navíc rychle pomocí jediného ovladače měním poměr mezi clonou a časem. Je to rychlé, kreativní a vyvarujete se hrubých chyb. Nikon tento režim nazývá „flexibilní program“ a označuje P*. Pro sport a rychle se pohybující objekty doporučuji prioritu času, když si chcete hrát s hloubkou ostrosti, použijte prioritu clony.

Kdo nefotí do RAWu není fotograf

A máme tady další mantru mnoha fotografů, kterou je focení výhradně do RAW formátu. Četl jsem jeden rozhovor s mladým fotografem a ten prohlásil, že kdysi dávno sice pořídil pár fotek ve formátu JPG, ale od té doby fotí zásadně v RAWech. Nic proti tomu, ale je to vždy nutné?

Fotogalerie

RAW formát je skutečně kvalitnější než JPG, můžete z něj zachránit přeexponované nebo špatně barevně nastavené fotky, při editaci pracujete s minimálními ztrátami a v následném zpracování z něj teoreticky „vymáčknete“ více než z JPG. Ale má také své mouchy, zejména jsou to datová velikost souborů, nutnost vlastnit odpovídající software nebo zdlouhavější postproces.

Datová velikost je při velkém objemu focení docela zásadní problém. Například u Nikonu D800 má fotka v JPG v plném rozlišení velikost cca 15 MB, v RAW je to už 45 MB, tedy třikrát více. Velká karta ve foťáku nemusí být až zas takový problém, ale zamysleli jste se nad velikostí vašeho archivu? Budete mít sice krásné RAWy, ale nakonec se vám nevejdou na harddisk.

Garantuji vám, že u naprosté většiny fotek nikdo nepozná, zda byla focena jako RAW, nebo JPG, a tedy není nutné se RAWu držet za každou cenu. Kdy jednoznačně JPG vyhovuje, jsou například přirozeně kontrastní scény s dostatkem světla – víceméně běžné focení. Osobně používám RAW při extrémních expozičních podmínkách nebo když předpokládám, že fotka půjde do náročného postprocesu, například při tiskovém zpracování velkoformátových kalendářů.

Jak na kvalitní fotografii?

V ostatních případech klidně používám JPG, ovšem nastavený na nejvyšší možnou kvalitu a v barevném prostoru Adobe RGB. Dnešní fotoaparáty většinou nabídnou dva barevné prostory – Adobe RGB má větší barevný rozsah než sRGB, ovšem bez postprocesu z něj dostanete málo syté fotky. Kdo se nechce ničím zdržovat a fotky hned poslat na Facebook nebo Instagram, může zvolit sRGB.

Hlídejte si histogram, ale ne za každou cenu

V době digitální fotografie máme skvělé nástroje, jak si kontrolovat expozici. Histogram nebo okamžitý náhled výsledné fotky nám nabídne zobrazení přeexponovaných, či podexponovaných oblastí (tzv. přepalů a podpalů) a my můžeme okamžitě korigovat nastavení fotoaparátu. Pryč je tedy doba těžkých externích expozimetrů nebo tabulek.

Obsese některých fotografů zejména z přepalů je však pozoruhodně silná. Bílé místo považují za hrubou chybu a takovou fotku za víceméně zničenou, či bezcennou; histogram zkoumají pomalu pod mikroskopem a jeho správný tvar pokládají za důležitější, než je celkový dojem fotky. Přitom bílá i černá jsou také barvy a své místo v barevné fotografii jistě mají.

Drobné přepaly nemusí být na závadu. Na této fotografii je částečně přepálená...

Drobné přepaly nemusí být na závadu. Na této fotografii je částečně přepálená obloha, díky tomu ale mohlo být tmavší a důležitější popředí lépe exponováno. Pokud bychom foťák zvedli a fotili spíš hory než turisty na lávce, museli bychom expozici upravit.

Pokud nemluvíme o skutečně špatně exponované fotografii, tak přepaly a podpaly vznikají nejčastěji proto, že zabíraná scéna je příliš kontrastní. Krajináři se tak nejčastěji potýkají s přesvícenou oblohou (zejména před východem slunce, pokud je mlhavo nebo kompaktně zataženo nepříliš tlustým mrakem), při focení proti slunci bude vypálený sluneční kotouč a u nočních fotek měst budete zase mít zcela bílá světla lamp. Pomoci si můžeme několika způsoby, například využitím přechodových filtrů nebo složením více expozic do HDR fotky. Ale je to vždy nutné?

Jestliže přepal nezasahuje výrazně do hlavního objektu na fotce, jako je to například s lampami u nočních fotek, tak to nemusí být na škodu. Někdy je lepší scénu záměrně přeexponovat a mít tak hlavní objekt správně nasvícen a jinou část fotky „obětovat“, než experimentovat s HDR nebo vytažením stínů, což ne vždy vypadá přirozeně.

Výrazně světlé fotky nebo tzv. „high key“ mohou být i naším uměleckým záměrem. Uvedené platí víceméně i obráceně (tedy pro černou barvu a problematiku podexponování). Nejste-li si jistí, je lepší fotku mírně podexponovat. Stíny většinou v postprocesu zesvětlit dokážeme, zatímco bílé přepaly většinou už nezachráníme.

Bez filtru pořádná fotka nevznikne

Zálibu ve filtrech sice v poslední době poněkud upozadil pokrok ve vývoji programů na úpravu fotek, nicméně mnoho lidí je přesvědčeno, že bez filtru tu správnou fotku prostě neuděláte. Mít na objektivu nasazen jeden nebo i více filtrů stále patří k dobrému bontonu zejména mezi krajináři. Kdo chce umělecky tvořit, a to zejména v krajinářské fotografii, jistě filtry upotřebí, ostatním doporučuji naučit se pracovat s jediným opravdu nepostradatelným filtrem, což je polarizační filtr.

Hodí se na odstranění odlesků, zkontrastní oblohu a většinou proteplí barevnost scény. Pozor ale při focení krajiny ultraširokoúhlými záběry, kdy obloha v záběru bude díky nestejnoměrné polarizaci podivně flekatá a filtr může navíc vinětovat. Osobně doporučuji to při focení krajinek s polarizací nepřehánět, fotky pak budou nepřirozeně kontrastní.

Šedé neutrální filtry umožňují prodloužit dobu expozice.  Nahradit je můžeme...

Šedé neutrální filtry umožňují prodloužit dobu expozice. Nahradit je můžeme polarizačním filtrem, který také o něco prodlouží expozici, případně nastavením fotoaparátu na minimální ISO a maximální clonu.

Nástupem digitální úpravy fotek víceméně ztratily smysl barevné filtry, z ostatních lze u vážné práce upotřebit neutrální šedé filtry, případně přechodové filtry (tyto se částečně dají nahradit režimem HDR nebo softwarovými filtry během postprocesu). Neutrální šedý filtr (ND), kterým docílíte prodloužení expoziční doby na dlouhé časy a tím efektu rozmazání pohyblivých věcí v záběru, můžete částečně nahradit polarizačním filtrem, který také o něco prodlouží expozici, případně nastavením fotoaparátu na minimální ISO a maximální clonu. Pomůže vám i zamračené počasí nebo soumrak.

Fotografujte klidně i v pravé poledne

Zejména krajináři a fotografové přírody mají v oblibě focení brzy ráno a večer. Ŕíká se tomu „zlatá hodinka“ a v našich zeměpisných šířkách nastává zhruba hodinu po východu a hodinu před západem slunce, kdy krajinu zalévá teplé a měkké světlo, které dodává fotkám zajímavou atmosféru. Nic proti tomu! Já sám často vyrážím v tento čas fotit – pokud to tedy má smysl a mám šanci na hezké počasí.

Polední světlo nemusí vaši fotku „zabít“. Tato fotografie byla skutečně...

Polední světlo nemusí vaši fotku „zabít“. Tato fotografie byla skutečně pořízena v poledne, navíc na rovníku. Díky tvrdému světlu má fotka kontrast a vynikne tyrkysová barva moře.

Ale znám fotografy, kteří když ráno nafotí, tak mají až do večera „hotovo“ a zmáčknout spoušť v poledne by je nikdo nedonutil za žádnou cenu. Nic se nemá přehánět, a proto bychom neměli zavrhovat focení v ostatní hodiny dne nebo noci.

Příjemně šikmé slunce máme k dispozici v zimě nebo v polárních oblastech i během dne a tvrdší polední světlo může změkčit i slabá oblačnost. Ale i když je v létě v poledne obloha bez mráčku, není vše ztraceno a i takové kontrastní fotografie si své místo najdou, protože málokoho baví koukat se pořád dokola na východy a západy sluncí. Tvrdé stíny navíc můžete lehce zesvětlit v postprocesu.

O autorovi

Zaměřuje se na cestovatelskou fotografii, krajinu a reportáž. Fotil na Antarktidě, na safari v Africe nebo z mořského kajaku v Polynésii. Své fotografie a články uveřejňuje kromě iDNES v předních českých časopisech, fotí pro firmy nebo pro Czech Tourism. Je autorem řady autorských velkoformátových kalendářů a fotografických knih Nejhezčí túry světa a Nejhezčí místa světa. Jeho fotografie získala hlavní cenu v prestižní krajinářské soutěži Štíty Viléma Heckela.

Autor: pro iDNES.cz


Nejčtenější

Světová hvězda Instagramu fotila na Lipensku. Chce si tu koupit dům

Hvězda Instagramu Christina Tan z Indonésie fotila v okolí Lipna.

Její fotografie mají na sociálních sítích miliony zhlédnutí. Christina Tan z Indonésie patří na Instagramu k...

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Další z rubriky

Ohně, středověk a úžasné masky. Slavnost trubačů v Alsasku vás uhrane

Nádherný svátek trubačů v Alsasku - Pfifferdaj

Mezi Porýnskou nížinou a pohořím Vogézy leží jeden z nejmenších, ale zato nejhezčích regionů Francie. Podzim je v...

Jak dostat mrtvého blíž k nebi. V Sagadě dávají rakve na skálu

Tradice zavěšování rakví na skály je v Sagadě stará až dva tisíce let.

Filipínská Sagada je jedním z míst, kde stále můžete zahlédnout rituální pohřbívání z dob dávno minulých. Odlehlé...

Trendy nejlepších restaurací světa. Co objevili čeští kuchaři na cestách?

Kachní prsa s kachními játry foie gras v La Verandě – inspirace ze Singapuru

Návštěva nejlepších restaurací světa je zážitek, na který se nezapomíná. Co všechno v nich hosty čeká, prozradí...



Najdete na iDNES.cz