Snídaně s vránami
K táboření jsme si vybrali West MacDonnell National Park. Přestože bývá k ránu kolem nuly, rozhodli jsme se, že si vychutnáme noc plnou hvězd a přespíme pod širákem. Trochu jsme vymrzli, ale stálo to za to.
Časně ráno nás probudily svým křikem australské vrány (crows), černí ptáci se světlým okem, vyskytující se prakticky po celé Austrálii a živící se zdechlinami či zbytky jídla po lidech.
A tihle naši ranní hosté nejen že nás probudili, ale také se hned dožadovali nějaké vydatné snídaně. Netrpělivě zkoumali vše, co jsme nechali na stole, dokonce se pustili i do tabáku a velkých tvrdých plodů, které jsme si chtěli odvézt jako suvenýr.
Tito ptáci jsou navíc zajímaví svou neskutečnou hovorností, dokážou vytvářet takové zvuky a pazvuky, že namísto toho, abyste se na ně za brzké probuzení zlobili, stanete se jejich zaujatými posluchači.
Po tomhle ranním představení jsme se pomalu sbalili a vyrazili směrem k Alice Springs.
Proměna krajiny
Nejvyšší vrcholy pohoří Macdonnel Ranges dosahují až 1600 metrů nad mořem. Zaujalo nás, že jednotlivé horniny hýří rozličnými barvami a mají také různou kvalitu.
Geologové by nám jistě dali uspokojivou odpověď, my jsme si ale mohli jen domýšlet, co že neuvěřitelného se tady v průběhu věků dělo. Původně kompaktní masiv pohoří narušila voda - většinou přítoky řeky Finke.
|
Australské krátery mají magickou sílu |
|
Uluru: šplhali jsme na zkamenělé vejce |
Potoky, ač jsou po většinu roku bez vody, dokázaly vyhloubit typické úzké rokle a soutěsky o šířce někdy sotva pár metrů, zato však pořádně hluboké. Lemují je stometrové svislé stěny červeně zbarvených křemenců. V některých soutěskách, chráněných před sluncem, se drží v tůních a jezírkách voda.
V okolí je sporá, ale zajímavá vegetace, vedle eukalyptů tu rostou cykasovité rostliny a endemická palma Livistona mariae. Nejznámější a nejnavštěvovanější roklí pohoří je rokle Finke Gorge. Nachází se ve stejnojmenném parku Finke Gorge National Park.
