Památky musí žít. Ministr Václav Jehlička chce připravit novou koncepci péče o památky.

Památky musí žít. Ministr Václav Jehlička chce připravit novou koncepci péče o památky. | foto: David Port

U demolice jsem cítil vztek a bezmoc, říká ministr

  • 7
Ministr kultury Václav Jehlička nedokázal zabránit bourání přerovského historického domu Trávník. Jen demolici pozoroval a bránil.

* Co jste cítil?

Vztek. Bezmocnost, protože funkce ministra je spojena s mocí, ale já jsem cítil bezmoc a vztek. Říkal jsem si, proč se likviduje něco, co lidé chtějí zachovat?

* Byl dům opravdu tak významný?

V roce 1996 rozhodlo ministerstvo, že spolkový dům zůstane na seznamu památek. Byl totiž původně zapsán jako památka dělnického hnutí.

Ale když se přeneseme do poloviny dvacátých let minulého století a uvědomíme si, že dělníci (a nemuseli to být žádní komunisté) si ze svých peněženek postavili spolkový dům a najali kvalitního architekta, tak to přece není nic špatného. Proto také v roce 1996 ministerstvo rozhodlo, že dům zůstane na seznamu.

Ono to je ještě trochu jinak: za komunistické éry byly kvóty na zápis běžných památek malé, naopak byly velké tlaky na zápis dělnických památek. Spousta památek se proto zapisovala právě do kategorie památek dělnického hnutí.

Ten dům byl nicméně takzvaně "odpamátněn“, později se ukázalo, že nesprávně. Náměstek ministra nepřípustně zasáhl do správního řízení. Tam tedy bylo pochybení. Ale trestní odpovědnost není a ti odpovědní lidé na ministerstvu už nepracují.

* Nešlo demolici později zabránit?

V okamžiku, kdy se přistoupilo k demolici, někteří členové nově zvoleného zastupitelstva poslali na ministerstvo žádost, zda není možné spolkový dům Trávník znovu zařadit na seznam. Ale v té době už se k němu blížily bagry.

Vědělo se, že pracoviště Národního památkového ústavu v Olomouci nesouhlasilo se zrušením památkové ochrany. Ministerstvo proces prohlášení znovu zahájilo, ale bohužel už se to stihnout nepodařilo.

* Mnoho jiných památek pomalu chátrá. Proč?

Část památek chátrá kvůli nevyjasněným vlastnickým vztahům či nejasnému využití. V tomto případě se často jedná o venkovské zámky a kláštery. Vlastníci si s nimi nevědí rady. Už od devadesátých let se proto diskutuje o záměru vytvořit společný program jejich využití. Například ve Španělsku existuje systém hotelů zvaný Paradores, které se nacházejí v zámcích, hradech, klášterech či pevnostech. Jde o to, že v určitém systému památky mohou žít, ale samostatně obtížně. Památky se také musí zapojit do rozvoje regionu.

* Chátrá i vila Tugendhat, památka UNESCO. Není to ostuda?

Ano, zvlášť pro vlastníka této mimořádné a ojedinělé stavby.

* Jste pro vrácení původním majitelům?

Vše má být vráceno. Jako ministru kultury mi však nenáleží zasahovat do majetkoprávních vztahů. Podporuji pochopitelně jakékoli řešení, které tuto mimořádnou památku zachová v její autentické podobě a přinese její důstojné využívání.

* Zatímco některé památky chátrají, policie šetří podezření z předražených rekonstrukcí...

Policie šetřila obecně poskytování finančních dotací na investiční výstavbu. Vyšetřování zahájila na podzim minulého roku a výsledky neznám. Minulé vedení ministerstva jí umožnilo přístup k materiálům, to bylo všechno.

* Víte o lidech spojených s předraženými zakázkami?

Na ministerstvu probíhá vyšetřování spojené s působením bývalého zaměstnance ministerstva pana Ctirada Vrány. To je jediné, co vím.

* A jsou rekonstrukce předražovány?

Předražování nemůžeme vyloučit, ale příspěvky, které ministerstvo dává na rekonstrukci, nejsou ve výši sta procent. Základem jsou vždy peníze vlastníka, dále přispívá obec nebo kraj. Pokud by se to předražovalo, zúčastnění by na tom prodělávali. Což nemá logiku.

Tyto programy jsou nastaveny tak, aby bránily předražování. Ale když k předražení dojde, památkový odbor má pracovníky, kteří to kontrolují a dotace zastaví. I takové případy už byly. Navíc vše podléhá zákonu o zadávání veřejných zakázek.

* Dá se odhadnout, kolik peněz bývá proinvestováno zbytečně?

Většina starostů, poslanců a senátorů považuje dotační programy na památkovou péči za nejprůhlednější ze všech státních dotačních programů. Především jde o program Regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón a program Záchrany architektonického dědictví.

Žádosti jsou posuzovány orgány obcí, krajů a zvláštními komisemi. Ale peněz na památky je tak málo, že považuji za nepravděpodobné, že by docházelo k nějakým zbytečným obnovám. Uspokojuje se zlomek žadatelů.

PŘEČTĚTE SI:
Minulost jako byznys aneb památky v průšvihu

,