Učebnice sexuálních poloh

Khadžuraho v indickém státě Madhjapradéš patří mezi ta místa, kam není snadné se dostat, ale návštěva rozhodně stojí za to. No, snadné to vlastně je, jen trochu nepohodlné. Někdo totiž dostal nápad (z více důvodů docela dobrý) postavit místní chrámy v (tehdy) izolované divočině, kde dávají sloni dobrou noc. Silnice proto není moc kvalitní a např. překonání 70 km mezi Khadžurahem a Satnou (železniční zastávka kde se přesedá při cestě z Khadžuraha do Váranásí) trvá autobusem 5 hodin! Už 30 let je sice v Khadžurahu letiště, ale to bylo cenově mimo moje možnosti.

Čím to, že i přes relativně obtížnou dostupnost se sem lidé ženou tak, že u chrámů vyrostlo celé městečko skládající se pouze z hotelů a restaurací? Samozřejmě je to sex. Ne sex ve formě prostitutek, ale sex kamenný. Chrámy plné soch v inspirujících polohách sexuálních radovánek.
 
 Východní skupina
 
Kodrcám si to na kole směr džajnské chrámy, míjejíce krávy na silnici a docela pěkné chaloupky u silnice. Tři nejdůležitější chrámy z východní skupiny jsou všechny na jednom nádvoří. Nepřekvapuje mě, že jsou zdobeny nádhernou a přesnou detailní prací mistrů kamenosochařů. Vždyť jsou to chrámy džajnské! Nikdy mě nepřestanou překvapovat fascinující výsledky jejich snahy. Každý chrám má jeden skvěle zdobený vchod a kolem dokola několik řad soch, většinou zobrazení bohů. Uvnitř je vždy socha toho boha, kterému je chrám zasvěcen.
Další chrámy východní skupiny jsou rozesety v okolí původní vesničky Khadžuraho. Tahle malinká vesnička mi přijde přinejmenším stejně zajímavá jako ony samotné roztroušené chrámy - malá, čistá(!), s pěkně upravenými domy a příjemnými a neagresivními obyvateli. Jízda bělocha na kole je zaujala (většina cizinců sem zavítá v rikše, pokud vůbec), ale nechovají se jako bych byl stroj na peníze.
 
 Západní skupina
 
Hlavní skupina chrámů, které se také říká „západní“, je tím, co tolik přitahuje turisty. Právě na těchto chrámech jsou zobrazeny ženy a sex. Chrámy stojí v parku, který obzvláště po monzunech nádherně barevně kvete a vytváří k jejich žluto-hnědé barvě křehký doplněk. Brzy ráno mají chrámy ještě medovou barvu a sochy, reliéfy a ozdoby vytvářejí fantaskní stíny. Už z dálky je to pastva pro oči a to ještě ani nezačal žádný sex! :-)

Parkem se dá udělat „kolečko“ vedoucí kolem všech chrámů. Chrámy se liší svojí velikostí i zdobením. Jedno ale mají společné - vždy několik řad skvělých soch kolem sikary (věže).

Hned na prvním velkém chrámu - Lakšmana - se architekt vyřádil. Kolem sikary jsou řady soch (oblečených) žen v různých pózách a zhruba ve výšce dvou metrů dvě řady erotických scén. Žádná měkota, ale pěkný porno. Kdybych neznal Kámasútru, řekl bych, že je to nejspíš první indická pornografie. Někde dokonce má být zobrazen muž souložící s koněm, ale ať se dívám jak se dívám, nikde jsem ho nenašel.

Řada lidí se ptá, proč vlastně erotické scény na chrámech v Khadžurahu jsou. Jedna z teorií říká, že měly být jakousi kamennou Kámasútrou pro mladé brahmánské mnichy, kteří vyrůstali odloučení od okolního světa. Podle další měly chránit chrámy před blesky, které by na ně mohla seslat bohyně deště Indra. Ta by totiž určitě nezničila něco, čím se tak ráda kochá. Nejpravděpodobnější ale je teorie, podle které sochaři prostě zobrazili život, k němuž samozřejmě patří i sex. Tuhle teorii podporuje i fakt, že výzdoba chrámů není jen samý sex. Ten je naopak spíš v menšině ve prospěch výjevů z běžného života - loveckých scén, hudebníků, hinduistických bohů a dalších. Přesto si lidé Khadžuraho jednoduše zúžili na erotiku a za ní sem také jezdí. Musím přiznat, že i mě sem přitáhla. Teď ale vidím, že erotika je jen malá část toho, co je v Khadžurahu k vidění.

Některé neerotické výjevy jsou jak na chrámu Lakšmana, tak na vzdálenějším Kandarija Mahadev. Ukázány jsou např. sloní zápasy, hudebníci, provokativně pózující mladé ženy a samozřejmě i sochy Višnua a Šivy.

Na chrámu Devi Džugadamba je kromě některých až artistických souložících poloh zobrazen třeba i učitel jenž přistihl žáka při onanii. Milostné scény opravdu nejsou žádný čajíček, a zajímalo by mě, jak to ti brahmánští kluci vlastně testovali... :-)

Erotika stranou, přeci jen jde pořád především o chrámu. Uvnitř každého z nich stojí socha boha, jemuž je chrám zasvěcen a i sochy kolem sikary jej často zobrazují. Je jen poněkud neobvyklé vidět sochu Višnua vedle souložící mladé (i když jen hliněné) dvojice, nebo osahávající se pár přímo uvnitř chrámu.

Na chrámu Čitragupta, jenž je zasvěcen slunečnimu bohovi Suryovi, je vytesán jedenáctihlavý Višnu s deseti jeho inkarnacemi a jednou hlavou samotného Višnua.
Takhle by se dalo popisem pokračovat, ale bez „obrazu“ to není ono. Nejvíc fascinující ovšem je, civilizace, která postavila podobnou „kroniku tehdejší doby“, včetně zobrazení intimního života, je dnes v situaci, kdy je sexualita potlačována. Přestože ženy nosí docela svůdná sárí, chodit na ulici třeba v šortkách a tílku stále působí směšně. Přesto je Indie samozřejmě velice liberální zemí v porovnání třeba se sousedním Pákistánem.

Další reportáže a fotografie Davida Kučery na adrese: http://www.bbraun.cz/cesty/


 

Jeden z mnoha chrámu v Khadžurahu.

Stěny chrámů jsou celé pokryté výjevy ze života.

Romantické obětí milenců vytesaných do kamene.

Učitel přistihl žáka při onanii.

Na prudérní Indii dosti odvážná vyobrazení.

Návody k sexuálním hrátkám v obrazech.