Turisté se vracejí na alžírskou Saharu

Zahraniční turisté přitahovaní pouští se vracejí na alžírskou Saharu. Deset let se sem neodvážili vkročit kvůli masakrům, jimiž je Alžírsko nechvalně proslulé. Mlčky se potulují uličkami klidného Tamanrasetu, svíraného tajemným pohořím Hoggar z černého a červeného kamení. Odtud, z těchto ještě mírných 25 až 30 stupňů Celsia a s neposkvrněným modrým nebem nad hlavou, se vydávají do samoty nekonečné pouště. "Vrátili jsme se, protože se nám po Sahaře stýská, je to jedinečná poušť," říká švýcarský turista, který dělá poslední nákupy na malém tržišti Tamanrasetu. Místní Tuaregové jsou štěstím bez sebe. Od října tu defilují zástupy Němců, Švýcarů, Italů a Francouzů.

Naposledy tu byli v takovém počtu před rokem 1993, kdy fundamentalisté přitvrdili v boji za čistě islámský stát, což v jejich podání znamená i masakry civilistů včetně cizinců. Tuaregové tajně doufají, že do konce dubna, kdy končí turistická sezóna, protože pak už jsou zdejší vedra nesnesitelná, najde na Saharu cestu na 10.000 turistů. "Cizinci si myslí, že násilnosti zasáhly i jih, ale to není pravda. Nezaznamenali jsme tu žádný atentát ani masakr, přesto nám ale islamisté zkazili pověst," říká cestovní agent z Tamanrasetu Muhammad Ruaní. Cizinci se prý letos vracejí díky tomu, že alžírská Sahara se dostala do katalogů velkých cestovních společností jako Mekka alžírské turistiky. "Chceme, aby se vrátili všichni, kdo milují krásu, nekonečnost a klid pouště. Pro hromadné akce tady není místo, nechceme narušit křehkou rovnováhu tohoto místa," vysvětluje Muhammad.

Na jihu prý nebezpečí nehrozí

O oživení cestovního ruchu na Sahaře stojí i úřady, a to navzdory tomu, že masakry v severním Alžírsku pokračují. Měsíčně při nich umírají dvě stovky lidí. Vláda se snaží koordinovat lety na jih bez nočních mezipřistání v Alžíru, kvůli nimž adepti saharského dobrodružství často celou cestu z obav vzdávají. O svátcích na konci roku se připravuje několik mimořádných letů, zejména z Německa.
Ti nejodvážnější se asi nebudou spoléhat na nejisté letecké spojení, ale zvolí vlastní prostředky. Nečastěji džípy s pohonem na čtyři kola či motorky. Němci často jezdí ve vlastních kamiónech. Všichni se chtějí vyhnout noční můře severu - zátarasům, u nichž se odehrávají nejkrvavější masakry. Cizinci proto jezdí přes Tunisko a do Alžírska odbočují v úrovni Tanzáru. Pak směřují většinou do alžírského Al-Vádu ležícího severně od ropných polí Hassí Masúd. Většina motorových vozidel se zastavuje v Burdžu, kde poutníci spí ve vlastních autech nebo pohodlněji v bungalovech. Zde je pravé místo vyměnit si zkušenosti a vyzvědět od znalců afrického dobrodružství, jak to vypadá dál. Právě nedávno odtud vyjeli na jih na motocyklech Polák a Němec. Jejich cíl: Jihoafrická republika.

Transafrica 2001

V příštím roce alžírskou pouští projedou terénními vozy v rámci své sedmiměsíční cesty po Africe rovněž členové české expedice Transafrica 2001. O své zážitky a zkušenosti nejen z Alžírska se podělí s čtenáři iGLOBE.

Malá oáza na cestě z In Salahu do Araku.