Šanghaj není jako Brno. Netradiční pohled na život v čínské metropoli

Navštívit Šanghaj je něco jako jet na seznamovací kurz na škole. Probudí ve vás zvědavost, poznáte plno nového a nakouknete pod pokličku neznáma, celek vám však stále uniká. Šanghaj je dostatečně světová na to, abyste našli podobnosti s domovem, ale zároveň už dostatečně čínská na to, abyste si začali zvykat na nová pravidla.
Výhled na panorama města z Shanghai Tower

Výhled na panorama města z Shanghai Tower | foto: Anna Barochovápro iDNES.cz

Do Šanghaje jsem přiletěla z Hongkongu a na plno věcí už jsem byla nachystaná. Přesto, když si cestou do metra projdete osmým bezpečnostním rámem u vstupu, začne vás to tak nějak štvát. Když přitom musíte pokaždé shazovat krosnu a vyndávat pití, tak už ten úsměv a politicky korektní vystupování taháte až z paty.

Snad nejhorší je, když si spletete východ a potřebujete se vrátit, abyste se ve spleti chodeb našli. Myslíte si, že to jde obejít? Myslíte špatně – hezky bezpečnostní kontrolou tam a zpátky… I když jste se otočili na patě prakticky hned za rámem.

Zdálo by se, že tomuto dozoru uniknete v autobusech. Rentgeny sice odbouráte, ale i tak vás hlídá decentní uniformovaný doprovod. O všudypřítomných kamerách není potřeba se zmiňovat.

Ale Čína v tomto směru sází na jednoduchou strategii – být vidět a demonstrovat svou sílu. A také náležitě prodat své úspěchy.

I proto tak v metru vidíte na panelech kromě reklam čas od času i sestřih videí, která ukazují, se kterým s velkých politiků se potkal čínský prezident.

Šanghaj jako Brno?

Když se ale proderete všemi bezpečnostními kontrolami, máte před sebou celou Šanghaj. A ta, navzdory všem poznámkám, co o ní leckdo utrousí, rozhodně stojí za návštěvu. Mě uchvátila natolik, že jsem v ní zůstala o několik dní déle, než jsem původně plánovala. Kamarád žijící v Hongkongu tvrdí, že Šanghaj je jako Brno. „V noci super, ale co tam chceš dělat přes den?“ Tož čtěte, děcka!

Celé město je protkané cyklistickými stezkami. Pro místní je to nejlepší doprava a věřím, že nejlepší. Toto stojí zato si víc nastudovat předem. Kdybych jela podruhé, bez kola bych v tom městě být nechtěla.

Historické jádro Šanghaje

V daném čase jsem ale narážela na problém s absencí čínské kreditky a nebyla dostatečně důsledná při autorizaci. Ona totiž i ta aplikace na půjčení kola po vás bude chtít veškeré údaje, sken pasu a fotku v přesně daném rozlišení. Nenechte se odradit, když vám první nevezmou, tak jako já. Podle místních to chce dva tři pokusy, než to systém schroustá.

Tržiště manželů

Turistické „highlighty“ zatím stranou, pojďme se mrknout na parky. Jedním z fenoménů, který o víkendu stojí za to navštívit, je takzvaná svatební burza. Koná se každou sobotu ve zdejším People’s parku a jeho podstatou je ulovit ženicha nebo nevěstu. A to zpravidla pro potomka.

Tady se sází na staré dobré dohazovačství, takže park zaplní postarší maminky a tatínkové a nabízejí své potomky. Všechno má svůj styl, inzerát je vystavený na papíru připevněném na deštníku u cesty. Rozevřené deštníky tak lemují téměř všechny cesty v dané části parku. Nabízený ženich či nevěsta přitom často ani nemají tušení, co rodiče jejich jménem provádějí. Jenže tak to prostě funguje. Sobotu co sobotu lze v parku najít desítky inzerátů, kde se píše leccos – od výšky, váhy, přes pracovní kariéru až třeba po velikost úspor.

Svatební trh. Rodiče tu nabízejí k vážnému seznámení své děti, krátký inzerát vždy připevní na deštník.

Nejmenší návštěvníci People’s Parku mohli nasednout rovnou do bagru s hrablem a zkusit si, jaké to je hrabat písek.

V People’s Parku si ale užijete i klasickou zábavu. Můžete se tady projet na stařičké horské dráze nebo kolotoči a koupit si i nějaké sladkosti. Pro mě ale bylo největším tahákem pískoviště pro nejmenší. Zatímco u nás jsem zvyklá na děti s lopatičkami, tady nejmenší návštěvníci parku mohli nasednout rovnou do bagru s hrablem a zkusit si, jaké to je hrabat písek ve velkém.

Byl to jeden z mála momentů, kdy jsem zatoužila narodit se jako čínské dítě v Šanghaji. Když jsem totiž projevila zájem nastoupit do bagru já, dospělé osazenstvo už mimikou jasně naznačilo, že to není dobrý nápad.

Léčba pouliční kuchyní a fyzioterapií

V Šanghaj vám lehce vyhládne, ale máte štěstí, na hlad je to snad nejlepší místo v Číně. Zatímco v Hongkongu jsem se bála jíst na ulici a hodně bister mě už vzhledem odrazovalo, tady tomu bylo přesně naopak.

Vynikajícím pouličním pokrmem jsou například plněné knedlíčky. Ke snídani se často dávají bez náplně - takzvané mantou. Koupit se ale dají s rozličnými náplněmi, ať už masovými nebo zeleninovými. V otevřených stáncích se knedlíčky napařují v obřích bambusových pařácích naskládaných na sebe.

„Knedlíčkáren“ je v Šanghaji snad na tisíc, já jsem narazila na tu v ulici Jü-Jüan (YuYuan) kousek od zlatého chrámu Ťing-’an (Jing’an). Knedlíček tu vyjde na pár jüanů a sníst si ho můžete v nedalekém parku Ťing-’an. Když budete mít štěstí, můžete mít jídlo i s podívanou. V parcích v Číně to dost často žije a starší obyvatelé v nich kromě cvičení taiči předvádí sem tam i taneční vystoupení.

Vynikajícím pouličním jídlem jsou plněné knedlíčky. Další typickou věcí ze stánku jsou smažené tyčinky, které vzhledem i chutí připomínají španělské churros.

Další typickou věcí ze stánku jsou smažené tyčinky, které vzhledem i chutí připomínají španělské churros. Tady se to jmenuje jou-tchiao (youtiao) a není to tak sladké, ovšem na množství oleje je to to samé, jestli ne horší. Pokud to večer přeženete s místní pálenkou paj-ťiou (baijiu), kterou mají v každé večerce, jsou ale tato street foodová bistra záchrana. Dvě tři jou-tchiao se sójovým mlékem, které se tu prodává v balení trochu jako jogurt a slazené, vás postaví na nohy.

Alternativou pro ty, kdo neholdují sladkému, je ťien-ping (jianbing). To je něco mezi palačinkou a omeletou a je to plní je nakládanou zeleninou. V Číně je to tradiční snídaně, rozměry to dobře zasupluje i oběd. Ale pozor, je to dost návyková záležitost!

A když už jste v Šanghaji, měli byste zkusit i pedikúru a masáž. Většina provozoven těchto služeb je buď v luxusních centrech vyznačených na mapě a v průvodcích, nebo naopak v podnicích, které na první pohled vypadají jako lazebnictví pro tři místní tety.

Jednu z takových provozoven jsme díky doporučení našli nedaleko stanice Longde Road v ulici Cchao-jang (Caoyang Road). A byl to zážitek, na který se nezapomíná. Nejprve si sednete na stoličku zády k příslušné tetě. Ta vám promasíruje páteř až k hlavě a veškeré klouby protáhne mistrnými chvaty, kterých byste se v Česku dobrali maximálně u fyzioterapeuta v nemocnici. Postupně vám prokřupává kloub po kloubu a chvílemi přemýšlíte, jestli odejdete celí. Nohy máte zatím po kolena ve dřevěném džberu a inhalujete bylinky.

Šanghaj

Až potom si sednete pohodlně do křesla k „tetě“ čelem a začne úprava nohou, kde vám skalpelem odřeže nejen kůži, ale i nehty. Vypadá to děsivě, ale tihle lidí vědí, co dělají. Nakonec vám nohy ještě promasíruje až ke kolenům. Za celou proceduru přitom zaplatíte okolo 100 jüanů, což je v přepočtu asi tři sta korun. Pokud hodláte vzít Šanghaj „od podlahy“ a důkladně, toto rozhodně oceníte.

Turistické highlighty

Ale dost jídla a zábavy, je čas se věnovat turistickým místům, které prostě musíte navštívit. A těch není málo. Ze své návštěvy bych vypíchla tři – Pearl Tower, Bund a zahradu Jo známou pod názvem Yo Garden s přilehlou starobylou čtvrtí.

Na vyhlídkové Pearl Tower, která trochu připomíná torontskou „jehlu“, se můžete nejen pokochat panoramatem města, ale také si zkusit, jaké to je mít pod nohama skleněnou podlahu a 265 metrů ničeho. Zatímco já jsem po této atrakci s respektem a opatrností chodila, našli se tací, co tady točili rozjuchaná a hopsavá hudebně taneční videa.

Další z atrakcí, Observation desk, aneb když je pod vámi jen sklo a následně 259 metrů.

Muzeum v přízemí Shanghai Tower a jedno z jeho dioramat

I pro ne úplně zaryté fanoušky vyhlídek má ale Perla svůj poklad – zdejší historické muzeum. Mohu zodpovědně říct, že tak propracovaná dioramata jsem neviděla snad ani v New Yorku a způsob, kterým se tady přede mnou odvinula historie jednoho města, mě popravdě dost fascinoval. A to včetně jeho evropské kapitoly. Šanghaj totiž za britské koloniální nadvlády sloužila jako základna pro „bílé dobyvatele.“

To je ostatně vidět dodnes i v ulicích města, konkrétně ve druhé zmiňované neminutelné zastávce - v Bundu. Tato část nábřeží je doslova přecpaná budovami v honosném art deco stylu a upomíná dodnes na dobu, kdy zde sídlily evropské banky, obchodní společnosti a právě sem se stahovala evropská enkláva. Po nástupu komunistů k moci zchátrala, zašlá sláva se jí vrátila až v roce v roce 2010, kdy se tady konalo Expo.

V Bundu ale uvidíte i to nejmodernější z Číny, přímo za řekou je totiž část plná mrakodrapů a nových budov. Včetně právě zmíněné Pearl Tower.

Místo, kde se zrodila čínská komunistická strana - v poměrně nenápadné budově ve čtvrti Sin-tchien-ti (Xintiandi), která má nejvíc evropský ráz z celého města.

Večer v Bundu. Sem se v 1. polovině 20. století stahovali cizinci z celého města, bylo to jejich centrum i se zastupitelskými úřady a bankami. Celé je to ve stylu art deco.

Pokud by vám evropská zastávka v Bundu přišla málo, je tu Sin-tchien-ti (Xintiandi), takzvaná „ šanghajská malá Evropa“. Když tak procházíte jejími uličkami, máte pocit, že za rohem na vás konečně čeká nápojový lístek nebo vývěsní štít v latince. Paradoxně ale právě tady najdete i jednu hodně důležitou budovu čínských dějin. A to konkrétně místo, kde vznikla a poprvé zasedala čínská komunistická strana.

Poslední cíl, kam turista musí, nás zase vrátí do historie, tentokrát ale čínské. Samotná stará část okolo Yo Garden disponuje křivolakými úzkými uličkami, sem tam chrámem a řadou obchůdků se vším možným. Je tak trochu s podivem, když vás zrovna na tomto místě praští do očí logo McDonald’s nebo Starbucks. V zahradě pak rozhodně nečekejte klid a mír a šanci na tichou relaxaci, spíš nekončící davy turistů, kteří se pokoušejí odlovit tu nejlepší fotku u mnoha jezírek a v řadě zákoutí.

Zkrátka „instagrammable place“ každým coulem. Tedy až se vrátíte domů a na ty instagramy a jiné sociální sítě se jednoduše dostanete…

Autoři:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...