U nás je bezpečno, láká turisty Egypt

Kočí v drožce, která vozí turisty po hlavní ulici egyptského Luxoru, převezme od cizince peníze a pak mírně požádá: "Dejte bakšiš koňovi..." Jindy by to, co řekl, bylo k smíchu. Tentokrát za tím není jen rutinní snaha vyždímat z turisty co nejvíc; z hlasu je slyšet naléhavá nouze. Prodavač suvenýrů v Údolí králů na protilehlém břehu Nilu nemá chuť přijít o zákazníka, i když cena klesla už hodně nízko. Nakonec rezignuje: "Dejte mi, co chcete. Doba je zlá." Tak krvácí Egypt, vedlejší oběť atentátů z 11. září a války proti terorismu.

Když Egypťan Muhammad Atta vedl letoun proti první věži Světového obchodního centra, mířil tím i na vlastní zemi. Egypt je islámský stát, proto se stal v očích mnoha lidí nebezpečným cílem. Turisté se rozhodli raději oželet pyramidy i plavby po Nilu. Měli pocit, že tak to pro ně bude bezpečnější. Tím však pouštějí Egyptu žilou.

Z peněz turistů dosud žil velký kus země kolem Nilu: více než desetinu hrubého produktu tvoří příjmy z turistiky, v níž pracuje přes tři miliony Egypťanů. Egypt vlastně neměl lepší průmyslové odvětví než turistiku a pyramidy i přes své stáří byly jeho nejlepším strojem na peníze. Vydělávat může každý.

Hlídač v Karnaku vám ukáže, že nejlepší záběr získáte, když si stoupnete o tři metry dál - a chce bakšiš. "Psst," syknou na vás významně dělníci na vykopávkách a skrytě ukazují "zaručeně pravou" vykopávku, kterou zrovna teď našli a nabízejí ji pod rukou. Avšak z kohoutku, z něhož dohromady proudilo skvělých čtyři a půl miliardy dolarů ročně, teď jen kape. "Vedli jsme si výborně prvních osm měsíců a deset dnů loňského roku," říká při setkání s lehkou hořkostí egyptský ministr turistiky Mamdúh Beltagi. "Následující den začala velmi komplikovaná krize." Je viditelná na první pohled.

U pyramid v Gíze je jen málo cizinců, a pokud je tam na chvilku nával, pak proto, že zrovna dorazila velká skupina Egypťanů. Luxor je jako vymetený a u hrobek v Údolí králů už se nemusí skoro čekat. Také hotely se zdají být poloprázdné. Prodavači se očividně nudí. Egypt to považuje za velkou nespravedlnost a teď potí krev, jak se snaží, aby svět přesvědčil, že je zcela bezpečný. To má přitáhnout turisty zpět. Je to úplná ofenziva šarmu. Ministr turistiky si dokonce udělá čas na skupinu českých novinářů: "Jsme opravdu bezpečná země, daleko od krizí."

Egypťané, zdá se, mají nějakou soutěž v tom, kdo za den častěji řekne "Welcome to Egypt" - Vítejte v Egyptě. (Nejsou to Američané, a tak i kormidelník na nilské plachetnici dobře ví, že Česká republika vznikla z Československa a ještě existuje i Slovensko.) Člověk se cítí bezpečně i v uličkách chudých slumů šestnáctimilionové Káhiry, když na ně padá tma. "Za čtyři roky jsme tady neměli jediného turistu, který by byl okraden," říká česká velvyslankyně Dana Huňátová. Vedoucí zastoupení Českých aerolinií František Rajchl dodává: "Moje žena jde klidně o půlnoci sama nakupovat. Opravdu, cítím se tady úplně bezpečně."

Někdy se však člověk musí cítit bezpečně navzdory hlavním samopalů, které mu mají bezpečí zajistit. Policejních hlídek je v místech, kde se pohybují turisté, jako vojáků na Maginotově linii. Turisty by to mohlo skoro i vystrašit - před několika lety islámští fundamentalisté, jejichž byl Egypt prvním domovem, cizince krvavě zmasakrovali. Dělat však prosté rovnítko mezi islámem, arabismem a terorismem je podle ministra takový nesmysl, že na okamžik až zvýší hlas. "My jako podhoubí terorismu? Nám se teroristy naopak podařilo vykořenit - a oni přesídlili do Evropy, kde klidu žijí."

Ministr Beltagi tvrdí, že hlídky policie - například u pyramid jezdí na velbloudech - jsou jen pro oko. "Tu hlavní bezpečnost zajišťují tajné služby v zákulisí. Policisté jsou tady proto, aby byli viditelní a poskytovali odstrašení." Je to opravdu viditelné odstrašení.