Rakouské úřady přitom této vesničce poskytly příkladnou pomoc. V neposlední řadě pak galtürské neštěstí pomohlo zdokonalit protilavinová opatření napříč celými Alpami.
Nejhorší lavina v Alpách za 50 let
První měsíce i roky po katastrofě, která připravila o život 31 lidí (místních obyvatel i zahraničních turistů), však byly hodně těžké. Obří lavina, nejstrašnější v Alpách za dlouhých 50 let, doslova smetla celé domy. Lidé se jen těžko vzpamatovávali z šoku a ničivých škod. Moc dobře přitom věděli, že zdaleka nestačí jen odklidit trosky a postavit nové domy. Bylo absolutně jasné, že když neudělají zásadní opatření, jak podobné lavině v budoucnu zabránit, tak už nikdy do Galtüru žádní turisté nepřijedou.
Jakmile roztál sníh a podařilo se odvézt poslední trosky, začali ve středisku zaprvé s důkladnou rekonstrukcí, zadruhé pak s pomocí specialistů z celé země intenzivně přemýšlet, jak podobnému neštěstí v budoucnu zabránit.
Kdo v této zapadlé části Tyrolska na švýcarských hranicích někdy byl, ví, že museli zprvu jen těžko překonávat pesimismus. Prudké svahy tří horských masivů se zvedají z cca 1 600 metrů vysoko položené vesnice prakticky rovnou do závratné výšky až 2 600 metrů. A to často hned za posledními domy, které lemují hlavní silnici. Co jiného dělat, než vesnici někam přestěhovat?
Vytrvalost horalů i lavinoví experti
I v tomto kritickém okamžiku se možná projevila staletá vytrvalost a neústupnost horalů, jejichž předkové sem přišli na začátku 14. století až ze švýcarského Wallisu, později pak z rétorománsky mluvících oblastí. Pod dohledem lavinových expertů začali v Galtüru stavět nejen mnohem pevnější a odolnější domy, ale také mohutné kamenné bariéry kolem nich. Často v jejich přímé blízkosti. Některé mají desítky metrů, nejdelší ochranná zeď je pak dlouhá přes 300 metrů a má přes deset metrů na výšku.
Zároveň vysoko na svazích po obou stranách údolí začali montovat v několika řadách nad sebou masivní kovové protilavinové konstrukce.
Ale to byla jen část preventivních opatření. Na svazích kolem Galtür, a nejenom tam, umístili specialisté i systém automatických monitorovacích meteorologických stanic s kamerami, které zaznamenávají nejen výšku a kvalitu sněhu, ale také směr a rychlost větru. Jakmile se vytváří lavinové nebezpečí, masy sněhu se začínají hned v noci odstřelovat.
Stěna odolá tlaku 11 tun na metr čtvereční
Ve vesničce vzniklo jako integrální součást největší ochranné bariery i vzdělávací muzeum "Alpinárium". Jeho zadní stěna, vybudovaná přesně v místě, kde nejhůře udeřila lavina v roce 1999, je dlouhá 345 metrů, vysoká 11 metrů a měla by odolat tlaku 11 tun na čtvereční metr. Multifunkční budova má i své záchranné centrum v případě neštěstí a podzemní garáže pro 70 vozů.
Veškerá bezpečnostní opatření v Galtür přišla na miliony eur. Ale podle místních i odborníků se to bohatě vyplatilo. Jedna z největších lavinových tragédií v dějinách a následná opatření totiž napomohla nejen této vesnici na konci světa a novému rozvoji turistického ruchu, ale výrazně zvýšila povědomí o lavinách a zlepšila lavinovou prevenci v celém Rakousku a dokonce i za jeho hranicemi.
Galtür očima místních"Letos o hlavní sezoně tu máme zase skoro vyprodáno. Galtür platí za menší, klidnější a hlavně levnější alternativu nedalekého superstřediska a království nočních aprés ski - Ischglu," říká majitel velkého galturského hotelu Fluchthorn Johann Ojster. "Mnoho turistů se proto rozhodne bydlet tady v Galtüru a do Ischglu dojíždět. Ale i zde přímo na kraji vesnice máme 40 kilometrů hezkých sjezdovek," dodává. "Klientela je tu velmi mezinárodní. Právě teď tu jsou s vámi kromě Rakušanů, Němci, Nizozemci, Britové, Bulhaři, Rumuni i Rusové." První turisté s lyžemi sem podle majitele hotelu přicházeli v 60. letech minulého století. Už v roce 1960 se pak prý Galtür pyšnil nejdelším vlekem v celém Rakousku. Byl dlouhý 1 600 metrů. |