Hlavní atrakcí Kumbagu je písečná pláž.

Hlavní atrakcí Kumbagu je písečná pláž. | foto: Jan Doubravnickýpro iDNES.cz

Thrákie: turecká riviéra, ale i skutečná brána do Orientu

  • 13
Značná část turistů Thrákii nevěnuje mnoho pozornosti a bez zastávky pokračuje monotónní dálnicí k Istanbulu. Přitom zde, ještě na půdě naší Evropy, najdeme kulturní a architektonické poklady, které svým provedením zcela předčí i historická centra přední Asie.

Prvním regionem, který má návštěvník při vstupu do evropské části Turecka možnost poznat je Thrákie. Charakterizuje ji mírně zvlněná krajina, kde se pole střídají s pastvinami i rýžovými poli. Pod touto kulisou jsou ukryta místa, která z Thrákie právem učinila skutečnou bránu Orientu.

Omračující Edirne

Úloha pomyslného klíče od dveří turecké Thrákie patří městu Edirne. Je vklíněno do nejzápadnějšího cípu oblasti a oboustranně ho uzavírají hraniční linie Bulharska s Řeckem. Ten kdo někdy navštívil bosenské Sarajevo nebo makedonské Skopje, byl určitě uchvácen tamním východním koloritem. Ale v Edirne zjistí, že obě místa jsou oproti němu pouhým čajíčkem.

Kryté tržiště v Tekirdagu

Původně antický a posléze byzantský Hadrianopolis si jako hlavní město své říše zvolili Osmané, poté co se jim podařilo úspěšně expandovat na evropský kontinent. Právě v Edirne Osmané opustili od politiky meče a pustili se do intenzívní tvůrčí činnosti.

Tip na dovolenou

Už za pár dní si můžete užívat v oblíbených tureckých letoviscích!
Vybírejte z pestré nabídky zájezdů na dovolená.iDNES.cz

Z tohoto období pocházejí četné islámské svatyně jako například Stará mešita nebo Mešita tří ochozů. Obě byly zbudovány během první půle 14. století.

O dvě století později zde vynikající architekt Mimar Sinan zbudoval ke cti sultána Selima mešitu, jejíž kopule svojí velikostí pokořila starý cařihradský kostel. Vybral pro ni místo na vrcholu pahorku přímo v centru města, hned vedle bývalé sultánovy rezidence a nedaleko od zbytků antické pevnosti.

Celý komplex vůbec nepůsobí nijak těžkopádně a zvenčí vyzařuje ladným a křehkým dojmem podobně jako gotické katedrály středověké Francie. Pod jemnou skořepinou jsou ale utajeny masivní pilíře uvnitř interiéru, které tento div drží pohromadě.

Jedinečná podívaná

Vždy na přelomu června a července zachvátí Edirne událost roku, kterou s napětím očekává celá Thrákie. Město se v tuto dobu proměňuje v Mekku mužské síly. Stále tady žije tradice takzvaného olejového zápasu, který se vzdáleně podobá klasickému řeckořímskému. Zápasníci ale bojují pouze v krátkých kožených kalhotách a před zápasem jsou politi litry olivového oleje. Travnatá plocha na periférii se tak stane divokou arénou, kde se za doprovodu bubnů a píšťal odehrávají všechna mistrovská klání.

Jihovýchodně od mešity se na mírném svahu rozprostírají uličky půvabného centra. V něm se mísí evropské prvky s orientálním šmrncem: lidové čajovny a různé řemeslné dílny tu koexistují vedle moderních butiků, vzduchem se nese slastná vůně čerstvého kebabu a nad tím vším vyčnívají kamenné stěny bývalých veřejných lázní i komplexu někdejšího karavanseraje, zájezdního hostince proměněného v luxusní hotel.

Zbytky slovanské komunity tady občas zajdou do bulharského kostela. Cesta k bělostnému komplexu Bajazidovy mešity na městské periferii vede kolem domečků cikánské čtvrti. Cestou vás možná vtáhne do malé čajovny stařičký Atilla, dědula, co odchytává příležitostné turisty, aby s nimi nad sklenkou čaje poklábosil v němčině, kterou se naučil, když před desítkami let pracoval v Německu.

Centrum Edirne za soumraku

Nejdelší pláž Turecka ve vinném kraji

Thrákii omývají vlny dvou moří, Černého a Marmarského. Druhé jmenované uzavírají úžiny Dardanely a Bospor. Další město této oblasti, Sarköy, se může pochlubit třináctikilometrovou pláží z jemného písku, která zároveň patří mezi nejdelší pláže celého Turecka. A po svém vyčištění byla dokonce ohodnocena Modrou vlajkou. Na rozdíl od rovin centrální Thrákie tady pobřeží vroubí hřeben hor, kde se výtečně daří olivám a hlavně vínu.

Samotné Sarköy jasně dokumentuje překotný vývoj posledních desetiletí. Původní zástavba zmizela a byla vystrnaděna novými bytovkami často zbudovanými na půdorysu starých uliček. Pobřežní pruh kolem pláže vroubí narychlo vystavěný řetěz hotelů a penzionů a promenáda je obklopena nekonečným pásem restaurací a zábavních podniků. Půvabná autenticita čiší pouze z atmosféry starého rybářského přístavu.

Rybářský přístav v Sarköy

Občas se mezi novými bytovkami v centra města Sarköy krčí pozůstatky krámků z dob, než sem vtrhli developeři. Jenže i pod rozčepýřenou střechou se skrývá nabídka úžasných realit.

Daleko přívětivěji působí blízké Eriklice a hlavně Mürefte, ospalé městečko doposud nezkažené turismem, které je střediskem výroby vína. Moře je tu nádherně čisté a skutečně voní jako moře, to znamená solí, chaluhami, rybami a kouřem z doutnajících hromádek vodou vyplaveného rákosu.

Cizinec tady pořád patří do sféry exotických zjevení, odpočívat sem jezdí hlavně domácí. Místní obyvatelé jsou vůči všem opravdu maximálně vstřícní, poctiví a přes všechny jazykové bariéry velmi přátelští a komunikativní. Zvláště před okamžikem, kdy propukne ruch hlavní sezóny, představuje Mürefte to pravé pohlazení na duši. I když i za okrajem městečka se už mezi zelení olivovníků objevují řady apartmánových kolonií.

Pozdrav do Košic

Další oázy klidu by se měly ukrývat výše k severu, zejména víska Ucmakdere bývá v této souvislosti mnohokrát skloňována. Bohužel, pobřežní komunikace není z oblasti Mürefte pokryta veřejnou dopravou a proto se další zastávkou při mé cestě po Thrákii stal Tekirdag. Respektive letovisko Kumbag, situované jižně od něj.

Kumbag skutečně působí dojmem klasického velkokapacitního střediska přímořské rekreace. Nové penziony zde rostou jako houby po dešti a bývalou pustinu změnily v turistické centrum. Na překotný rozvoj hodně doplatily bývalé kempy; i když jich mapa zachycuje celou řadu, ve skutečnosti postupně mizí do nenávratna.

Kumbag se dá plně srovnat s obdobnými zařízeními například na italském pobřeží Jadranu, především v jeho severní části. Pravda, chybějí zde třeba sprchy na pláži, ale i k těmto vymoženostem se určitě postupně vypracuje.

Zbrusu nové letovisko v Kumbagu září pestrými fasádami penzionů a apartmánových domů.

Bývalá rezidence Františka Rákocziho II. nyní ukrývá kancelář maďarského honorárního konzula. Její repliku, včetně přesné kopie výzdoby interiéru, najdeme ve východoslovenských Košicích.

Z památek Tekirdagu nejvíce vynikne malebná mešita Rüstema paši, případně blízké kryté tržiště. Ovšem největší kuriozitou města zůstává bývalá rezidence Františka Rákociho II.. Tady se známý protihabsburský povstalec a rodák od východoslovenských Košic dočkal konce svého života. Počátkem minulého století byla replika tohoto domu postavena právě v Košicích. A jmenuje se Rodošto, což je pomaďarštěná verze historického názvu Tekirdagu.

Vlastní Tekirdag potěší i milovníky lahůdek. Gastronomické srdce města tepe přímo na nábřežní promenádě. Vedle krámků s čerstvými úlovky místních rybářů pronikavě voní bezpočet restaurací, které nabízejí právě dary moře.

Na rychlé zahnání hladu doporučuji "balik ekmek", doslova "rybu chléb", tedy takový netradiční sendvič. Rychlý kuchtík vyzvedne nebohého živočicha v sousedním obchodě, promptně jej osmaží, vloží mezi dvě půle veky a bohatě zasype zeleninou.

Komu zrovna mořské příšery nelahodí, stoprocentně ocení oblíbenou tureckou specialitu köfte. Grilované šišky z mletého skopového podávané s olivami a nezbytnou zeleninou. A všichni vegetariáni určitě zjihnou nad nepředstavitelně bohatým sortimentem čerstvého ovoce, božských salátů a delikátních sýrů.

Může se hodit

Jak se tam dostat
Edirne je vzdáleno přibližně 130 km od Istanbulu, s nímž je propojeno kvalitní dálnicí, železnicí a vysokou hustotou přímých autobusových spojů. Navíc leží jen kousek cesty od hranic s Bulharskem a Řeckem, čehož hojně využívají občané obou zemí k cestám za turistikou a nákupy, veřejná doprava k hranici ale prakticky neexistuje. Ceny taxíků se pohybují okolo 13 € za auto. Jediný osobní vlakový spoj, který překračuje turecko-bulharskou hranici, je složen výhradně z lůžkových vozů. V ceně jízdenky je ovšem zahrnut i takzvaný servis, to jest doprava mikrobusem do centra.

Tekirdag má přímé spojení s Istanbulem a vnitrozemskou cestou je obstojně provázán i s městem Sarköy. Ceny autobusových jízdenek jsou však obecně vyšší než u nás, obdobná situace panuje též u pohonných hmot. Mezi letovisky u Tekirdagu a v okolí měst zajišťují dopravu mikrobusy a skupinové taxíky. Oba prostředky jsou cenově velmi přijatelné.

Ubytování jako z Tisíce a jedné noci
Ve všech navštívených místech lze získat poměrně slušné ubytování. Edirne a Tekirdag disponují hlavně hotely. Ty, které nesou certifikaci Ministerstva kultury a turismu jsou západního standardu, nicméně dosti drahé. Úchvatný je v tomto směru Tas Odalar Hotel, umístěný do nejstarší osmanské budovy v Edirne ihned vedle Selimovy mešity.

Jeho součástí jsou i pravé turecké lázně, hamam. Hotel oplývá magickou večerní atmosférou z pohádek Tisíce a jedné noci, kdy okolo vysokých nasvícených minaretů krouží desítky racků a z cikánské čtvrti se nesou ječivé tóny turecké hudby. Bohužel, cena dosahuje 80 eur za pokoj.

Hlavní ubytovací zařízení v Sarköy jsou rozesety okolo promenády a pláže. Převážně nemají certifikaci a ceny tu jsou daleko příznivější. Skládají se z hotýlků, motelů a penzionů různého stáří úrovně a míry opotřebení. Sociální zařízení a koupelna je vždy součástí pokoje.

Mürefte se pyšní jediným hotelem. Prostorným, čistým, komfortním a laciným. Naopak Kumbag je plný zcela nových penzionů slušné úrovně. Ceny se pohybují v rozmezí 8 až 14 € za osobu a noc.

Web:
www.kulturturizm.gov.tr

www.tekirdag.gov.tr