U Niagary bez romantiky

- Kdo někdy doma v Česku pobyl u táborového ohně,pravděpodobně si vzpomene na tuhle píseň: "Temně hučí Niagara, temně hučí do noci..." Jestli jste někdy snili o tom, jaká panenská příroda vás čeká u proslulých vodopádů na řece tekoucí podél kanadsko-americké hranice mezi jezery Erie a Ontario, tak vězte: žádná romantika to není. Zhruba v půli cesty mezi kanadským Torontem a americkým Buffalem ležící Niagarské vodopády, patrně nejznámější, třebaže se svými třiapadesáti metry zdaleka nikoli nejvyšší přírodní div svého druhu, jsou turistickou atrakcí se vším, co k tomu patří.

Loď u vodopádu | foto: ARCHIV

Proto čekat, že se k nim budete prodírat divočinou a posedíte na břehu Niagary jako tramp, je úplně zbytečné. To se spíš připravte v přilehlých městech Niagara Falls - ať už americkém, či kanadském na davy lidí a všudypřítomné obchůdky s převážně kýčovitými suvenýry. Na kanadském břehu najdete dokonce malou repliku Jurského parku, spoustu muzeí voskových figurín, rovnou u vodopádu stojí i luxusní hotely světových řetězců, oblíbená útočiště čerstvě sezdaných párů. A temný hukot? Bude ho mít na svědomí spíš ruch města než padající voda. Turistům je podřízeno úplně všechno. Dokonce i množství vody,které steče přes hranu vodopádu. Ohromný potenciál, který v sobě skrývá vodní masa, se přes den prezentuje v plné síle bezmála tří tisíc krychlových metrů za vteřinu očím a objektivům fotoaparátů, zatímco v noci je průtok Niagary v jejím nejznámějším místě poloviční. Velká část vody je odváděna podzemními tunely do elektráren níže po proudu řeky. Ovšem navečer sílu "oslabených" Niagarských vodopádů umocňuje jedenadvacet xenonových reflektorů, které každou chvíli mění barvy. Má to jednu výhodu, není vidět hnědá pěna ze znečištěné niagarské vody. Duhové barvy, jakými září padající voda v noci, lze s trochou štěstí spatřit ve vodní tříšti nad hladinou řeky i ve dne. Občasná duha je podle legendy duch mladé indiánské ženy, která kdysi raději ukončila svůj život v kanoi na vodopádech, než by se z donucení vdala. Jmenovala se Maid of the Mist. Stejné jméno nesou i motorové lodi, které vyplouvají z kanadské i americké strany a zavezou vás podél rovného, přece jen slabšího amerického vodopádu až téměř pod hranu mohutného kanadského, pro svůj charakteristický tvar koňské podkovy zvaného Horseshoe Falls. Během těch pár minut v tříšti pod ním, kdy motor lodi pracuje naplno, jen aby přemohl proud a udržel plavidlo na místě,vám přijde vhod pláštěnka, kterou dostanete s lístkem za 10,65 kanadských dolarů. Téměř nerušený hukot vodopádů si můžete vychutnat přímo "v jámě lvové", v tunelu za kanadským vodopádem. Když se na chvíli zastavíte, zaposloucháte a sáhnete si na stěnu, ucítíte sílu vodopádu. Ten tunel se jemně chvěje. V ceně 5,25 dolarů je opět zahrnuto oblečení do deště, které oceníte nejen u dvou průhledů z tunelu skrz vodopád, ale i na vyhlídkové plošině pod hranou. Originální pohled skýtá vyhlídková věž Skylon s otáčivou restaurací ve výši 250 metrů, kam vás výtah vyveze za 8,50 dolarů během 52 vteřin. Vidět je přes Ontarijské jezero až do Toronta. Niagarské vodopády lákají i dobrodruhy. Pokoušejí se je zdolat všelijak, na kajaku či vodním skútru, nejčastěji však v sudu. První úspěšnou prý byla v roce 1901 Američanka Annie Taylorová. V roce 1960 při koupání v plovacím kruhu unesl proud k vodopádům sedmiletého Kanaďana Rogera Woodwarda. Zázračně přežil a po vylovení údajně s pláčem sliboval, že už to víckrát neudělá. Úspěch slavil i Čechokanaďan Karel Souček (původem ze Sedlčan). Za překonání vodopádů v barelu v roce 1984 získal nejen trochu slávy, ale zaplatil také pokutu 500 dolarů. Američan Steve Trotter a Kanaďan Dave Monday sjeli vodopády v barelu v osmdesátých letech dokonce dvakrát. Pokoušet se tyto borce napodobit však místní policie rozhodně nedoporučuje. Mnoho odvážlivců nepřežilo. A pokud se náhodou neudusíte v sudu, tak jako jistý Řek, který uvízl na čtrnáct hodin pod hranou, než ho vodní živel vydal, zaplatíte dnes už 5000 dolarů pokuty.

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT

Přímo do kanadského Toronta, vzdáleného od Niagarských vodopádů devadesát minut jízdy, létají z Prahy několikrát týdně České aerolinie.Na letišti si lze pronajmout osobní vůz anebo využít služeb místních dopravních společností. Nejlevnější je autobus Greyhound Canada (tel.: [phone]), který však jezdí pouze z centra Toronta. Jízdenka k vodopádům stojí 18,83 dolarů. Přímo z Pearsonova letiště vyjíždějí minibusy společnosti Niagara Air Bus (tel. [phone]) za 43,87 dolarů, vyplatí se rezervovat si cestu předem, pak vyjde levněji.

KDY SE TAM VYPRAVIT

Niagarské vodopády mají své kouzlo v létě i v zimě.V létě je výhodné zarezervovat si na místě ubytování, hodláte-li u vodopádů přenocovat. V zimě nejezdí loď pod hranu.

DALŠÍ LÁKADLA

Níže po proudu Niagary na kanadské straně jsou další atrakce: mimo jiné motýlárium, botanická zahrada, golfové hřiště či lanovka Spanish Aero Car nad peřejemi s takzvaným whirlpoolem, což je zákrut řeky, kde se voda točí dokola. Dopravu od vodopádů zajišťují People Mover Buses, jezdící každých dvacet minut. Jízdenka stojí 4,50 dolarů. Další informace na www.niagara parks.com.