Na rozdíl od Karla Hynka Máchy nemůže jít současný poutník oblastí Ralska od vesnice k vesnici, ale bude se pohybovat liduprázdným územím nikoho. Po wehrmachtu, Československé lidové armádě a nakonec Rudé armádě totiž nezbyla ani jedna vesnice. Každá z nich zabrala větší území a zlikvidovala více stavení.
Jen ten, kdo se řídí předválečnými mapami generálního štábu, tak může v bývalých obcích najít pobořené rybníčky, propadlé sklepy a zbytky chlévů vydlabaných v pískovcových skalách. Vnímavý návštěvník dokonce pozná, kde spolu hraničily německý a český jazykový svět. Na sever a severovýchod od Mukařova k Českému Dubu se táhly výsostně německé Sudety, kde návsi byly osázeny statnými dubisky. Na západ k Bezdězu a na jih do vnitrozemí ukazují místa bývalých kostelů a kapliček staleté slovanské lípy. Největším turistickým magnetem opuštěné krajiny pod posledními výběžky Českého středohoří jsou hrady. Kdo pomine notoricky známý Bezděz, může francovkou namazat lýtka a vyrazit do prudkého kopce. Z Vranova totiž musí překonat v Čechách málokdy vídané převýšení čtyř set výškových metrů. Rodiče s dětmi a méně zdatní výletníci by si na výstup měli rezervovat aspoň tři hodiny. Za námahu to ovšem stojí, protože od strašidelného hradu na temeni kopce je za dobrého počasí letecký výhled do kraje. Pod hradby se dá sice od usedlosti Pavlín dojet i na horském kole, ale chce to velké plíce a silnou vůli. Sjezd k Vranovu naopak odvážné srdce, dobré brzdy a helmu. O něco jednodušší je výstup k Děvínu. Na horském kole lze vyjet po staré cestě až k bývalé bráně. Hlavně děti by si neměly doma zapomenout baterku, protože u stezky pod jižními hradbami zve do útrob skály nízká štola. Je asi dvacet metrů dlouhá a horníci se dostali skrz pískovec až na čedičové jádro skály. Zřejmě přitom hledali pramen vody. I když štola tvoří jakési písmeno T, nečeká v ní návštěvníky žádná záludná propast nebo volné kamení, ale pouze zážitek ze stísněného podzemí. Přestože je zřícenina Děvína ukryta v lese, je dobře vidět umělé Hamerské jezero hluboko pod kopcem. »Támhle byla soukromá pláž Antonína Zápotockého,« ukazuje z hradeb přes vodu ke staré klouzačce ukryté v mladých břízkách Milan Suchý, který zde sloužil jako správce vojenské rekreační osady. Poukazuje i na další upomínku socialistických časů, nedaleký pomník hrdiny Sovětského svazu generálmajora Antonína Sochora. Na křižovatce uprostřed lesů poblíž zříceniny hradu Stohánku v noci narazil do neosvětleného náklaďáku. Protože to bylo v roce 1950, kdy se začali bolševici navzájem vyvražďovat, objevila se i domněnka, že náklaďák stál na obvyklé Sochorově cestě úmyslně. Strašidelné vzpomínky na sovětskou okupaci zase vzbuzují všudypřítomné vojenské ubikace, pozorovací stanoviště střelnic a dokonce celá opuštěná městečka. Všechna jsou pospojovaná lesními silničkami a tak jsou pro cyklistu jako přeludy. Tu se z lesa vynoří panelák, tu vepřín a jinde bíle kachlíkovaná věž. Po pár minutách jízdy všechno zase milosrdně zmizí v zeleni. A nikde ani živáčka. Jen houbaři občas ještě narazí na věnce polozasypaných pěchotních zákopů na okrajích skalních srázů, lesů a na strategických návrších. Největším monumentem z této doby je letiště Hradčany, kde přistávaly nejnovější verze sovětských stíhaček připravených bránit socialismus a mír. Návštěvník si zde může detailně prohlédnout, jak vypadaly betonové kryty právě na tyto stroje, přistávací dráhy a dohadovat se, kde bylo jaké obslužné pracoviště. Jen musí dávat pozor na chaoticky přistávající soukromá letadélka a mezi nimi kličkující motocyklisty a řidiče, kteří zkoušejí největší rychlosti svých plechových ořů. Kdo má dost pohledů na zničené sudetské vesnice a opuštěná vojenská městečka, může zamířit na leteckou střelnici u bývalého Kracmanova a na křižovatce silnic Kuřívody - Na Pince a Mukařov - Mimoň vychutnat kuriózní rozhled. Jsou odtud vidět do tří světových stran rozestavené kupy Bezdězu, Ralska a Ještědu, které přibližně vymezují, kde ještě před deseti lety neomezeně vládla sovětská vojenská technika.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT
Pro pěší je nejlépe dojet autobusem do Kuřívod, Hamru nebo Mukařova, které stojí přímo na hranicích bývalého vojenského pásma. Je nutno počítat s tím, že autobusy jezdí jen párkrát za den. Cyklisté mohou vyrazit od vlaku v Mnichově Hradišti nebo Mimoni. I když je celá oblast protkána asfaltovými silničkami, je na ně vjezd zakázán, a tak auto je třeba odstavit v nejposlednější vesnici. Místních se na cestu raději neptejte, protože většinou nemají tušení, jak se dříve vesnice jmenovaly a kam dnes vedou asfaltové silnice.
ZÁSOBY S SEBOU
V popisované oblasti není ani jeden obchod či restaurace. Proto je nutno si vzít všechno s sebou. V pískovcové krajině je dokonce nouze i o vodu. Prameny pitné vody jsou v osadě Pytlíkovský mlýn ve studni u mostu, v lesní studánce u silnice pod opuštěným městečkem Jablonec a na okraji pobořeného rybníka v bývalých Holičkách.
MAPY A PRŮVODCE
Mapu oblasti vydal Klub českých turistů pod názvem Máchův kraj. Turisticko-horolezecký průvodce Kummergebirge und andere Gebiete Nordböhmens (1996) je sice německý, ale uvádí české názvy a podrobné plánky. Je k dostání v některých turistických obchodech.
INTERNET
Přehled podzemních prostor v bývalém vojenském pásmu Ralsko a horolezecký průvodce po skalách v údolí Zábrdky s možnostmi trampského přenocování lze najít na adrese www.cdfe.cz/humanita.
VOLNĚ PŘÍSTUPNÉ OBJEKTY
Komplex letiště Hradčany, Nový Dvůr, Svébořice, Jablonec, Prosíčka, posádka jižně od Jezovské hory, posádka nad Skelnou hutí
HRADY
Bezděz, Ralsko (zřícenina), Děvín (zřícenina), Zásadky (zřícenina), Stohánek (zbytky), Hradový vrch (zbytky), Kuřívody (nepřístupná tvrz)
* * *
Tehdy...
Katedrála v německém Bamberku bude pomalu slavit tisíc let svojí existence. Za tu dobu prošla mnoha stavebními úpravami a přestavbami. Na reprodukci je zachycen její interiér z doby baroka.
Nyní...
Od barokní doby se v katedrále mnohé změnilo, přesto si vnitřní prostor zachoval svůj monumentální ráz, který i dnes obdivují všichni návštěvníci, kteří do nejvýznačnější bamberské stavby zavítají.
Jen ten, kdo se řídí předválečnými mapami generálního štábu, tak může v bývalých obcích najít pobořené rybníčky, propadlé sklepy a zbytky chlévů vydlabaných v pískovcových skalách. Vnímavý návštěvník dokonce pozná, kde spolu hraničily německý a český jazykový svět. Na sever a severovýchod od Mukařova k Českému Dubu se táhly výsostně německé Sudety, kde návsi byly osázeny statnými dubisky. Na západ k Bezdězu a na jih do vnitrozemí ukazují místa bývalých kostelů a kapliček staleté slovanské lípy. Největším turistickým magnetem opuštěné krajiny pod posledními výběžky Českého středohoří jsou hrady. Kdo pomine notoricky známý Bezděz, může francovkou namazat lýtka a vyrazit do prudkého kopce. Z Vranova totiž musí překonat v Čechách málokdy vídané převýšení čtyř set výškových metrů. Rodiče s dětmi a méně zdatní výletníci by si na výstup měli rezervovat aspoň tři hodiny. Za námahu to ovšem stojí, protože od strašidelného hradu na temeni kopce je za dobrého počasí letecký výhled do kraje. Pod hradby se dá sice od usedlosti Pavlín dojet i na horském kole, ale chce to velké plíce a silnou vůli. Sjezd k Vranovu naopak odvážné srdce, dobré brzdy a helmu. O něco jednodušší je výstup k Děvínu. Na horském kole lze vyjet po staré cestě až k bývalé bráně. Hlavně děti by si neměly doma zapomenout baterku, protože u stezky pod jižními hradbami zve do útrob skály nízká štola. Je asi dvacet metrů dlouhá a horníci se dostali skrz pískovec až na čedičové jádro skály. Zřejmě přitom hledali pramen vody. I když štola tvoří jakési písmeno T, nečeká v ní návštěvníky žádná záludná propast nebo volné kamení, ale pouze zážitek ze stísněného podzemí. Přestože je zřícenina Děvína ukryta v lese, je dobře vidět umělé Hamerské jezero hluboko pod kopcem. »Támhle byla soukromá pláž Antonína Zápotockého,« ukazuje z hradeb přes vodu ke staré klouzačce ukryté v mladých břízkách Milan Suchý, který zde sloužil jako správce vojenské rekreační osady. Poukazuje i na další upomínku socialistických časů, nedaleký pomník hrdiny Sovětského svazu generálmajora Antonína Sochora. Na křižovatce uprostřed lesů poblíž zříceniny hradu Stohánku v noci narazil do neosvětleného náklaďáku. Protože to bylo v roce 1950, kdy se začali bolševici navzájem vyvražďovat, objevila se i domněnka, že náklaďák stál na obvyklé Sochorově cestě úmyslně. Strašidelné vzpomínky na sovětskou okupaci zase vzbuzují všudypřítomné vojenské ubikace, pozorovací stanoviště střelnic a dokonce celá opuštěná městečka. Všechna jsou pospojovaná lesními silničkami a tak jsou pro cyklistu jako přeludy. Tu se z lesa vynoří panelák, tu vepřín a jinde bíle kachlíkovaná věž. Po pár minutách jízdy všechno zase milosrdně zmizí v zeleni. A nikde ani živáčka. Jen houbaři občas ještě narazí na věnce polozasypaných pěchotních zákopů na okrajích skalních srázů, lesů a na strategických návrších. Největším monumentem z této doby je letiště Hradčany, kde přistávaly nejnovější verze sovětských stíhaček připravených bránit socialismus a mír. Návštěvník si zde může detailně prohlédnout, jak vypadaly betonové kryty právě na tyto stroje, přistávací dráhy a dohadovat se, kde bylo jaké obslužné pracoviště. Jen musí dávat pozor na chaoticky přistávající soukromá letadélka a mezi nimi kličkující motocyklisty a řidiče, kteří zkoušejí největší rychlosti svých plechových ořů. Kdo má dost pohledů na zničené sudetské vesnice a opuštěná vojenská městečka, může zamířit na leteckou střelnici u bývalého Kracmanova a na křižovatce silnic Kuřívody - Na Pince a Mukařov - Mimoň vychutnat kuriózní rozhled. Jsou odtud vidět do tří světových stran rozestavené kupy Bezdězu, Ralska a Ještědu, které přibližně vymezují, kde ještě před deseti lety neomezeně vládla sovětská vojenská technika.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT
Pro pěší je nejlépe dojet autobusem do Kuřívod, Hamru nebo Mukařova, které stojí přímo na hranicích bývalého vojenského pásma. Je nutno počítat s tím, že autobusy jezdí jen párkrát za den. Cyklisté mohou vyrazit od vlaku v Mnichově Hradišti nebo Mimoni. I když je celá oblast protkána asfaltovými silničkami, je na ně vjezd zakázán, a tak auto je třeba odstavit v nejposlednější vesnici. Místních se na cestu raději neptejte, protože většinou nemají tušení, jak se dříve vesnice jmenovaly a kam dnes vedou asfaltové silnice.
ZÁSOBY S SEBOU
V popisované oblasti není ani jeden obchod či restaurace. Proto je nutno si vzít všechno s sebou. V pískovcové krajině je dokonce nouze i o vodu. Prameny pitné vody jsou v osadě Pytlíkovský mlýn ve studni u mostu, v lesní studánce u silnice pod opuštěným městečkem Jablonec a na okraji pobořeného rybníka v bývalých Holičkách.
MAPY A PRŮVODCE
Mapu oblasti vydal Klub českých turistů pod názvem Máchův kraj. Turisticko-horolezecký průvodce Kummergebirge und andere Gebiete Nordböhmens (1996) je sice německý, ale uvádí české názvy a podrobné plánky. Je k dostání v některých turistických obchodech.
INTERNET
Přehled podzemních prostor v bývalém vojenském pásmu Ralsko a horolezecký průvodce po skalách v údolí Zábrdky s možnostmi trampského přenocování lze najít na adrese www.cdfe.cz/humanita.
VOLNĚ PŘÍSTUPNÉ OBJEKTY
Komplex letiště Hradčany, Nový Dvůr, Svébořice, Jablonec, Prosíčka, posádka jižně od Jezovské hory, posádka nad Skelnou hutí
HRADY
Bezděz, Ralsko (zřícenina), Děvín (zřícenina), Zásadky (zřícenina), Stohánek (zbytky), Hradový vrch (zbytky), Kuřívody (nepřístupná tvrz)
* * *
Tehdy...
Katedrála v německém Bamberku bude pomalu slavit tisíc let svojí existence. Za tu dobu prošla mnoha stavebními úpravami a přestavbami. Na reprodukci je zachycen její interiér z doby baroka.
Nyní...
Od barokní doby se v katedrále mnohé změnilo, přesto si vnitřní prostor zachoval svůj monumentální ráz, který i dnes obdivují všichni návštěvníci, kteří do nejvýznačnější bamberské stavby zavítají.
