Od konce ledna je kouření vodní dýmky zejména výrazem jisté statečnosti, protože vyznavači této tradice s arabskými a muslimskými kořeny si mohou svou dýmku vychutnávat pouze na kavárenských terasách vystaveni nepřízni živlů, napsala agentura AFP.
Nové opatření je součástí boje turecké konzervativní vlády proti kouření zahájeného v roce 2009. V Turecku kouří třetina dospělého obyvatelstva a vodní dýmka je dnes oblíbená především mezi mládeží.
V posledních třech letech tak úřady zakázaly kouření cigaret v barech, kavárnách a restauracích. A aby turecká vláda od tohoto zlozvyku odradila i ty nejzavilejší kuřáky, zvýšila v letech 2005 až 2011 daň z cigaret celkem o 195 procent. Následkem toho klesl prodej tohoto zboží o 15 procent.
Dýmky na zastřešených terasách a s menším obsahem tabáku
Majitelé kaváren obcházejí nařízení úřadů tím, že kouřící zákazníky obsluhují na zastřešených terasách nebo jim nabízejí vodní dýmky s ovocnou směsí, která obsahuje méně tabáku. Dokonce tradiční istanbulské kuřárny podlehly této módě, kterou si velmi oblíbili turisté.
Výrobci rozšířili a obohatili své produkty, na specializovaných internetových serverech lze koupit například tabák s příchutí kapučína nebo melounu.
Přísnost nových zákonných nařízení se nijak nelíbí milovníkům šíši v přední ankarské čtvrti Kizilay.
V Turecku je ohroženo kouření tradiční vodní dýmky, úřady ji od ledna zakázaly v uzavřených prostorách. Škodí jako cigarety, argumentují odborníci.
"Před rokem 2009 jsme denně prodávali 300 dávek do dýmky. Dnes jich prodáme sotva 50 a nové opatření naše obchody postihne ještě víc," stěžuje si Alican Ali, číšník v kavárně Tömbeki.
Na kryté terase pokuřují ze své dýmky studenti, hoši i dívky a u šálku čaje či kávy diskutují. V celé kavárně se vznáší vůně skořice, meruněk a jablek.
"V zimě nebo na slunci je těžké sedět dvě hodiny. Cigaretu si můžete dát kdykoli. Ale ke kouření nargily jsou třeba přípravy a prostor, které jí dodávají velmi zvláštní charakter," vysvětluje barman v Tömbeki. "Nargila znamená společenství, přátelství," dodává.
Ať nás nechají na pokoji, rozčilují se zastánci tradice
"Chodím sem třikrát nebo čtyřikrát týdně, abych si vykouřil nargilu," říká čtyřiadvacetiletý Nuri Aydin. "Díval jsem se, jak ji kouří můj otec i dědeček. Pokračuji v této tradici, ať nás nechají na pokoji!" Podle studie Světové zdravotnické organizace z roku 2010 je většina kuřáků vodní dýmky ve věku od 15 do 24 let.
U sousedního stolu popíjejí dva studenti pomalu čaj a pokuřují nargilu.
"Vím velmi dobře, že je to špatné pro zdraví, ale méně než cigareta," vysvětluje třiadvacetiletý Elif Karadele a dodává, že kouří každý den.
Právě názor, že vodní dýmka je méně škodlivá než cigareta, popírají zdravotníci. Přestože je to zahaleno ovocnou či jinou vůní, je to přece jen tabák, který milovníci nargily kouří.
"Z jedné vodní dýmky nainhalují kuřáci stejně tolik kouře jako ze 100 až 200 cigaret," varuje doktor Cengizhan Elmas a připomíná, že nargila vyvolává rakovinu přinejmenším stejně jako cigarety.
"Aroma z nargily je tím nebezpečnější, že si lidé myslí, že jde o cosi neškodného. I když je ve vodní dýmce málo tabáku, lidé inhalují toxické látky jako je oxid uhelnatý a těžké kovy," zdůrazňuje doktor Elmas.
